Sjezdovky:
Meribel je ze tří stran obklopený horami. Údolí nabízí několik
dlouhých a členitých červených sjezdovek - Chamois, Mauduit (převýšení
téměř 1 300 metrů!), Marcassin + Aigle, Niverolle a různé kombinace na
svazích východně od městečka. Na jižním konci údolí se tyčí Mont
Vallon se svými dvěma červenými sjezdovkami Combe du vallon a Campagnol.
Černých sjezdovek najdeme v Méribel u jen několik, všechny v horních
částech areálu. Novinkou je černá Ibex podle sedačky Bouquetin.
Početné zastoupení mají sjezdovky modré, které jsou občas sice
užší, ale zase mají fajn délku i členitost. Některé z nich, stejně jako
sjezdovky zelené, jsou spíš přejezdové cesty. Pro začátečníky jsou
použitelné asi jen zelené Blanchot a kombinace Perdrix a Truite.
Sněhové podmínky:
Ranní předpověď se naplnila, ráno hustě sněžilo, napadlo několik
centimetrů sněhu, který se brzy rozjezdil. Jedinou jeho přidanou hodnotou
bylo, že příroda vypadá jako v lednu a ne v dubnu. A že na čas přestaly
být vidět všechny ty kameny, co se na sjezdovkách povalují. Mezi 11:00 a
12:00 sněžit přestalo a my jen doufali, že nevyjde zbylá část
předpovědi - déšť hlášený od 14:00. Teploty byly plusové, takže obavy
byly na místě, už dopolední sníh byl místy dost mokrý. Takhle
předpověď se naštěstí nevyplnila.
Černé sjezdovky jsou v horních částech areálu, odkázané na
přírodní sníh a tedy v současné době uzavřené. Většinou jsou opravdu
nesjízdné, z některých trčí možná půl metru vysoká tráva.
Červené sjezdovky západně od městečka jsou otevřené v podstatě
všechny, na opačné straně údolí jich je ale spousta uzavřených. Bohužel
za celý den jsme nenarazili na jedinou červenou sjezdovku, která by nebyla
plná kamení. A ačkoli by mělo platit, že čím výš, tím víc sněhu a
tedy lepší podmínky, bohužel je to naopak - ty nejvýše položené
sjezdovky jsou odkázané na přírodní sníh a navíc vedou skalnatým
terénem, takže jsou plné kamení. V dolních částech areálu je situace
trochu lepší.
Poměrně logicky - čím plošší sjezdovka, tím méně trpí náporem
lyžařů. Na modrých jsou přesto kamínky, čím vyšší nadmořská
výška, tím je situace horší. Zelené sjezdovky jsou na tom nejlépe, ale
ani ty nejsou čisté.
Stupeň lavinového nebezpečí: 2. Mimo sjezdovky se ale v podstatě jezdit
nedá...
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Páteřní přepravní zařízení jsou kabinkové lanovky. Už několik let
se na nich nic nezměnilo, vyjma menší modernizace trojúsekové kabinky
Olympe. Nepohodlná je kabinková lanovka Saulire Express, která je
dvouúseková a mezi oběma úseky je nutné přestupovat.
Kabinkové lanovky jsou doplněné sedačkovými. Bohužel většina z nich
je bez bublin, a to i ty modernější odpojitelné nebo s nástupním pásem. V
dnešním počasí by se bublina dost hodila...
Zalidněnost:
Luxus. Lanovky v podstatě bez čekání, sjezdovky také většinou bez
lidí. Výjimkou jsou jen užší místa u dojezdů k lanovkám. Až časem asi
uvidíme, jestli to bylo počasím, nebo opravdu na tento týden přijelo tak
málo lidí.