Vlastně jsme na tom dobře, protože v sandálech se nelyžuje. A v lyžácích jsou ponožky bezpečně skryté. Doba, kdy tradiční tlusté vlněné vyčuhovaly z bot a jejich horní rantl se případně přehnul, je dávno pryč. Jaké máme v botách dnes, zůstává při lyžování skryto.

Chodit v zimě po horách v sandálech se taky moc nenosí. Takže zdánlivě to vlastně vůbec není téma pro nás.

Opravdu? A co třeba přezutí v lyžárně? Přezouváte se snad do slušivých polobotek v barvě ladící s oblečením a doplňky, jak by se zřejmě správně mělo? Nebo si onen slastný okamžik vyklouznutí z lyžáků, mnohdy ale spíš tvrdě vybojovaného odstranění tvrdého krunýře, ochutíte nazutím pohodlných sandálů nebo dřeváků? Pakliže ano, stáváte se tím okamžikem klasickým ponožkosándálovým buranem. Ba co hůř, snad dokonce i burankou?

No dobře, překonáte tak jen krátkou vzdálenost do pokoje, kde ze sebe samozřejmě učiníte elegána v přiměřených botách nadoma. V jaké barvě a na jakém podpatku by uzavřená botka (samozřejmě kožená, šněrovací, nebo jsou povolené i mokasíny?) měla být, to přenechám arbitrům elegantiarum. Obávám se ale, že lyžařská teorie tohle zatím moc neřešila. Podivné. O desetinách stupňů na hranách při broušení najdeme traktáty a sáhodlouhé diskuse, ale téma apres- a domácích bot a ponožek v nich je trestuhodně nezpracované.

Potom ovšem není divu, že na jaře, kdy už bývá vše mimo vlastní tratě bez sněhu a oschlé, se lyžaři běžně přezouvají i do sandálů. Když už je opravdu teplo, jdou do nich naboso, jinak nechávají ponožky. A to je dvakrát fuj! Jednak ty lyžařské patří přece jedině do lyžáků a v sandálu nebo modernějším crocsu jsou ještě horší než fusekle civilní. A naboso? Sandál je přece vyloženě bota letní, takže zkombinovat jej s kalhotami lyžařskými je faux pas na zabití.

Chce snad někdo namítnout, že dobře vytvarovaný sandál je ideální pro prvotní regeneraci nohy předtím stažené v tvrdém lyžáku? To byste si taky mohli ulevit a hned se svléknout do jégrovek, pardon dneska funkčního prádla. Neburan přece mezi lidmi dbá na formu.

S rizikem obecného opovržení se přiznám, že v trekingových sandálech a s ponožkami absolvuju i většinu cest autem do Alp. Většinou jedu v noci po suché silnici, kde je i okolo nich sníh spíše vzácně. Trochu topit se musí, ale aby se mi nechtělo spát, topím si do nohou. Když přitom budu mít i teplé boty, nohy se mi nepříjemně zapaří. V sandálech dýchají.

Na téma lyžařských bot se popíše spousta papíru a propírá se donekonečna v diskusích. V botách polyžařských panuje nejistota a nedostatek definovaných pravidel. Nejvyšší čas to napravit. Najde se ten či ta, kdo nás, ústrojové ignoranty, poučí a srovná?