Na začátek velká gratulace ke královskému návratu a otřepaná otázka. Co se ti honilo hlavou, když jsi v cíli slyšel výsledný čas a bylo jasné tvoje vítězství?

Byl to fantastický pocit, že se mi to znova povedlo. Takový návrat jsem ani čekal. Ale ten úspěch jde na konto i našim trenérů, protože byli první, kdo tam postavil opravdu pořádný slalom a ne dálnici s náznaky zatáček.


Vracíš se po velkém zranění, takže co se ti vlastně minulý rok stalo?

Minulý rok jsem si při pádu zlomil šroubovitě nohu a vykloubil rameno, už po několikáté. Pak následovaly během 8 měsíců 4 operace a to samozřejmě není lehké se po takovém zásahu vrátit.


8 měsíců mimo svah je dlouhá doba a ten trénink určitě chybí, ale zároveň je to docela krátký čas na úplnou rekonvalescenci po tolika zraněních. Jak probíhala rehabilitace a následná příprava?

Rehabilitace byla fantastická. Dělal jsem rychle velké pokroky, proto jsem se mohl na lyže postavit relativně brzo. Ale ty začátky na lyžích byly opravdu tvrdé. Na lyže jsem stoupl už v zimě, ale to jsem se jen tak vozil. Na trávě jsem začal trénovat už po třetí operaci, takže na konci března. V podstatě jsem začal travařskou sezonu stejně jako každý rok, ovšem ta poslední operace mě potom na měsíc a půl vyřadila z tréninku. Návrat po ní ale nebyl tak těžký, jak jsem očekával. Ani mě to vlastně tak moc nebolí.


Každý sportovec to zná. Po rehabilitaci se musí trénink dávkovat, takže jak jsi postupoval ty? Jak moc se tvoje příprava letos lišila?

Je to všechno jinak než dřív. Na tréninku jezdím tak dvě jízdy. Moje tělo toho prostě víc nezvládne. O to je ale takový trénink náročnější takticky a psychicky. Člověk z těch dvou jízd musí vytěžit maximum. Musí se pořádně soustředit, aby ty jízdy za něco stály. Je zkrátka velice těžké s takovým malým kvantem tréninku docílit jistoty, kterou bych potřeboval.


Víkend před Ravascalettem jsi jel Český pohár, takže to pro tebe nebyl letos první závod. Jaký jsi měl pocit ze závodních jízd v Horní Lhotě a jak ses cítil před svým návratem, který se posléze ukázal jako opravdu královský?

Já jsem tak trochu doufal a věřil, že to bude velký návrat, ale ty ještě důležitější závody mě teprve čekají. Z Horní Lhoty jsem si odvážel smíšené pocity. Dvakrát jsem tam vyhrál, takže s umístěním jsem nemohl být nespokojen, ale ze sebe jsem dobrý pocit opravdu neměl. Vůbec jsem tam lyže neovládal, tak jak jsem si představoval. Byl a stále vlastně jsem na lyžích zatím opravdu nejistý.


Takže i několikanásobnému mistru světa se může stát, že si ve své disciplíně není jistý?

Mám velký pocit nejistoty. Nejsem si jistý, jak ovládám lyže. Nezvládám všechny pohyby, tak precizně, jak bych si představoval, a pak si ty lyže se mnou dělají tak trochu, co chtějí. Ale věřím, že za měsíc a půl, až přijde ten opravdový vrchol, by to mohlo být jinde.


Už jednou jsi zmínil pro tebe důležitější závody, teď mluvíš o opravdovém vrcholu. Co jím tedy pro tebe letos je? Jaké jsou tvoje plány na sezonu?

Vzhledem k mému zdraví už letos nemůžu bojovat o Svěťák, takže moje příprava směřuje k zářijovému Mistrovství světa v italském Tambre.


První start ve světové konkurenci nás přesvědčil, že jsi z travařské elity nevypadl a je jasné, že se od tebe budou opět očekávat velké věci. Jak ale vidíš svoje šance na MS ty a jaké jsou vlastně tvoje cíle?

Já jsem vždycky vycházel z určité skromnosti. Samozřejmě, že bych si přál vyhrát, ale to bude velice těžké. Přece jenom už stárnu a ti mladí soupeři budou opravdu silní.


Jak říkáš, favoritů na světové medaile bude letos mnoho a jeden z nich, asi ten největší, Michael Stocker (vedoucí závodním Světového poháru) při jejich výčtu nezapomněl na tebe, a to ještě nevěděl, co tento víkend předvedeš. Kdo jsou tedy podle tebe ti další?

Já jsem sice mluvil o mladých závodnících, ale myslím si, že tím největším favoritem je Fausto Cerentin, letos 42 letý závodník. Je to jeho tréninkový kopec, zná tam každou nerovnost, každou díru a připravuje se nejspíš na svoje poslední Mistrovství světa, podobně jako já. Je to silný a těžký závodník, má to v hlavě velice dobře srovnané a doma bude chtít bezpodmínečně uspět. Dalšími adepty jsou samozřejmě génius všestrannosti Eduardo Frau nebo Michael Stocker, který je na tom letos opravdu fantasticky. Tento kopec ovšem sedí i Martinu Štěpánkovi a ten bude jeden z největších favoritů v SG, ostatně on tento titul obhajuje. A pak samozřejmě nesmíme zapomenout na Švýcary, protože Mirko Hüppi bude bezpochyby útočit na zlato ve slalomu.


Trochu se proslýchalo a ty jsi to teď i zmínil, že to bude tvoje pravděpodobně poslední MS. Jak to tedy je?

To je jistě moje poslední MS. Já mám ten život potom nalajnovanej jinak.


Ty máš 9 triumfů ve Světovém poháru a minulý rok jsi vinnou těch zmiňovaných zranění přišel o ten jubilejní 10. Nehlodá v tobě něco, co by ti říkalo: Ještě by to ten 10 glóbus chtělo?

Ne, to ve mně nehlodá. Můj zdravotní stav je naprosto limitující.


A co máš tedy v plánu v tom „polyžařském“ životě?

Tak mám to už docela naplánované. Pravděpodobně to bude kariéra byznysmana, ale ještě nechci prozrazovat, co to úplně bude.


Takže to máš vlastně podobně jako Ondra Bank, který už několikrát zmínil, jak má hlavu plnou nápadů a vlastně se těší na ten život po lyžování?

Já nevím, jestli se mám na to těšit. To asi ukáže až čas. Samozřejmě ten život závodního koně  je svým způsobem lehký a svým způsobem taky těžký. Uvidíme. Každopádně to mám naplánováno. Doufám, že zdraví vydrží aspoň, tak jak je a podaří se mi připravit na to poslední MS, ale dál už pokračovat nebudu. Můj zdravotní stav mi prostě nedovolí pokračovat, i když ten sport mám moc rád.


Věnuješ se tomu sportu celý život. Opravdu ho úplně opustíš? Nebo se mu v nějaké jiné formě budeš věnovat i nadále?

To ne, když něco děláte tak dlouho, tak ten sport nemůžete jen tak opustit. Travnímu lyžování se věnují lidé s určitou povahou a humorem a ti by mi asi chyběli. Už teď vlastně trénuju děti a u toho bych chtěl zůstat. Je to takový můj koníček. Myslím, nebo aspoň doufám, že jim mám, co předat.


Tak o tom není pochyb. V roce 2007 se začal o tvé úspěšné kariéře a zároveň o tvém olympijském snu točit film Soukromá olympiáda, který se bohužel nepodařilo dodělat. V souvislosti s tvými zraněními a koncem tvé kariéry jste ale, aspoň podle Facebooku, natáčení obnovili. Kdy nás tedy čeká premiéra, co všechno film zachycuje a bude tam i ta letošní sezona?

Tak film se točí po malých kouscích už 8 let a letošní sezona by to měla zakončit. Autoři trochu změnili koncepci i název. Já se přiznám, že jsem viděl jen pár útržků, ale moc se na to těším. Film by měl vyjít už někdy na podzim nebo v zimě pod názvem The Skier/Lyžař a rozhodně to není dokument o mém životě. Je to spíš taková psychologická náladovka s freeridema.


Tisková zpráva SLČR:

Už neuvěřitelných 73 vyhraných závodů Světového poháru má na svém kontě travní lyžař Jan Němec. Poslední triumf přidal ve slalomu v italském Ravasclettu a potvrdil, že ani mnohaměsíční rekonvalescence po vážných zraněních ho nepřipravila o příslušnost k absolutní elitě.

Bylo to pro všechny velké překvapení. Devětatřicetiletý Jan Němec sice patří mezi největší jména světového lyžování na trávě, přesto v Ravasclettu nepatřil mezi favority. Koncem loňské sezóny si totiž přivodil vážná zranění, která ho na několik měsíců vyřadila nejen ze sportovního, ale i z běžného života. Do Itálie tak vyrazil jen otestovat srostlé kosti v noze a pochroumané ramenní vazy. A vyplatilo se, ze dvou slalomů v Ravasclettu si domů veze čtvrté a první místo. „Vůbec jsem to nečekal, ale kdyby to nebylo tak dobře postavené, určitě se mi to nepodaří,“ je přesvědčený Němec.


Po včerejším pátečním místě jste si postěžoval, že trať byla příliš rovná a tím pádem jednoduchá. Dnes to tedy bylo jinak?

Nesrovnatelně. I dneska se sice první kola jela rovně, pak ale stavěli naši trenéři a udělali to fantasticky. Předsadili nějaké brány, takže jsem tam mohl zúročit to, co jsem trénoval. Ta stavba trati dělá hrozně moc, mně vyhovují zatáčky a dynamika. Takové ty rychlé sprinty, na to už jsem starej.

Mohou vůbec trenéři postavit svému závodníkovi trať na míru?

Ano, to je výhoda, proto se stavitelé tratí střídají. Naši to na dnešek postavili výrazně zatočenější, což mi hodně pomohlo. Předtím se jelo prakticky rovně, tam člověk to boční kyvadlo může použít jen lehce. Ale pak se z toho stala výborná trať, minimálně pro mě (úsměv).

Jak se cítíte po fyzické stránce? Přeci jen, víc pohybu ve vašem případě musí znamenat i více bolesti.

Jo, dneska se zatáčelo, tak to bolí (smích). Ale pořád myslím, že je to ještě v normě, z tréninku v Olešnici mě to mnohdy bolí víc, tam jsem dokonce minulý týden na Českém poháru po dvou závodech zdrhnul, byl to beton. Tady včera naštěstí hodně zapršelo.

Nezměnil jste po senzačním triumfu plány vynechat další Světové poháry?

To fakt ne. Máme tam třeba Írán, to není těžká pista, ale je to rychlé a já bych určitě zase závodil. Oni to před cílem staví strašně rovně, klidně to tam valí osmdesátkou a musí se tam prudce zatočit. Já si tam minule urval celej hamstring, měl jsem modráka od zadku až k zánártním kůstkám. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych tam chtěl zatočit letos (smích).

Takže platí, že se budete soustředit na zářijové mistrovství světa?

Přesně tak, musím na to jít hlavou, není mi dvacet. Plánuju se jet podívat na mistrovství světa juniorů do Štítné, bude tam i Ondra Bank, a uvidím, jestli si třeba dám nějaký předjezd. Záleží, jak to bude tvrdé.

Myslíte si, že vás Ondra Bank na trati podpoří?

Ten tam samozřejmě bude jako čestný host, ale vůbec bych se nedivil, kdyby si to zajel taky, do svých deseti let na trávě závodil. Ondra je démon, takový český Bode Miller, ten zvládne všechno (úsměv).

(Text: Šárka Sudová)


O dalších úspěších našich travařů, zejména Adély Kettnerové, čtěte zde.