Sjezdovky:
Hotelové městečko v průsmyku v 1 740 m n. m. je sjezdovkami obkroužené
kolem dokola, takže si lze vybírat terény nejen podle náročnosti, ale i
podle slunce a stínu, kvality sněhu či zalidněnosti. O co je nižší
převýšení sjezdovek (max. 600 m, často ale jen 200 až 300 m), o to
rozmanitější je terén – terénní mísa, v níž Obertauern leží, má
horské louky i skaliska, do nichž se sjezdovky elegantně zakusují.
Nejpohodovější jsou sjezdovky na Hochalmu a Edelweissalmu, příjemná
červená promenáda stéká i podél hlavní nástupní lanovky Grünwaldkopf.
Sportovním eldorádem je protilehlý Zehnerkar a Gamslaiten, ale i Scheidberg s
FIS tratí na jižním okraji areálu. Pěkný červený střed zastupují
sjezdovky z vrcholu Seekarspitz.
Sněhové podmínky:
I když něco sněhu leží i v terénu, zvláště na stinné severní
straně, lyžuje se hlavně na technickém sněhu všech podob – převážně
jde o suchý, drživý sníh, který se na exponovaných místech během dne
vyjezdí na tvrdý, místy i „skleněný“ podklad. Na osluněných svazích
příjemně povoluje, ale nerozpouští se na těžkou břečku, přeci jen
slunce už nemá takovou sílu. Zkrátka příjemné prosincové „jaro“.
Na sjezdovkách je vrstva sněhu dostatečná, kamínky se vyskytují jen
výjimečně na přejezdových cestách, kam padají z okolí, a při troše
zkušeností je snadné se jim vyhnout.
Mimo provoz je „boulový“ svah Gamslaiten 2, výhradně na přírodním
sněhu se lyžuje na Seekarecku.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Všechny páteřní lanovky jsou rychlé, odpojitelné, často s bublinami,
pomalá je jen 4sedačka na Seekareck a 2sedačka Sonnen. Dohromady uzavírají
oběma směry velmi dobře propojený okruh, zabruslit je potřeba jen od
kabinky na Zehnerkar k telemixu na Grünwaldkopf.
Zalidněnost:
V Rakousku je 8. prosince svátek, navíc v sobotu 10. prosince Obertauern
láká na skipas za 25 eur – návštěvnost tedy ani ve čtvrtek a v pátek
nebyla úplně všednodenní, a o víkendu pak vyvrcholí. Místy se vyskytly
fronty do 5 minut, hlavně v nejatraktivnějších lokalitách Grünwaldkopf,
Hochalm nebo Seekarspitz. Na sjezdovkách typicky nárazový provoz s občasným
mraveništěm i prázdnými „okny“. Klidněji je na Gamslaitenu,
Edelweissalmu i Scheidbergu, nemluvě o sjezdovkách „skrytých“ uvnitř
okružní trasy podél 2sedačky Sonnen.
U nejvytíženějších lanovek pracoval i „doplňovač“ fronty, který
dohlížel na efektivní tvorbu čtveřic či šestic.
Občerstvení a aprés-ski:
Na sjezdovkách, zvláště na jižní straně, je horských chat víc než
dost – příjemná je Sennhütte, umístěná na křižovatce sjezdovek pod
Seekarspitze, kde je samoobsluha i a la carte restaurace. Na severní straně
překvapila moderní, přitom útulná restaurace v nástupní stanici lanovky
Grünwaldkopf, do níž vede jen lakonický ukazatel „Essen und trinken“ –
i v polední špičce byla poloprázdná a ceny nižší než nahoře.
Doprava do střediska a parkování:
Z Radstadtu se horská silnice do Obertauernu drápe strmě do kopce
serpentinami, v současnosti je samozřejmě zcela suchá, bezproblémová.
Parkovišť je v průsmyku poblíž lanovek hned několik, nejrychleji se plní
to „nejbližší“ u Grünwaldkopfbahn.