Článek vyšel v časopise SNOW 121 (prosinec 2019)
Lyžování je sport nejen krásný, ale i široce oblíbený. Ostatně právě jeho obliba – hovoří se, že u nás lyžuje nějakých 20 % populace, tedy 2 miliony lidí – dost možná odráží vášně našich předků investované do propagace a budování bílého sportu. Taková masa lidí už ovšem logicky plodí i bezpečnostní rizika, kolize, škody a názorové rozmíšky. A jelikož v českém právním řádu neexistuje speciální právní úprava, která by pohyb lyžařů řešila, putují společností všemožné mýty a mylné představy. Trochu světla se do této problematiky pokusí přinést seriál soudních případů z posledních let.
Případ: Srážka závodnice s návštěvníkem při tréninku
V prosinci 2005 sjížděla závodní lyžařka tréninkovou trať v lyžařském areálu Telnice, a to v rámci tréninku pořádaném místním ski klubem. Když se blížila k terénní vlně tvořené silnicí křižující trať napříč, zbrzdila s ohledem na skupinku lyžařů před sebou. Jakmile jí tito lyžaři zmizeli z dohledu a trenéři stojící na terénní vlně jí nedávali signál k zastavení, brzdit přestala a bez zastavení přejela terénní zlom. Krátce na to se střetla s lyžařem z řad veřejnosti, neúčastnícího se tréninku. Ten totiž po krátkém zastavení u trenérů na hraně terénní vlny vjel bez rozhlédnutí do sjezdovky.
Lyžař utrpěl následkem kolize vážná zranění a zažaloval závodní lyžařku, lyžařský klub i dva trenéry o náhradu škody.
Soud
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl tak, že viníky jsou z 50 % závodní lyžařka a z 50 % klub, který trénink organizoval. Zároveň dospěl k názoru, že žalobce si škodu z 50 % spoluzavinil. Žalovaná závodnice porušila § 415 OZ a bod č. 2 pravidel FIS, neboť před terénním zlomem nepřibrzdila a nepřesvědčila se, zda se za zlomem nenachází překážka nebo jiný lyžař. Žalobce porušil bod č. 5 pravidel, neboť se před rozjezdem do trati nerozhlédl. Žalovaný klub pak za škodu odpovídá solidárně se žalovanou závodnicí podle § 422, odst. 1 OZ, neboť k nehodě došlo při organizovaném tréninku a trenéři měli lépe dohlížet na bezpečnou organizaci tréninku, zejména za situace, kdy se trénink konal na sjezdovce za účasti veřejnosti. Ani jeden z trenérů nevaroval žalobce ani žalovanou závodnici před nebezpečím střetu, ačkoli se žalobce pohyboval v její blízkosti. Žalovaní trenéři za škodu způsobenou žalobci sami neodpovídají, neboť činnost trenérů vykonávali pro žalovaný lyžařský klub.
Odvolací soud
Odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem pak svým rozsudkem změnil
rozsudek soudu prvního stupně tak, že za škodu odpovídá plně žalovaný
lyžařský klub a vůči žalované závodní lyžařce žalobu zamítl. Podle
odvolacího soudu sice bylo jednání žalované závodní lyžařky
bezprostřední příčinou srážky, neboť si byla vědoma, že se pod hranou
může pohybovat lyžař, a přitom nepřizpůsobila rychlost své jízdy
místním podmínkám, aby mohla v případě nenadálé překážky zastavit,
nicméně jednala podle pokynů trenérů. Důvodně tedy spoléhala na to, že
ji před nebezpečím budou varovat. Zásadní příčinou škody pak byla
skutečnost, že žalovaný klub při organizaci tréninku zanedbal obecnou
prevenční povinnost, když jediné bezpečnostní opatření, tj. dohled
trenérů na sjezdovce, bylo nedostatečné. Tím bylo prokázáno vyvinění
trénující lyžařky. Soud proto dovodil, že za škodu odpovídá výlučně
žalovaný klub, který porušil své povinnosti podle § 415 OZ tím, že
organizoval trénink na nepřehledné sjezdovce přístupné veřejnosti bez
dostatečných bezpečnostních opatření. Spoluzavinění žalobce odvolací
soud neshledal.
Rozsudek odvolacího soudu napadli všichni účastnící sporu, vyjma
žalované závodní lyžařky.
Nejvyšší soud
Nejvyšší soud shledal v r. 2012 dovolání žalobce a žalovaného klubu jako nedůvodné a dovolání trenérů jako nepřípustné.
Z případu tedy vyplývá, že závodní lyžař, který při organizovaném tréninku spoléhá na to, že trenéři zabezpečili trať, nenese zavinění za kolizi s jiným lyžařem, ač ví, že jízdou přes terénní zlom, před nímž nezpomalí natolik, aby byl schopen zastavit na vzdálenost, na kterou má rozhled, může ohrozit lyžaře pod zlomem a způsobit škodu.
Poprvé v novodobé historii ČR se v tomto případu Nejvyšší soud zabýval náhradou škody způsobené při organizování závodního tréninku lyžařů, přičemž byla konstatována odpovědnost organizátora závodního tréninku.
Přijatá opatření
Na základě této kauzy Svaz lyžařů ČR, jehož členem byl žalovaný lyžařský klub i závodní lyžařka, nechal zpracovat právní rozbor situace a následně vydal pokyny pro zabezpečení tréninkových a závodních tratí. Východiskem je Česká technická norma pod názvem Značení a zabezpečení v zimním středisku, ČSN 018027. Přílohou této normy je i desatero pravidel FIS. Výlučně podle těchto pravidel však nemůže postupovat závodník při závodu nebo organizovaném tréninku. Proto také zmíněná norma určuje v čl. 6.3 pravidla při pořádání závodů a závodních tréninků v lyžařském areálu. Z uvedené normy vyplývá, že prostor pro závodní trénink určuje provozovatel lyžařského areálu. Vlastní zabezpečení tréninku pak zajišťuje organizátor tréninku podle závazných pokynů provozovatele areálu.
Trenér je povinen zajistit instalaci zabezpečení pro trénink podle závazných pokynů provozovatele areálu, s tím, že prostor pro závodní trénink musí být od ostatních tratí náležitě oddělen a v provozním řádu musí být uvedeny podmínky provozu areálu při tréninku a závodech, povinnosti provozovatele lyžařského areálu, pořadatele a lyžařských návštěvníků. Z toho vyplývá, že hlavní odpovědnost za bezpečnost při tréninku nese jeho organizátor, což bývá nejčastěji trenér, při závodech pak pořadatel závodu. Až následně nastupuje případná odpovědnost provozovatele areálu.
Ladislav Janků
Autor článku je učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování. Článek vznikl ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz.
