Text na jízdenkách – jízdenka je nepřenosná – není výmyslem provozovatelů lyžařských areálů v Čechách, ale je převzatý z provozních řádů středisek v Alpách. Už na nepotištěných kartičkách bývá mimo loga výrobce jízdenek obdobný text týkající se právě její nepřenosnosti.
Od koutoučů k čárovému kódu
Autor článku znalý poměrů si zajisté pamatuje tzv. kotoučové jízdenky, které byly očíslovány a po odevzdání obsluze měly být znehodnoceny, a tudíž se stát ve svém důsledku nepřenosnými. Nejsem věci neznalý, vím co se odehrávalo. Velice dobře si pamatuji, kolik zaměstnanců lanovky na Černou horu bylo před léty pravomocně odsouzeno a kolik měsíců vězení je to stálo.
V alpských zemích došlo následně k používání jízdenek na bázi děrného štítku o rozměrech obálky na dopis. Dále byly používány jízdenky, které sestávaly ze dvou polovin, mezi které byl vložen drátek k provlečení – většinou na jezdec zipu – a jízdenka se tak stala svým způsobem použitelná jen po dobu platnosti a poté znehodnocena při odstraňování ze zipu. Další pokrok pro pohodlí lyžařů nastal při přechodu na jízdenky s čárovým kódem. Následně došlo k neskutečným únikům tržeb při kopírování nebo půlení čárového kódu.
K neskutečným ztrátám na tržbách došlo i v celém rakouském údolí Zillertal po zavedení odbavovacího systému s magnetickým páskem a následnému „rozlousknutí“ našimi severními sousedy, jejichž hodnocení mimochodem v článku Povahy národní bohužel postrádám. Stejně tak chování lyžařů z Holandska.
Současný, nejvíce používaný systém v evropských střediscích – bezdotykové čipové karty, je rozhodně dalším posunem v komfortu odbavení lyžařů.
Toto je jen stručný exkurz do historie vývoje skipasu, který prošel mnoha proměnami svých podob i z hlediska následného vyhodnocení ze sběru dat tak, aby měl provozovatel přehled o nejvíce využívaných tarifech jízdného a následně mohl pružně reagovat na potřeby zákazníků.
Zacházení se skipasy je projevem kultury
Domnívám se, že ze strany provozovatelů je snaha vyjít zákazníkům při stanovení jednotlivých tarifů vstříc evidentní – proto „otazníky“ kolem nepřenosnosti skipasů bohužel vnímám pouze jako odraz zdeformovaného myšlení jednotlivců a kulturnosti v naší společnosti.
Zkuste si prodat „permici“ v poledne v alpských zemích nebo v USA a Kanadě a setkáte se s nepochopením, o co vám jde, případně se soucitem. Podařit se vám to samozřejmě může, zvlášť pokud narazíte na spoluobčana (a nebojím se to říct otevřeně) ze zemí bývalého východního bloku. Zde ale musím poznamenat, že mimo občanů Ruska.
Pokud neoznačíte vozidlo dálniční známkou, také neuspějete s tvrzením, že dvě auta současně dálnici na jednu dálniční známku neužívají. Analogické je to u rodiny s kočárkem, kdy oba rodiče mají možnost si zakoupit jízdenku na dvě tři nebo více hodin, dopoledne, odpoledne nebo dle jejich vzájemné dohody.
Zkuste si vyzkoušet popsaný případ rodiny s kočárkem nebo podobný způsob využití jedné vstupenky dvěma osobami při návštěvě jakékoliv akce typu koncertů apod. a bude vám obsluhou důrazně oznámeno, že po opuštění arény vám nebude přístup umožněn a můžete zkusit argumentovat, že vaše sedadlo zůstane prázdné, a tudíž provozovateli žádná škoda nevzniká.
Zkuste si použít cizí sezónní jízdenku s fotografií v Rakousku, kdy se obsluze lanové dráhy při průchodu turniketem na monitoru objeví příslušná fotografie majitele k porovnání podoby uživatele v daném čase. Následky tohoto zneužití bych vám nepřál (vlastně přál).
Třicet odhalených podvodů se sezónkou ročně
A u nás? Hádejte, kolik podvodů s tímto typem jízdenky se řeší v průběhu zimní sezóny jenom v Peci pod Sněžkou s naprosto nedůstojným vysvětlováním o záměně lyžařské bundy na chatě, nehledě na případnou krádež sezónní jízdenky z bundy v restauraci apod. Je to okolo třiceti případů – při ceně sezónní jízdenky 7 000 Kč se jedná o jednorázovou škodu více než 5 000 Kč s dalšími z toho plynoucími důsledky.
Nehledě na skutečnost, že provozovatel má možnost vysledovat pohyb a využití jednotlivých jízdenek. Leckterá taková jízdenka je denně využívána po dobu celé zimní sezóny a řečeno s klasikem „kdo z vás na to má“ být přes tři měsíce denně na sjezdovkách. Provozovatel samozřejmě dokáže z odbavovacího systému identifikovat přímo osobu, která si sezónní jízdenku zakoupila.
A počet sezónních jízdenek prodaných v zimní sezóně? Jenom v areálu v Peci pod Sněžkou jde o zhruba 1 500 kusů. Domnívám se, že lze celkem snadno vyčíslit, k jakému propadu tržeb pouze u tohoto typu jízdenky dochází.
Podvod s absurdními důsledky
Z pohledu provozovatele nelze konstatovat nic jiného, než že se jedná o podvodné jednání a porušování provozního řádu. Na jedné straně jsou jasně dané podmínky zákonem o ochraně spotřebitele – v místě, kde dochází k uzavření „smlouvy“ o poskytnutí služby a její úhradě, tedy ve většině případů na pokladnách areálů, jsou vyvěšeny provozní řády, které musí být ze strany provozovatele dodržovány a případné nedodržení je sankciováno. Pro druhou stranu, tj. spotřebitele by ale snad neměly být závazné? Jedná se přece z právního hlediska o naprosto dobrovolný úkon obou stran, kdy „smlouva“ je uzavírána za jasně daných podmínek, a pokud jedné straně nevyhovují (jako v případě nepřenosnosti skipasů), tak ji neuzavře.
Doslova úžasné je chování „napálených“ zákazníků, kteří si mimo pokladnu zakoupí již projetou časovou jízdenku a uplatňují reklamaci této jízdenky u provozovatele. To stojí opravdu zato.
Za naprosto scestné považuji úvahy o důsledném uplatnění fyzického zakoupení jedné jízdenky jednou osobou. To by znamenalo, že každý účastník lyžařského výcviku by si měl u pokladny zakoupit jízdenku sám? Jak by asi uplatňoval skupinovou slevu? Kde je prodej přes internet? Kde je prodej pro účastníky výuky, např. šestileté děti v lyžařských školách? Teoreticky je to samozřejmě možné včetně důsledného vyžadování dodržování provozního řádu a nepřenosnosti skipasů třeba za asistence pracovníků bezpečnostních agentur, ale bavilo by vás takové lyžování?
A mohl bych pokračovat o etice chování jednotlivců, kdy se na poměrně malém prostoru lyžařského areálu promítá kulturnost a úroveň chování vzorku nejen české společnosti a kdy se nejedná jenom o lyžování…
Skol!
Článek Otazníky kolem skipasů, na který autor reaguje, čtěte ZDE!