Sjezdovky:
Mají zde:
- 4 černé sjezdovky (nejdelší kolem 1 400 metrů),
- 4 červené sjezdovky (1 710 m, 1 496 m, 989 m a 3 600 m),
- několik modrých, většinou různé spojovačky (skiwegy)
Nejvíce se nám líbila široká červená Tamai (1 496 metrů dlouhá), ale
jeli jsme ji jen jednou, protože jsme se tam neorientovali a nevěděli jsme,
jak se na ni znovu dostat.
Nakonec jsme skončili u červené Zoncolan 2 (délka 1 710 metrů), ta se
líbila dětem, nahoře byly muldy a to bylo něco pro ně (děti 7 a 9
let).
Závěrečný sjezd zpět do údolí byl po červené sjezdovce č. 10 Lavet -
Canalone. Byl to sjezd takovým kaňonem, z jedné strany sítě (dole byl
sráz), z druhé zábrany proti lavinám, nebylo to moc příjemné, zdálo se
mi to nebezpečné. Ale sjezd byl kouzelný, svižný, i když v jedné části
dost strmý úsek (dal se objet skiwegem). Byla i možnost to zase zpět na
parkoviště vzít kabinkovou lanovkou, protože ten sjezd opravdu nebyl pro
všechny. Ale žádná hrůza. Děti v pohodě.
Sněhové podmínky:
Celý týden sněžilo, takže prašan a 2 metry sněhu na sjezdovkách i
mimo. Vše upravené. Hodně se tam jezdilo i mimo sjezdovky v čerstvém
prašanu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Hlavní lanovka z údolí z vesnice od parkovišť je pro 100 lidí
(kabinová - jezdí dvě tam dvě proti sobě). Nahoře je hodně sedačkových
lanovek různého druhu, jedna je i krytá (Tamai), ale některé jsou dost
rychlé, nezpomalují a 7letá dcera zvyklá na pomalý dojezd z jedné u
výstupu spadla, lanovka ji přejela a vlekař musel zastavit celou lanovku. Nic
se jí ale nestalo 
A prý už se jí to stalo i v Koutech, takže je asi
zvyklá.
Zalidněnost:
Přijeli jsme z Forni di Sopra, kde jsme byli na týden na dovolené a
protože zde platil stejný skipas a nebylo to daleko, tak jsme chtěli
vyzkoušet větší středisko. Takže se nám zdálo, že je tu hodně lidí
(ve Forni jsme byli skoro sami).
Ale i když bylo na parkovišti dole narváno, tak v areálu nahoře se to
ztratilo a na fotkách vypadá, že tam bylo lidí málo. Fronty teda nebyly
žádné. Dovedu si představit, že bychom jeli příští rok na dovolenou
sem. Sice hodně spojovaček (a tam ty lidi poznat jsou, když se vám motají
pod lyže – zdálo se mi, že tam bylo hodně začátečníků), ale na
pořádné široké sjezdovce to bylo fajn. I když děti bych se bála tam
nechat samotné (a jet si třeba na černou), to ve Forni jsem se nebála, tam
jsme byli sami (černá a červená jsou většinou vedle sebe).
Občerstvení a aprés-ski:
Různých restaurací, barů, chatek a okének je tam spousta. Ceny
nepřemrštěné.
Doprava do střediska a parkování:
Parkoviště tam bylo velké, ale plné, stáli jsme u silnice. Ale pak jsme
si nahoře všimli, že další parkoviště je i výše, v podstatě ve
střední části střediska, takže nebyl problém dojet výš a vyhnout se
kabinové lanovce.
Itálie 
Stuhleck
