Sněhová situace pod 1 000 m n. m. je ve střední Evropě bídná, navíc teploty se pohybují střídavě nad a pod nulou, takže lyžování je možné v podstatě jen na technickém sněhu. Jen o několik set metrů výše už je situace veselejší, i když i v Alpách se slunečné a teplé inverzní počasí v první polovině ledna projevilo úbytkem sněhu. V minulých dnech ovšem zase připadlo a přinejmenším „občerstvilo“ předchozí sněhovou vrstvu.

Trvalejším zimním situacím momentálně nepřeje nic

Počasí je výsledkem nepředstavitelného množství dějů v atmosféře a když zohledníme ty nejvýznamnější, obvykle z nich vzejde více či méně rozporuplný scénář dalšího vývoje – jednoduše řečeno, vždy se na obzoru najde něco, co může daný průběh počasí zvrátit. Na současné situaci je pozoruhodné, že žádný „impuls“, který by do střední Evropy měl vnést zimu, ve výhledu není.

Ve stratosféře, která je pomyslnou „pokličkou“ počasí, panuje nad polární oblastí na severní polokouli mimořádně silné západní proudění (až 300 km/h, běžná je v zimě zhruba poloviční rychlost), což napomáhá západnímu proudění i v nižší vrstvě atmosféře – troposféře. Cyklické střídání západního a východního stratosférického proudění (QBO) má periodu přibližně dvou a půl let a „příznivější“ fáze nastane nejspíš až v druhé polovině roku 2020. Očekávat nelze ani tzv. major warming, náhlé stratosférické oteplení, které jednou za dva až tři roky během několika dnů „otočí“ proudění – nastalo totiž v prosinci 2018 a předtím ještě v únoru 2018.

Polární vortex, který je obrovskou tlakovou níží se zásobou ledového vzduchu nad Arktidou, je proto ve výborné kondici a jako každá tlaková níže se „pěkně“ otáčí proti směru hodinových ručiček neboli od západu k východu – přes východní Kanadu nažene ledový vzduch do Atlantiku, kde vznikají další a další cyklóny, ženoucí oceánský vzduch do Evropy. Stav vortexu popisuje index AO a nezdá se, že by se na něm mělo něco výrazně změnit (kladné hodnoty znamenají „zdravý“ vortex a vysokou pravděpodobnost západního proudění).

Atlantik je a bude příliš živý

Na synoptických mapách s aktuálním scénářem vývoje počasí v příštích 14 dnech je zřetelné, jak to má zima „těžké“.


Když už se tlakové výši podaří „vztyčit“ nad Atlantikem k severu, ...


... aby do střední Evropy mohl po její přední straně „propadnout“ chladný vzduch od severu, ...


... tak hned nato tlakovou výši z „jejího“ místa odtlačí tlaková níže, vznikající u východní Kanady...


... a odsune ji do jižní nebo východní Evropy, čímž změní proudění ve střední Evropě na západní až jihozápadní

Po teplém prosinci a lednu má být teplý i únor

Dlouhodobé předpovědní modely považují současný průběh počasí za natolik „zaběhnutý“, že s ním počítají i nadále – i ve výhledu na únor proto počítají s nadprůměrnými teplotami.

Ještě na sklonku podzimu přitom situace rozhodně nevypadala beznadějně – po dlouhé měsíce trvala tzv. narušená cirkulace bez silného západního proudění, dal se tedy očekávat i „průvan“ od severu (záporné hodnoty indexu AO), jenže hned s úderem prosince tuto anomálii začalo počasí „kompenzovat“ návratem do normálu. A to může trvat.

Jak se vyvíjely vyhlídky na počasí v zimě 2019/20, čtěte v archivu!