Espace Killy krok za krokem (1. díl): třetí savojský tygr



Většina přepravních zařízení i sjezdových tratí Tignes 2100 se nachází na svazích horské mísy, v jejímž středu jsou umístěny jednotlivé ubytovací stanice a jezero. Z tohoto velmi přehledného prostoru ještě vybíhají dvě lyžařské větve – jedna se spouští do vesničky Les Breivieres dolů pod přehradu do nejnižšího místního lyžařského bodu 1 550 m n. m., druhá naopak stoupá až do bodu nejvyššího na ledovec Grande Motte. Všechny tři ubytovací části Tignes 2100 – Le Lac, Le Lavachet i Val Claret jsou zároveň údolními přejezdovými body, kde se, jak je ve Francii zvykem, dostanete na lyžích a bez nutnosti udělat jediný krok z jedné strany údolí na druhou.


Tignes, stejně jako vedlejší Val d´Isere, si podělily udávanou kilometráž sjezdovek naprosto rovným dílem – půl na půl, resp. 150 km na 150 km. Lyžařsky nejzajímavějším místem Tignes je díky své nadmořské výšce bezesporu ledovec Grande Motte. Pod něj se lze dostat standardní cestou – využitím dvou navazujících rychlých sedaček, když ta první (Les Lanches) je skutečně velmi dlouhá. Naopak cestou méně obvyklou je možnost se svézt místním „metrem“ – podzemní lanovkou, která byla postavena v roce 1989 především proto, aby zajistila dopravu lyžařů na ledovec v letním období. Ta na trase dlouhé 4 200 metrů, která je celá vedena ve skalním tunelu o průměrném stoupání 18 %, překoná během 6 minut a rychlostí 12 m/s převýšení 932 metrů. Ta svou kapacitou 3 000 os./hod. výrazně odlehčuje lanovkové větvi.


Tignes 2100 – centrum Le Lac a vrchol Toviere


Grande Motte: grandiozní zážitek

Tato vysoká přepravní kapacita směrem na ledovec ovšem také znamená, že u visuté velkokapacitní kabiny, která jako jediná zajišťuje dopravu lyžařů na vrchol ledovce na místní nejvyšší lyžařský bod a nádhernou vyhlídku (3 456 m n. m.) se prakticky po celý den tvoří fronty. Mým doporučením je nenechat se jimi odradit a alespoň jednou se na ledovec vydat, protože na následný sjezd dolů ke spodní stanici kabiny máte na výběr ze dvou širokých a nádherně upravených sjezdovek se vždy kvalitním sněhem. Většina lyžařů dává přednost širší a plošší červené variantě, černá bývá prázdnější, ale i přes její ostřejší sklon i tato díky úpravě umožňuje napumpovat do těla adrenalin ždímáním maxima z vašich carvingových lyží. Pět vleků a krátká spojovací lanovka, které jsou na ledovci zaznačeny, slouží pouze pro letní lyžování.


Od spodní stanice kabiny vede směrem dolů další černá sjezdovka, která je sice vcelku krátká a obsluhovaná pomalou sedačkou, ale tato má po celé délce téměř konstantní sklon a díky nadmořské výšce také těží z kvalitního sněhu a po ránu ze špičkové úpravy. Zpět do Tignes vede z ledovce několik tratí, ty modré varianty jsou od své poloviny vcelku nudné a ve střední části je nutné počítat při pomalejším sněhu i s běžkařskou vložkou. Naopak páteřní červená Double M patří k nejlepším místním tratím. Jedná se o dlouhou a přehlednou náročnou sjezdovku o dostatečné šíři a konstantním sklonu, bez jediného odpočinkového místa, která dokonale prověří vaši kondici v případě, že ji dáte na jeden zátah.


Grande Motte


Po východních svazích ke skalnímu oku

Lyžování na východní straně Tignes je dvoupatrové a jedná se o vcelku lyžařsky pohodový, převážně modrý sektor, kdy do prvního místního patra vyjíždí z každé ubytovací části rychlá sedačka. Zde je nejlepší sjezdovkou červená Bleuets pod sedačkou Chaudannes, nepříliš lyžaři vytížená. Naopak páteřní dojezdové modré svahy pod lanovkami Tichot a Palafour bývají často přelidněné a zde se jedná o typické dálnice.

Druhé patro je výrazně pestřejší, protože tu najdeme i náročnou neupravovanou černou sjezdovku Pramecou a obrovské možnosti freeride (jako ostatně v celém areálu), bohužel tato okrajová část je obsluhována dlouhou a pomalou sedačkou. Ideální na trénování carvového oblouku je přehledná široká modrá dálnice o konstantním sklonu pod rychlou sedačkou Grattalu a trošku terénně pestřejší svezení nabídnou dvě kratší sjezdovky pod vedlejší rychlou sedačkou Merles, která začíná na dně širokého a plochého údolí.


Rocher de Bellevarde z přejezdového hřebene od Tignes


V něm se nachází několik sjezdovek modré a červené barvy, které ovšem příslušnou barvu mají jen na malé části své celkové délky, neboť díky plochému terénu mají prakticky všechny zelený dojezd. Díky orientaci terénu proti slunci zde bývá často kvalita sjezdovek poznamenána chybějícím zasněžováním a padajícími úlomky skal. Tato oblast je obsluhována dvěma pomalými lanovkami a mj. i proto se jedná o oblast prakticky poloprázdnou. Za poznání ovšem rozhodně stojí, protože pomalá sedačka Auguiile Perceé vás doveze pod stejnojmenný vrchol, kde se nalézá místní často fotografovaná přírodní zajímavost – velké skalní oko, které je ve stěně nedaleko horní stanice sedačky a je na lyžích nebo pěšky přístupné. Cestou lanovkou nahoru lze ve stěně po pravé straně spatřit ještě jeden takový, výrazně menší útvar.

Na této straně údolí je vyznačena i pěkná závodní červená sjezdovka, ale dle mých zkušeností trvale(?) veřejnosti uzavřena.


Velké skalní oko


Dolů pod přehradu

Lyžařský sektor mezi Auguille Perceé a vesničkou Les Brevieres nabízí několik dlouhých sjezdů různé náročnosti o převýšení 1 200 metrů, přičemž díky jeho poloze na okraji Espace Killy se jedná o lyžování na výrazně méně zalidněných sjezdovkách, než je tomu v centrálních částech oblasti.

Místní nejznámější sjezdovkou je dlouhá černá Sache vedoucí naprosto opuštěným údolím. Jedná se o skutečně náročný boulovatý sjezd, kdy nejnáročnější spodní lesní pasáž lze objet po červené. Od skalního oka vede do Tignes ještě pohodová a prázdná modrá (i zde pozor na kamínky), od které se v polovině odpojuje další neupravovaná černá. Červená Myosotis patří zase k těm náročnějším a členitějším sjezdovkám. I níže položený a přímo pod skalami vedoucí úzký červený Chardons trpí na kvalitu lyžování padajícími kameny, takže lepší svezení nabídne až dolů do vesnice pokračující Pavot.


Modré sjezdovky v tomto sektoru jsou převážně vedeny po horských a lesních cestách, tudíž až na občasné „luční“ pasáže neoplývají ani šířkou, ani spádem. Tento okrajový sektor je také jedním z těch, které čekají na pokračování již započaté modernizace, protože přepravní zařízení zde tvoří 2 kabinky a k tomu tři historické pomalé sedačky, sic jedna z nich slouží čistě jen jako propojka Les Brevieres a Les Boisses, tudíž není potřeba ji využít. Kabinky obsluhují spodní část areálu a horní část je obsluhována právě dvěma pomalými sedačkami, kdy ta levá, kratší Auguille Rouge, umožňuje nejrychlejší návrat do centra Tignes. Druhou je sedačka Marais, když při její délce přes 2 km a nízké přepravní rychlosti doporučuji její využití pouze v případě, že chcete v klidu rozjímat nad prožitky z černé Sache.


Tignes 1850 – pohled do údolí směr Mont Blanc a na Les Brevieres 1550


Toviere: křižovatka mezi Tignes a Val d´Isere

Vrchol Toviere (2 704 m n. m.) je hlavní přejezdový bod z Tignes do Val d´Isere, na který se lze nejrychleji dostat kapacitní kabinovou lanovkou Aeroski přímo z centra Le Lac. V případě ubytování v o něco nižších částech je pak alternativou využití rychlé sedačky Paquis, která bohužel končí ve dvou třetinách kopce, tudíž pro nejrychlejší cestu na hřeben bez sjezdu zpět dolů do Tignes k delším lanovkám je nutné použít pomu. Sektor Toviere je lyžařsky solidně vytížený a především část tratí směrem do Le Lac patří k těm obtížnějším.

Horní část sjezdovek je tvořena rychlými a širokými carvingovými dálnicemi všech tří barev, díky nadmořské výšce a odklonu od slunce obvykle s velmi dobrým sněhem a úpravou. Dolů do Le Lac ale pokračuje už jen jediná sjezdovka, černá Trolles, která se tak hlavně v odpoledních hodinách stává místem boje o život především slabších lyžařů, navracejících se z Val d´Isere.


Určitou místní zvláštností je to, že hranice platnosti lokálních skipasů Tignes nebo Val d´Isere není určena, jak by i velela logika, dělícím hřebenem mezi oběma subareály, ale z pohledu lyžaře z Tignes zahrnuje i několik východních sjezdovek z vrcholu směr Val d´Isere, obsluhovaných rychlou osmičkou Tommeusses. Protože se ovšem jedná o skutečně hlavní tah, tak jak sjezdovky, tak i lanovka patří k těm nejvytíženějším v Tignes. V případě sjezdovek se opět jedná o pohodové a přehledné červeno-modré carvingové svahy, které na dojezdech výrazně ubírají na své prudkosti.


Tignes 2100 – pohled z Toviere nad La Daille


Na Toviere lze vyjet i z části Val Claret, a to rychlou sedačkou Tufs, přičemž návrat zpět umožňuje solidní modrá. Z Val Claret lze vyjet i na druhý přejezdový bod mezi oběma částmi Espace Killy, do průsmyku Col de Fresse, který již na rozdíl od Toviere je hraničním bodem platnosti lokálních skipasů. Výjezd na něj zajišťuje rychlá a dlouhá sedačka Fresse, která začíná přímo na centrálním lyžařském náměstíčku ve Val Claret nedaleko metra.

Technickou zvláštností této unikátní lanovky je to, že má dva vchody a vy musíte dávat pozor, abyste dle značení zvolili ten správný, protože se vlastně jedná o dvě lanovky v jedné. Díky vložené mezistanici někde ve čtvrtině její délky je umožněno to, že zatímco jedna sedačka zde končí a vrací se zpět, přičemž tak obsluhuje jen centrální dojezdový svah, následující sedačka mezistanicí pouze projíždí a dále pokračuje nahoru dlouhým údolím až do průsmyku. Návrat z přejezdu od Val d´Isere umožňuje dlouhá, nudná plochá modrá sjezdovka.

Příště se podíváme podrobněji na Val d'Isere...


Tignes 2100 Kabina na Grande Motte a výhledy