Zuzu konečně!

Veronika Velez-Zuzulová konečně proměnila ve vytoužené vítězství svůj 145. start ve Světovém poháru. Jedné z veteránek (*15/7/1984) se po více než 12 letech účinkování v Poháru podařilo předvést obě jízdy blízko svého maxima a mít k tomu i trochu nezbytného štěstí. Toho, jež jí tolik chybělo například ve finále WC 2008, kdy dojela druhá o 0,07, ve finále minulé sezony (2. o 0,12) a především v březnu 2012 v Are, kde zaostala – ne poprvé - za Marlies Schild jen o setinu. (Jako druhou jsme ji viděli i na WC ve Špindlu 2008.) Na závěr svého „životního“ roku 2012 se tedy dočkala. Nelehká cesta rodinného týmu, doprovázená i hledáním a chybami (polemiku ohledně její kariéry a souvisejícího jsem vedl v tištěném SNOW nad článkem Petra Zelenky), spory se slovenskou asociací, jež hrozily až Veroničiným odchodem a startem za Rusko.

Semmeringem to přitom vrcholit nemusí. Letošní slalomy žen jsou úplně jiné než loňské, kdy vše závod od závodu válcovala neporazitelná Marlies (5x v řadě 1.). Každý z dosavadních čtyř má jinou vítězku a vyrovnanou klasifikaci vede těsně Tina Maze (230 b.), jež přitom nikdy nedojela lépe než třetí. Veronika je s 205 body těsně třetí (Hoefl-Riesch 224 b.) a pokud by z ní sobotním vítězstvím spadla psychická zábrana, nemusela by být bez šance na malý globus. I když Maria Hoefl-Riesch tentokrát jela aktivněji než dosud a musím připomenout své nedávné upozornění, že by mohla malý globus získat právě ona.

Debut snů

Pro znalce ale bylo Veroničino vítězství jen asi 60% slovenské slávy. Pečlivě připravený debut ve WC proměnila mladá naděje Petra Vlhová, nejmladší na startu, ve snové představení s nádherným 11. místem (16. v 1. kole, 7. ve 2.). Přitom byla lehce rozmrzelá, že ji o dvě setiny předjela Borssen, „vypudila“ z leader boxu a nakonec připravila o první desítku. Představme si to: sedmnáctiapůlletá novicka postávající při své premiéře na místě vedoucí závodnice!

Takový start ve WC neměly ani ty největší hvězdy. V prosinci 1973 dojel jakýsi Stenmark 46. a od známého talentu Hinterseera dostal 13 vteřin. Legendární Annemarie Pröll se ke svému poslednímu místu při premiéře musela prokousat třemi pády. Tehdy jí ale ještě nebylo 15.

Janica Kostelic zahájila v lednu 1998 34. místem v SG, Tina Maze nedojela, Mikaela Shiffrin se v prvních třech závodech WC nekvalifikovala do 2. kol (zasvěcení absolvovala ve Špindlu 2011 a, jak jsem tehdy psal, nikdo v naší televizi ji nepoctil jako „neznámou Američanku“ ani zmínkou, ani pár slovy o velkém talentu). Také Veronika zahájila 2x nedojetím.

Dodejme ale, že Šárka se ve WC přesně před 10 lety uvedla také úžasně, 5. místem, byť v atypickém vyřazovacím slalomu s krátkými jízdami. První „normální“ dojela pak záhy jako 23. To už ale byla relativně dost otřískanou závodnicí a její start ve WC byl rovněž načasovaný správně.

Úplným unikátem ale Petřina premiéra není. Byly i mladší vítězky (v „moderní době“ v čele s Pamelou Behr) a třeba 20letý Piero Gros vyhrál hned svůj první SL ve WC. Jenže naprostá většina těch veleúspěšných debutů je ze 70. let. V současnosti to už je opravdu vzácné a u mužů nemyslitelné.

Záleží přitom samozřejmě na věku. Janica, Zuzu i Shiffy debutovaly mladší. Veroniku předhodili lvům na těžké trati v Söldenu, když jí byly 3 měsíce přes 16 a předtím nejela ani žádný závod Evropského poháru. U Janici sehrál obrovskou roli historický moment přechodu na carvingové slalomky, kdy zavedené hvězdy váhaly, až zaváhaly, a včas a dobře zacvičená juniorka je natvrdo „vyškolila“.

Skvěle časovaná kariéra

Petru nechali rozumně dozrávat. V EC si vytvořila kvalitní pozici, jako 42. slalomářka žebříčku startovala na Semmeringu 39. a ne se šedesátkou, jak se novickám stává. A ze čtvrté desítky se na rozdíl od šesté už do finále tu a tam postupuje.

Sedmým časem 2. kola o 0,44 s. potvrdila i odolnost a sebedůvěru. Nezbrzdilo ji ani krátké zaváhání, dostala se opět do tempa a od 2. mezičasu do cíle zajela 4. čas! Všechny závodnice od 6. místa před ní měly 2. kolo pomalejší. A také Tina, což nakonec dopomohlo k vítězství Veronice.

I technicky byla její jízda výborná, aktivní práce v oblouku, místy skoro až „mužské“ nohy, žádná „dámská“ jízda s objížděním tyčí.

Myslím, že trenéři a zástupci firem stříhali ušima. Jestli tento výsledek brzy potvrdí, její akcie u Rossignolu hodně povyrostou.

Šárka bez radosti

O co více radosti bylo na Slovensku, o to méně u nás. Po slušných jízdách, zejména s ohledem na známé předsezonní okolnosti, jaké na konci 15 dosud poskládala Šárka, se tentokrát nepříjemně připomněly sezony předešlé. Opatrné, pasivní, 27. čas 1. kola se ztrátou 3:27 (postup by o fous, 3:39) a lepší 15. ve druhém, kdy tři lépe postavené nedojely.

Komentovat je ale zapeklité. Protože nikdo nevíme, jak doopravdy se na ní podepsala nemoc a následky, lze na jejich konto připsat všechno, co se nepovede. Drobným vodítkem by mohly být jedině lehce optimistické Šárčiny výroky o „posunutí se dál“ počínaje Semmeringem, jak se objevily v médiích. Jenže na „povinný optimismus“, s nímž komentovala většinu předchozích zlých sezon, jsme si už jaksi zvykli. Její projev na trati tentokrát žádný posun k lepšímu nevěstil.

Při pohledu na dravost mládí i razantní rutinu zkušených si člověk silně uvědomuje, jak těžký úkol před sebe už 28letá takřka veteránka staví. V tomto věku se už moc velkých návratů neodehrálo. Spíše si vzpomeneme na Janicu Kostelic a vynucený konec kariéry. Na Sandru Meissnitzer. Vítězka WC 1998, 1672 bodů, tehdy 1. v GS i SG a 2. ve sjezdu, se po zranění už bodově nikdy nedostala ani na polovinu a přes 8. místo celkově. Niki Hosp, vítězka SP 2007, 1572 bodů, už po zranění od roku 2009 jenom paběrkuje a občas musí jet i interní kvalifikaci. Ano, byly sice zraněné, to je asi hlavní faktor, ale byly také o něco mladší.

Jistě, nikdo nám nemusí připomínat sportovní dlouhověkost Martiny Navrátilové i řady jiných sportovkyň. Ale, jak píšu, v alpském lyžování žen až dosud nejpozději ve 32 letech, a i to výjimečně, velké kariéry končí. Starší než 30letá vítězka SL ve WC není (Pouitianen, nejčastěji Schild a Schneider). Mnoho času už tedy nejspíše ani Šárka nemá.

Vše je poněkud trpké i při vzpomínce, že první tři ze Semmeringu – Zuzulovou, Zettel a Maze – ve svých nejlepších letech ve slalomu celkem s přehledem porážela. Nyní měla být na vrcholu a zejména při absenci Marlies měl „správně“ být malý globus její.

Na druhé straně, i Veronika se vracela po zranění 2009 a dneska o něj bojuje. Nechme se tedy překvapovat.

A ještě malá douška pro nostalgiky-monarchisty. Kompletní stupně vítězů pro starou dobrou monarchii. Stařičký mocnář se musí spokojeně vrtět v hrobě, jak si dámy z „jeho národů“ a „nerozlučného území Rakouska-Uherska“ dobře vedou.

Výhled a šance

Ženám zbývá 20 závodů: 5 slalomů, 2 krátké paralely (CE, city events), 3 GS, 5 sjezdů, 4 SG, 1 superkombi. Ve SL se tedy může dít mnohé. Žádný brutální svah jako Arber nebo Kranjska Gora je už nečeká. Tina sice má už jenom 3 GS, ale v dosavadní formě ještě až 15 závodů, v nichž by mohla být na stupních vítězů a brát minimálně 60 bodů, či, realističtěji, bodovat alespoň slušně. I když dosavadní „nelidskou“ výkonnost až do konce sezony spíš neudrží, musela by se opravdu hodně sesypat, aby tohle nedoválčila k velkému globu.

Neměla by si ale připouštět onu metu 2000 bodů, jíž na ni dotírá stále více hlasů. Čistou matematikou ano: ze 17 závodů má 1059 a průměr 56,4 b., což by za 20 dalších dělalo 1128, v součtu s dnešními 1059 tedy 2187. Jenže dosavadní průběh byl výjimečný, nyní budou síly ubývat a v jednotlivých disciplinách dotírat méně unavené specialistky. Nakonec i Lindsey loni, kdy bezpečně vedla a měla tři silné discipliny, konec sezony úplně nezvládla. A to nebylo žádné MS.

Ani kdyby se – spíš teoreticky – Lindsey slavně vrátila a řádila ve sjezdech a SG jako loni, už by jí to bez dobrých technických disciplin nepomohlo. Maria číhá lišácky na svou případnou šanci a když by se Lindsey nevrátila, mohla by s dobrými sjezdy a SG ještě dost „zlobit“. Pokud by Anna Fenninger skutečně začala jezdit GS a SG na úrovni Semmeringu, o třetí místo by se měla poprat s krajankou Zettel.
Vše samozřejmě za předpokladu žádného zranění zmíněných.

Setinové drama

„Setinu sekundy“ si pamatujeme jako drama inspirované výjimečným počinem Gustava Thoeniho. Technik se dokázal tak připravit na sjezdy, že legendární Hahnenkamm 18. ledna 1975 dojel o setinu vteřiny druhý za Klammerem (a kromě toho byl v dalších sjezdech 6., 4. a 9.) O tomto jeho výkonu si „mladí lyžaři budou u táborových ohňů vyprávět ještě dlouhá léta“.

Včera v Bormiu na těžké pistě s převýšením 1010 metrů se po dvou minutách jízdy vešli čtyři borci do dvou setin a vítězové byli dva: Reichelt a Paris. Třetího Svindala může setinka ještě hodně mrzet. Poté, co po nepřízni počasí dost možná nechal ve Val Gardeně vítězství a 50 bodů, přišel takto těsně o další.

Podle všeho se mezi ním a obhájcem Hirscherem odehraje pořádně napjatý souboj. Na rozdíl od loňska Hirscher neuvěřitelně důsledně dojíždí a boduje, takže je zatím o pouhých 114 bodů druhý, aniž by se musel nutit do SG. Skladba zbývajících 22 závodů mu mírně hraje do noty: 6x SL, 2x CE, 4x GS, tedy 12 závodů s šancí na 1. až 2. místo. Svindalovi zbývají už jenom 3 SG (jeho nejsilnější disciplina), 5 x sjezd (kde ale rozhodně není suverénem) a snad i 2x SC. Tedy 8 až 10 závodů. „Ošizený“ SG – jen 6 akcí – je prostě jeho nevýhodou. Svoje „rychlostní“ nohy bude také hůře ohýbat v GS i kombinačním SL, jimž se kvůli bodům vyhnout nemůže.

Aksel má ale zase výhodu v tom, že se nemusí nervovat kvůli MS. Tam bude tlak na Marcela enormní a velká budou i rakouská očekávání. Marcel nemá tolik zkušeností a je také fyzicky křehčí typ. Zda unese takovou dvouvrcholovou sezonu v roli hlavního rakouského borce, se teprve uvidí.

Ještě 20 + 22 závodů a MS k tomu určitě nabídnou hodně pěkného k vidění, studování, přemýšlení i inspiraci. Vrchol sezony teprve nastupuje.

Diskuzní vlákno pod článkem zahrnuje všechny příspěvky a komentáře ke Světovému poháru v alpském lyžování 2012/13.