Sjezdovky:
Všechny sjezdovky byly dobře upravené a dostatečně široké. V době
naší návštěvy nebyly otevřené černé sjezdovky v San Martinu, ale
červené a modré nám stačily. Označení směrů ke sjezdovkám bylo
srozumitelné. Část naší skupiny byli začátečníci a i ti si tam našli
své.
Sněhové podmínky:
Už když jsme přijeli, bylo sněhu dostatek. Celé pondělí chumelilo,
připadlo dalších 25 cm prašanu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Některé z lanovek byly staršího typu - podrážečky, ale především
byly pěkně studené. Postupně dochází k výměně za novější typy.
Protože docela mrzlo, jezdili jsme raději dvěma vajíčky. Vajíčko na
Tognolu je nepohodlné, nedá se v něm sedět, pouze se opřít o výstupek,
který je po obvodu. To mohou využít spíše lidé vyšší postavy, my
menší jsme z okraje sklouzávali, takže bylo lepší stát. Podobný typ
vajíčka je i v Passo Tonale, ve spodní části sjezdovky Paradiso. Ovšem
sjezdovka z Tongoly byla tak úžasná, že jsme i tu trochu nepohodlí snesli.
A vlastně všechny sjezdovky byly opravdu moc pěkné. Zázemí bylo dobré,
jídlo výborné, dostatek WC.
Zalidněnost:
Množství lidí nebylo hrozné, místy byly sjezdovky prázdné. V Passo
Rolle byly na svazích udělány i cesty pro turisty, pro lidi se sněžnicemi,
skialpinisty, pejskaře a rodiče s dětmi. Nikdo se nikomu nepletl do cesty. V
obou střediscích je hodně volného terénu pro freeridery.
Občerstvení a aprés-ski:
S občerstvením jsme byli spokojeni. Využili jsme bar na Tognole a pod
Tognolou a bar La Baita v Passo Rolle. Městečko bylo ještě vánočně
vyzdobené, dělalo to krásnou atmosféru. Zašli jsme do jedné pizzerie -
výborné jídlo.
Doprava do střediska a parkování:
V San Martinu jezdí skibus v krátkých intervalech. My jsme se přesouvali
auty. Parkoviště bylo dostatečně velké. Rovněž tak i v Passo Rolle.