24. února

Zima končí, nebo začíná?

Ačkoliv podle meteorologických učebnic se zima spolu s koncem února loučí a začíná jaro, pohled na předpovědní mapy naopak začíná vypadat typicky zimně. Sněhu ještě napadne!

Slibná i zrádná středomořská cyklóna
Velmi nadějně budou v nejbližších dnech rozestavěné tlakové útvary nad Evropou a celou severní polokoulí – Atlantik bude zablokovaný tlakovou výší, vysunutou hodně k severu, a Evropou se prožene tlaková níže, a to po své středmořské trase, která přinese závaly sněhu zejména na jižní, italskou stranu Alp. Začátkem příštího týdne se tato cyklóna ze Středomoří vydá přes střední Evropu dále na kontinent a přinese bohaté srážky i do Česka. V jakých polohách bude jaký podíl ve sněhu nebo v dešti, však bude do poslední chvíle napínavé, neboť teplotní rozhraní bude velmi ostré a každý posun její trasy o sto kilometrů bude mít značné „lyžařské“ důsledky. Každopádně největší naději na zásyp mají aktuálně Krušné hory a Šumava, naopak Beskydy a Slovensko mohou dostat většinu srážek v dešti.


Jestli v pondělí 29. února české hory zasype sníh, nebo zalije déšť, se ještě rozhodne - rozhraní bude úzké, zato ostré

Sněhová záplata pro hory
Následně – koncem prvního březnového týdne – by se mohla do střední Evropy ze severu propadnout další tlaková níže. Sněhová „záplata“ by čekala hlavně hory, v nižších polohách by šlo opět spíš jen o zimní pozdrav – v Evropě je zkrátka málo mrazivého vzduchu na sněhovou parádu ve všech polohách, navíc slunce už sílí.


Na čtvrtek 3. března se rýsuje (další) sněhová záplata pro české hory

Modely se zatím neshodnou
A co dál – přijde březnová zima? Na tom se zatím modely neshodnou. Zatímco hlavní varianta amerického modelu (GFS) věří, že „blokáda“ Atlantiku vydrží, což by znamenalo postupně další sněhové příděly do našich hor i do Alp, evropský model (ECMWF) počítá s tím, že tlaková výše nad oceánem nevydrží vzpřímeně „stát“ a naopak se „rozplácne“ přes Středomoří, což otevře cestu vlhkému, ale teplejšímu atlantickému vzduchu.


V optimistické variantě amerického modelu GFS, která předpokládá udržení tlakové výše nad Atlantikem, se hory dočkají sněhu i okolo 8. března

Může ještě zima vydržet?
O tom, jak jsou na severní polokouli nastavené podmínky na zimu či nezimu, v hrubých obrysech vypovídají indexy AO a NAO, popisující rozložení tlakových útvarů mezi Arktidou a mírným pásmem, resp. nad Atlantikem.
Je-li index AO kladný, je nad Arktidou dobře vyvinutá tlaková níže, která v mírných zeměpisných šířkách pohání západní proudění vzduchu (stabilní polární vír) – Evropa je pak pod vlivem teplého Atlantiku, mrazivý vzduch zůstává v Arktidě. Je-li AO v záporu, nad pólem je tlaková výše, mrazivý vzduch „vytéká“ ven do mírného pásma.
Obdobně je to s indexem NAO, který popisuje tlakový rozdíl nad Atlantikem – je-li NAO v plusu, má Atlantik „dveře do Evropy“ otevřené (západní proudění), při záporném NAO se naopak proudění více vlní (probíhá ve směru sever–jih). Pro zimu v Evropě je tedy nejpříhodnější, pokud jsou oba indexy v minusu. Letmý pohled na jejich nedávný průběh prozradí, že právě to nastalo v lednu, jediném „zimním“ období této sezóny. Pro začátek března se předpovídá spíše záporné AO a lehce kladné NAO, rozptyl variant je ale zvláště u AO ještě velký.



Dlouhodobý výhled předpovídá teplotně lehce nadprůměrný březen ve střední Evropě, chladněji by mělo být na západě, tepleji na východě – srážek se očekává průměrně či lehce nad-, takže ve vyšších horách by mělo sněhu padat ještě dost. I pohled do ansámblů neboli variant vývoje výškové teploty zatím spíš ukazuje na chladnější než typicky jarní slunečné počasí.




18. února

Rozlučka se zimou se ještě nechystá, ale…

… nezbývá, než za ní vyrazit na hory. A čím výše, tím lépe. Hodně sněhu přibylo v Alpách (a ještě přibývat bude), na pořádnou dávku zatím stále čekají domácí pohoří. Kdy se dočkají?

Že může vrchol sněhové pokrývky na horách nastat na sklonku února, nebo dokonce v březnu, není nic neobvyklého. A ještě pravděpodobnější je to letos, kdy první polovina zimy vyšla „nasucho“ jak doma, tak jinde v Evropě. V Alpách se situace normalizovala, naopak v Česku a na Slovensku zůstává přírodní vrstva sněhu víc než skromná.

Zimní konstelace bez zimních teplot
Nadějí na změnu je nynější proměna cirkulace, která vystřídala „přímé“ západní oceánské proudění. Nad Atlantikem se podařilo azorské tlakové výši vysunout k severu a do Středomoří se naopak v podobě brázdy „propadla“ tlaková níže – to je v principu příznivá zimní konstelace, bohužel momentálně v Evropě chybí „zimní“ vzduch a navíc se brázda vyhloubila trochu nešťastně na západ od nás. Sněžení tak přišlo hlavně do Holandska, Španělska, a dokonce do Alžírska, něco málo nakonec do Čech, naopak Morava a Slovensko se ocitly převážně na „teplé“ straně brázdy. Neobvykle vysoké teploty si užívají i v celé jihovýchodní Evropě.

Bude padat sníh, nebo teplotní rekordy?
Právě tento teplotní kontrast ale ještě může „živit“ středomořské cyklóny, které jednak pomáhají měnit směr proudění vzduchu nad Evropou na osu sever–jih namísto západ–východ a jednak bortí dynamiku oceánského proudění, které se musí nad Evropou „vlnit“. Jednoduše řečeno, tlakové níže ve Středomoří bývají „motorem“ zimního počasí v Evropě, kterému v současné době chybí jen to zimní „palivo“. V každém případě se zdá, že po víkendovém „oceánském“ deštivém průplachu se Atlantik opět částečně zablokuje a ve střední nebo západní Evropě se vyhloubí další brázda nízkého tlaku, na jejíž zadní (chladné) straně opět nasněží. Teplé a stabilní jarní počasí je v předpovědních variantách v menšině, nejpravděpodobnější je tedy střídavě „vlezlé“ počasí se zimními vpády do hor.


Porovnání variant vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) dle modelu GFS z 18. února 12 hod. - pravděpodobně u nás zatím nebude ani trvalejší jaro, ale ani zima, spíš občasné zimní vpády

Polární vír se třese
Zajímavá zůstává i situace ve stratosféře, v „pokličce“ atmosféry. Na jedné straně je letos tamní polární vír (vortex), držící zásobu mrazivého vzduchu kolem pólu, prochlazenější než jindy, na druhou stranu ho stále „bombardují“ tzv. náhlá oteplení, která sice zatím k jeho rozpadu nestačila (a to přesto, že začátkem února dosáhlo mimořádné intenzity), ale to se může změnit. Momentálně je utlačovaný polární vír usazen mezi Grónskem a Evropou, a tomu zhruba odpovídá i poloha tzv. řídicí tlakové níže – čím více se vortex případně posune hlouběji na kontinent, aby se Evropa dostala na zadní, chladnější stranu tlakové níže (nebo brázdy), tím spíš se ještě zima připomene. Dlouhodobý výhled lehce ustupuje z výrazně nadprůměrných březnových teplot, což může být další nadějné znamení pro hory.


8. února

Sníh aspoň na horách

Ve městech a nížinách už zimu připomíná jen datum v kalendáři, což má na svědomí čilé západní proudění vzduchu z Atlantiku. To ale kromě předjarního počasí přináší konečně i vydatnější sněžení do vyšších poloh Alp.

Díky tomu, že nálože vlhkého oceánského vzduchu dorazí na evropský kontinent v plné síle, Alpy si v těchto dnech sněhově hodně polepšují. Nejvíce sněhu napadne na jejich západním a severozápadním návětří (Francie, Švýcarsko), ovšem přechodně se vlhkému vzduchu podaří proniknout i jižní cestou, takže na pořádnější nadílku si přijdou také italské Alpy. Nad 1 500 m n. m. se tak začne smazávat dosavadní akutní sněhový deficit. Nižší polohy budou mít počasí „na střídačku“.

Toto živé, tu teplé, tu chladnější oceánské proudění není nejšťastnější ani pro domácí hory, kde se pak v několikadenních intervalech střídají oblevy se sněžením. Vyšší polohy hor z toho samozřejmě vyjdou lépe.

Teplejší, ale vlhký vzduch = šance pro vysoké hory
Jaké šance má návrat pravého zimního počasí později v únoru? V nižších polohách aktuálně malé, na domácích horách přinejmenším přechodné a ve vyšších horách nadále velmi dobré. Západní proudění je pro severní polokouli typické, přirozené, a má tedy i velkou setrvačnost. Jestliže se mu „něco“ nepostaví do cesty, vydrží i mnoho týdnů – tím „něčím“ bývají tlakové výše, které zatarasí přímou cestu ze západu na východ, kvůli nimž tak vzduch musí více meandrovat k severu a k jihu a dříve či později zajistí vpád zimy. Polární vír, který roztáčí „kolotoč“ západního proudění, je ovšem celkově v dobré kondici a všechny pokusy o „zátaras“ spolehlivě rozmetá – teplý Atlantik dostává z východní Kanady nepřetržitě mrazivé „palivo“ pro své tlakové níže, a tak se nad oceánem nedokáže vztyčit „blokační“ tlaková výše, která by dovolila do Evropy trvaleji proniknout vzduchu od severu.


Porovnání variant vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) dle modelu GFS z 8. února 0 hod. - nejpravděpodobněji se jeví nekonečné střídání chladnějších a teplejších dnů

Naděje ze stratosféry vyprchává
Podle očekávání se bohužel nepodařilo „zakroutit krkem“ polárnímu víru s pomocí oteplení ve stratosféře – to nedosáhlo stadia major warming, při němž by se výškové proudění (cca 30 km nad zemí) vlivem tepelného „šoku“ otočilo do protisměru, a začalo zvrchu deformovat, nebo dokonce zcela rozkrájelo polární vír. Alespoň nějaký „otřes“ víru ovšem oteplení způsobí, je však otázkou, zda bude evropské zimě k užitku – „blokáda“ západnímu proudění v podobě tlakové výše se podle modelů vytvoří spíš nad Aljaškou či nad Sibiří než nad Atlantikem. Atlantský „motor“ našeho současného počasí by tak zůstal nastartován.

Mrazivý vzduch je daleko od Evropy
Kvůli dlouhotrvajícímu přísunu vzduchu z oceánu je navíc mrazivý vzduch vyhnán daleko za hranice Evropy, a tak nemá ani odkud rychle přijít. S tím vším si notují dlouhodobé výhledy, které svorně očekávají výrazně teplotně nadprůměrný únor na celém kontinentu. To samozřejmě nevylučuje, že se „nečekaná“ změna přeci jen objeví, ale zatím na obzoru modelů vidět není…


3. února

Čekání na zázrak v přímém přenosu

Nejvíce fascinující jsou nečekané jevy a v počasí o ně prakticky nikdy není nouze, připomínají totiž zázraky. Jeden takový pokus o zázrak, jímž by byl návrat zimy se vším všudy, se právě vysoko v atmosféře odehrává.

Že největší zásobárnou mrazivého vzduchu je oblast kolem severního pólu, není nijak překvapivé. Vzduch kolem něj se drží v tzv. polárním víru (polar vortex), na jehož okraji – v mírných zeměpisných šířkách – vanou od západu k východu ve výšce silné větry (tzv. tryskové proudění, jet stream). Na „severní“ straně jet streamu přenášejí chladný, na „jižní“ teplý vzduch. Je-li polární vír v dobré formě, cirkulace od západu k východu je velmi živá, což se v Evropě projevuje proměnlivým, avšak ne zrovna zimním počasím – tak je tomu právě teď. Aby byla v Evropě zima, je potřeba polární vír oslabit, rozvlnit, nebo rovnou rozbít na několik menších, čímž se cirkulace vzduchu na severní polokouli jednak zpomalí, jednak se arktický vzduch snáze „propadne“ k jihu.

Jak oteplení způsobí ochlazení
Jednou z nejúčinnějších „zbraní“ k rozbití polárního víru je náhlé stratosférické oteplení (sudden stratospheric warming, SSW), při němž se zhruba 30 km nad zemí nashromáždí dostatečná energie z tepelné výměny mezi Atlantikem a atmosférou. Jestliže si představíme polární vír jako obrovský „balón“ mrazivého vzduchu, SSW je „ostrým nožem“, který se do něj zařízne – v nejbližších dnech bude zmíněná vrstva stratosféry podle předpovědi přehřátá až o 80 °C oproti normálu, čímž je víc než splněna hlavní podmínka pro tzv. major warming neboli takové stadium oteplení, které má fatální důsledky pro polární vír. Aby se onen pomyslný „nůž“ uvedl do pohybu, je potřeba ještě obrat západo-východního vzdušného proudění v této výšce. Polární vír není pouťový balónek, který jednoduše praskne, jde spíš o „puding“ – jakmile se do něj „nůž“ začne zvrchu zařezávat, neznamená to, že ho rozkrájí celý až do nižších hladin atmosféry, v nichž vzniká „naše“ počasí. Jestliže oteplení zůstane jen ve slabším stadiu, tzv. minor warming, jak aktuálně předpovídají modely, vír se nanejvýš krátkodobě „otřese“ a fascinující podívaná skončí. Zcela beznadějná však situace ještě není – major warmingu by nasvědčovala velká intenzita oteplení (teoretickou hranicí je skok o 50 °C) i statistická pravděpodobnost (nastává jednou za dva až tři roky, naposledy v r. 2013).


Předpověď náhlého stratosférického oteplení (cca 30 km nad zemí) poblíž severního pólu, které by mělo vrcholit 7. února - předpovědní modely s jeho vlivem na počasí ovšem moc nepočítají, není však vyloučen, hlavně kvůli jeho mimořádné intenzitě

Jen samotný rozpad polárního víru ještě nutně neznamená pěknou zimu v Evropě, ale pravděpodobnost se tím značně zvyšuje, jak dokládají i nedávné případy – k major warmingu naposledy došlo v r. 2013, kdy v půli ledna „nečekaně“ udeřila zima a zdržela se až do dubna. Stratosférické oteplení nastalo i v mrazivých zimách 2010 a 2009 nebo v dlouhé zimě 2006. Naopak „slavné“ teplé zimy 2007 a 2008 a obě dvě poslední se musely obejít bez něj. A pokud se r. 2016 do této řady přidá, nezbyde než v čekárně zimního království vyčkávat, až bůh zimy zase zavolá: Evropa, prosím…


31. ledna

Zima s nadvládou Atlantiku

Předpovědní modely se značně sebejistě shodují na tom, že začátek února bude jako na „houpačce“, tedy proměnlivý, spíše teplý a se sněžením nanejvýš na horách. Kdy se vrátí zima?

Západní proudění, přinášející vzduch z Atlantského oceánu, má v Evropě typicky právě takovou podobu – v několikadenním intervalu se střídají teplejší a chladnější dny, dost fouká a sněžení s oblevami si podávají ruce i na horách. Zvláště vyšší návětrné polohy Alp si ovšem mohou přijít na slušnou dávku sněhu. Pohádkové zimní počasí to ale v žádném případě není. Zato mívá značnou trvanlivost, klidně i několik týdnů, neboť povětrnostní „setrvačník“ celé severní polokoule je za těchto situací velmi dobře rozběhnutý. S tím počítají i dlouhodobé výhledy, které pro celou Evropu „malují“ vysoce nadprůměrné únorové teploty.

Zablokujte oceán!
Nejnadějnější událostí, která by mohla počasí dokonale „překopat“, je náhlé stratosférické oteplení – v důsledku dochází k rozpadu polárního víru (vortexu), vylití mrazivého vzduchu z polární oblasti a zpomalení celé cirkulační dynamiky, takže vzduchové hmoty pak místo přímé cesty ze západu na východ více „meandrují“, tedy i snáze zatékají ze severu k jihu. Stratosférické oteplení probíhá a bude podle předpovědi vrcholit mezi 5. a 7. únorem – i přes jeho značnou intenzitu a rozsah se zatím bohužel zdá, že nedosáhne stadia „major warming“, při němž se rozpadá polární vír, který jinak drží chlad hlavně u pólu. Jasno bude každopádně v nejbližších dnech.
Jakou šanci má návrat zimy bez „pomoci“ stratosféry? V nížinách zatím mizivou, na horách ale mnohem lepší – polární vír a s ním čilé proudění z Atlantiku přeci jen nebude „v kondici“ věčně. Tlakové výši nad Azorskými ostrovy se může postupně podařit vysunout svůj výběžek k severu a „zablokovat“ tak postup tlakovým nížím, které neustále vznikají v Atlantiku díky přísunu mrazivého vzduchu z Arktidy přes východní Kanadu do teplejšího oceánu. Nad střední Evropou se pak může usadit brázda nízkého tlaku, za níž nakonec „steče“ i chladnější vzduch ze severu nebo severozápadu – je to ale možný scénář spíše až pro polovinu února.


Porovnání variant vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) dle modelu GFS z 31. ledna 0 hod. - teploty budou jako na houpačce


23. ledna

Zima si dá pauzu, ale trumfy ještě drží

Pohádkové mrazivé počasí se sněhem a sluncem už dlouho nerozdávalo radost v tak velké části Evropy jako v posledních dnech. Idylku ovšem vystřídá obleva – na jak dlouho?

Předpovědní modely jsou si čím dál jistější v tom, že obleva bude citelná a nikoliv krátká – sníh zmizí z nížin, ale ani hory nebudou ušetřeny. Do Evropy totiž vrthne Atlantik – v rychlém sledu k nám poputuje jedna fronta za druhou, neboť tlaková výše se pasivně usadí nad Středomořím a nebude klást žádný odpor. Podle toho, jak přesně se vytvaruje, bude mít střední Evropa buď sušší, nebo vlhčí počasí – každopádně ale s jihozápadním až západním prouděním vzduchu, v nejlepším případě severozápadním. Sníh se na české hory dostane zřejmě jen přechodně, Alpy budou celkově slunečnější, zvláště ty jižní (Itálie) a západní (Francie). Počasí může začít trochu připomínat to z prosince 2015, i když pravděpodobně ne v tak teplé podobě – jeho příčinou je opět výlev arktického vzduchu do východní Kanady, který „roztáčí“ vydatné tlakové níže nad Atlantikem. Dokud toto mrazivé „palivo“ oceánu nedojde, neuvidí zásadní změnu v počasí ani předpovědní modely. Dlouhodobý výhled amerického modelu CFS počítá dokonce s velmi teplým únorem v Evropě.


Předpovědní synoptická mapa pro 28. ledna (růžová barva značí sněžení, zelená déšť) dle modelu GFS z 23. ledna 0 hod. - tlakové níže z Atlantiku budou mít bránu do Evropy otevřenou dokořán, mrazivý vzduch se stáhne daleko na sever


Předpověď teplotní odchylky v Evropě v únoru 2016 dle amerického modelu CFS z 22. ledna - nestane-li se něco nečekaného, může Evropě teplý Atlantik vládnout i v únoru (ovšem něco nečekaného se právě stát může...)

Velké změny začátkem února?
Je aspoň ve hvězdách naděje na návrat zimy? Ne přímo ve hvězdách, ale ve stratosféře ano. Modely naznačují možnost náhlého stratosférického oteplení, při němž ve výšce zhruba 20 km nad polární oblastí Země dojde během několika dnů ke skokovému zvýšení teploty z -70 °C až k nule. Tento jev označovaný též jako major warming nastává nepravidelně každý druhý až třetí rok, přičemž naposledy se vyskytl v lednu 2013 – bylo by tedy na čase. Jestliže k němu opravdu dojde, může mít značné důsledky na počasí celé severní polokoule – typicky vede k rozpadu polárního víru, který jednoduše řečeno zajišťuje západní proudění. Mohlo by tedy dojít ke změně proudění z obvyklého směru od západu k východu na severo-jižní, nebo dokonce zcela „naruby“ od východu k západu. Náznaky major warmingu se zatím v předpovědích objevují na první únorové dny. Znamenalo by stratosférické oteplení „jistou“ zimu? Jistou bohužel ne, ovšem mnohem pravděpodobnější ano, neboť záleží na tom, jak přesně se povětrnostní situace „překope“. Vzhledem k aktuálním výhledům modelů by ale případná změna vyvolaná „warmingem“ snad mohla být jen lepší. Každopádně zima může ještě dost překvapit!


16. ledna

Začíná zimní idylka

Domácí i evropské hory jsou konečně pod sněhem a čeká se mrazivý týden, tedy ideální „zimní“ podmínky. Vydrží už zima?

V Česku si na nejbohatší sněhovou nadílku přišla Šumava, slušně padalo i v Krkonoších a bílo je i v ostatních pohořích, byť celková vrstva zůstává mnohde podprůměrná. Sněhové poměry se pomalu „normalizují“ i v Alpách, zvláště severozápadní část (Francie, Švýcarsko) je na tom už velmi slušně, převážně podprůměrně zasněžená ale zůstává jižní strana Alp. V příštích dnech střední Evropu „zalije“ mrazivý vzduch a nouze by neměla být ani o slunečné dny. Jak dlouho idylka vydrží?


Předpověď teploty ve výšce cca 1 500 m n. m. pro 19. ledna podle modelu GFS z 16. ledna

Mrazivý týden
Předpovědní modely se nakonec celkem shodují, že mráz na horách vydrží přibližně do následujícího víkendu, i když nečekaný atlantský hurikán Alex, v lednu velmi ojedinělý jev, je přechodně znejistěl. Divoký Atlantik není pro zimu v Evropě dobré znamení. Po mrazivém týdnu, v němž už se na českých horách sněžení objeví nejspíš jen sporadicky, se rýsuje oteplení – jak velké a jak trvalé se teprve vyjasní. Záleží na tom, kde a v jakém tvaru se usadí tlaková výše, se kterou modely počítají – zda do Evropy „pustí“ teplé a vlhké proudění z Atlantiku, nebo ho nějakým způsobem zablokuje, a zda sama „přitáhne“ studenější (pokud se např. usadí nad Skandinávií), nebo teplejší vzduch (pokud se usadí např. nad Středomořím). Jednotlivé varianty vývoje pro konec ledna jsou mezi „zimu“ a „oblevu“ rozdělené docela rovnoměrně, přičemž v nich zatím nejsou vidět žádné „extrémy“.


Porovnání variant vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) dle modelu GFS z 16. ledna 0 hod. - nejpozději od 23. ledna mrazy poleví

Výhledy na přelom ledna a února jsou smíšené
Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) vydává každý týden tzv. dlouhodobý (měsíční) výhled počasí, či lépe řečeno pravděpodobnost, že budou teploty v Česku celkově podprůměrné, průměrné či nadprůměrné – aktuální výhled je spíše optimistický s poměrem 60:30:10 ve prospěch zimy. Z toho média tvoří zprávy typu „Mrazivé počasí vydrží až do poloviny února“ (Novinky.cz), když ještě začátkem roku podle tehdejšího výhledu mělo být „V lednu teplo, lyžaři si moc neužijí“ (opět Novinky.cz). Bez zajímavosti v této souvislosti není ani předvánoční rozhovor s mluvčím (ČHMÚ), z něhož vyplynulo, že „Nadprůměrné teploty budou minimálně do března“. Poučení je jasné: počasí se na několik týdnů, natož měsíců dopředu předpovídat stále nedá a nic na tom nezmění ani „jednoduchá interpretace“ jakéhokoliv zpravodajského webu.


ČHMÚ předpovídá teplotně podprůměrný třetí lednový týden, dále pak týdny pod- až průměrné

O tom, jestli je povětrnostní konstelace na severní polokouli „nakloněná“ zimě, nebo ne, velmi zhruba vypovídají indexy AO a NAO – jsou-li jejich hodnoty záporné, zjednodušeně to znamená více proudění ve směru sever–jih (příznivější pro zimu, neboť se arktický vzduch dostává více na jih), jsou-li naopak kladné, převažuje proudění ve směru západ–východ, tedy v případě Evropy z teplejšího Atlantiku. Zatímco nyní jsou oba indexy v záporu, již brzy mají začít šplhat nahoru. To znamená, že pravděpodobně „ožije“ i tzv. polární vír, který drží chladný vzduch v polárních oblastech. Jen když se oslabí, nebo rozpadne, Arktida „vyteče“ i do našich zeměpisných šířek, jak je tomu nyní.


10. ledna

Šance na sněhový zásyp

Zpackaný začátek lyžařské sezóny na horách už napravují alespoň „normální“ teploty, stále ale chybí to hlavní – sníh. Druhý lednový týden dává velmi slušné šance na vydatné chumelenice.

V uplynulých dnech se sněhová situace začala „spravovat“ hlavně v severozápadní části Alp od francouzských Savojských Alp přes Švýcarsko až po rakouský Arlberg, ale úplně holé už nejsou ani italské Alpy a něco připadlo i na českých horách. Už začátkem týdne dostanou západní Alpy další nášup v podobě větších desítek centimetrů prašanu, více než symbolicky by pak mělo sněžit prakticky všude včetně jižní strany Alp. Postupně se rýsují šance na zásyp i v domácích pohořích, která by si až na pár desítek centimetrů mohla přijít.


V Alpách i na českých horách by mělo přibýt sněhu, místy i výrazně (vlevo nynější situace, vpravo předpověď pro 17. 1.)

Přichází zima?
Globální povětrnostní konstelace začíná zimě ve střední Evropě docela přát – vliv teplého Atlantiku má „zablokovat“ tlaková výše, což dovolí chladnému a později i mrazivému vzduchu „sklouznout“ ze severu k nám. Skandinávie je přitom už docela slušně prochlazená. Polární vír, který má „na starost“ živé západní proudění kolem celé severní polokoule, jeví známky oslabení, což také nahrává zimnímu počasí – je-li v kondici, drží arktický vzduch více na severu, v opačném případě ho „pustí“ k jihu. Numerické předpovědní modely se v jistou chvíli dokonce až dojemně shodovaly ve vyhlídce dokonalé zimní pohádky – z ní mezitím sešlo, neboť „blokáda“ nad Atlantikem přeci jen bude mít nějaké trhlinky, kterými se teplejší vzduch do Evropy může dostat, ale i tak výhledy zůstávají veskrze zimní. Přinejmenším na týden a na horách.


Předpovědní synoptická mapa pro 14. ledna (růžová barva značí sněžení, zelená déšť) dle modelu GFS z 10. ledna 6 hod. - do západní a střední Evropy se propadá tlaková níže, přinášející chladný vzduch

Výraznější a trvalejší zimu simuluje evropský předpovědní model ECMWF (z toho čerpá např. Yr.no, ale i ČHMÚ), naopak americký model GFS se přiklání ke slabší a kratší zimní epizodě – záleží na tom, jak „pevná“ bude blokační tlaková výše nad Atlantikem a zda se příliš brzy „neskácí“ do střední Evropy, kde by se po jejím „hřbetu“ mohl prohánět oceánský vzduch. Čemu se dá věřit více? V porovnání ansámblů, tedy různých variant vývoje, momentálně převažují ty studené, navíc tento typ situací častěji nakonec „trefí“ evropský model.


Porovnání variant vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) dle modelu GFS z 10. ledna 6 hod. - zhruba do 17. ledna zimu potvrzuje většina variant, pak už americký model neví...

Mění se i dlouhodobý výhled
Zatímco v prosinci a ještě začátkem ledna dlouhodobé výhledy predikovaly jednoznačně teplou, nebo dokonce superteplou evropskou zimu, v posledních dnech začínají „chladnout“. To samo o sobě neznamená, že nynější výhled je spolehlivější, ale každopádně je to indicie, že povětrnostní „mustr“ se změnil a snad se jen tak nevrátí do starých kolejí.


Předpověď teplotní odchylky v Evropě v lednu 2016 dle amerického modelu CFS z 29. prosince vs. z 8. ledna


5. ledna

Zima na křižovatce před Evropou

Sníh políbil české hory i nížiny a začal se sypat také do Alp. Zima tak po dlouhém odříkání opět ukázala něco ze svých vnadů – a přijde dál? Výhledy okolo poloviny ledna jsou nadějné.

Je to jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce: kdo chce zimu, musí mít vzduch ze severu. Aby foukalo ze severu, musí se nad Atlantikem nebo Skandinávií vztyčit tlaková výše, které to ale bouřlivý oceán ne a ne dovolit. Aby se Atlantik uklidnil, bylo by potřeba „vypnout“ přívod arktického vzduchu přes východní Kanadu – právě neutuchající výlev studeného vzduchu do teplého oceánu totiž způsobuje vznik turbulentních tlakových níží. Aby se tento „přívodník“ zastavil, pomohlo by přestavět tlakové útvary okolo severního pólu – třeba kdyby v polární oblasti vznikla mohutná tlaková výše, kolem níž by mrazivý vzduch „vytekl“ jinam, nejlépe směrem do Evropy. Polární tlaková výše by se také mohla spojit s tou atlantskou, čímž by vznikla dokonalá „zeď“ proti teplému vzduchu. A právě takové situace mnohé varianty předpovědních modelů výhledově připouštějí.


Předpovědní synoptická mapa pro 13. ledna (růžová barva značí sněžení, zelená déšť) dle modelu GFS z 5. ledna 12 hod. - vliv Atlantiku blokuje tlaková výše, a tak do Evropy proudí vzduch od severu až severozápadu

Sníh pro hory na spadnutí
Zima, která by středoevropským horám zajistila větší množství sněhu, ještě na kontinent nevstupuje (naopak „za dveřmi“ je přechodné oteplení), ale možná už se chystá nakročit – přinejmenším podmínky pro to začínají být poměrně příznivé. Jak je však z „pohádkového“ přirovnání patrné, je k tomu zapotřebí souhry vícero povětrnostních okolností, takže těšit se na ladovskou zimu by bylo předčasné. Ovšem i nejrůznější variace, které mohou oproti ideálnímu vývoji nastat, nevypadají alespoň pro hory vůbec zle. Vznik tlakové výše v Arktidě se zdá velmi pravděpodobný a taktéž „blokáda“ Atlantiku s pomocí tlakové výše, která se z oblasti Azorských ostrovů vysune k severu. Otázka je, jak moc na sever se jí podaří dostat (zda proudění přes Atlantik jen odkloní, nebo v podstatě zablokuje) a jak bude trvanlivá (zda ji „neodtlačí“ nově vznikající tlakové níže u východní Kanady). V numerických předpovědních modelech v posledních dnech přibývá „studených“ variant na úkor „teplých“, ty však ještě scénu zdaleka neopouštějí. Naděje tak pomalu rostou, ale potvrdit je musí ještě prognózy příštích dní.


Porovnání variant vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) dle modelu GFS z 5. ledna 12 hod. - stále více variant ukazuje po přicházejícím oteplení chladnou epizodu


2. ledna

Chumelenice, nebo obleva?

Nový rok začíná ve střední Evropě alespoň zimním pozdravem, který nám posílá prochlazená severovýchodní Evropa. Studený kontinentální vzduch se u nás ale příliš dlouho „neohřeje“ a už na Tři krále se chystá prosadit teplý a vlhký Atlantik. Jak to bude se sněhem?

Přetlačovaná tlakových útvarů, které rozhodují o zimě v Evropě, pokračuje. Tlaková výše nad Skandinávií neustojí „tlak“ Atlantiku, který je letos opět velmi rozbouřený, a odporoučí se daleko nad Rusko. Výsledkem bude oteplení, ale velmi pravděpodobně i srážky – tedy sníh, který chybí nejen na českých horách, ale akutně i v Alpách.

Kde, kdy a v jakých výškách se projeví spíše obleva, nebo chumelenice, záleží na trasách, kudy si atlantské tlakové níže prorazí cestu na kontinent. Vše zatím nasvědčuje svižnému západnímu proudění s rychlým střídáním teplejších a chladnějších dnů – zimní pohádka to sice nebude, ale za příznivých okolností by si mohly navzdory přechodným oblevám polepšit alespoň vyšší polohy českých hor. Každopádně výrazně nasněží v Alpách – zejména na (severo)západě, tedy na švýcarsko-francouzském pomezí. Čím více na jihovýchod, tím méně sněhu se dá očekávat. Jestli se po této turbulentní epizodě ohlásí zima i do nížin, je zatím ve hvězdách.


Sněhově polepšit by si měly v prvním lednovém týdnu především západní Alpy (vlevo nynější situace, vpravo předpověď pro 7. 1.)


V předpovědních modelech se stále dokola objevují varianty, v nichž by se kolem poloviny ledna mohlo podařit tlakové výši nad Atlantikem postavit „zeď“, jež by oceán aspoň přechodně uklidnila, a zprůchodnila tak chladnému vzduchu cestu ze severu přímo do střední Evropy. Proti tomu stojí varianty, které nechají tlakovou výši „rozvalit“ přes celé Středomoří a po jejich „hřbetě“ by se pak mohl teplý atlantský vzduch prohánět v západním (nebo dokonce jihozápadním) proudění i nadále.


Porovnání variant vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) dle modelu GFS z 2. ledna 0 hod. - po Třech králích se budou nejspíš střídat oblevy s ochlazením, v polovině ledna by se mohlo ochladit více, značný rozptyl variant ale ukazuje, že zdaleka jisté to není

Dovolí polární vír zimě vstoupit?
I dlouhodobé výhledy predikují spíše teplejší pokračování zimy, což však aspoň pro hory nemusí nutně znamenat jen mizérii. Proč se zimě už třetí rok po sobě do střední Evropy nechce? Důvody jsou stále stejné: je příliš živo nad Atlantikem (tlakové níže odtud přinášejí teplý vzduch do Evropy) a nad jižní a jihovýchodní Evropou brání tlaková výše tomu, aby se tlakové níže „skutálely“ tam a „stáhly“ při tom za sebou chladnější vzduch – zůstáváme tak často na přední straně atlantských cyklón v teplém proudění. Co se musí změnit? Čiperné západní proudění má na svědomí tzv. polární vír, který – zjednodušeně – obepíná celou severní polokouli a drží chladný vzduch na severu. Jestliže se polární vír oslabí, zvlní, nebo dokonce rozpadne (a s ním i síla západního proudění), „propadne“ se arktický vzduch více na jih, tedy třeba i do střední Evropy. Oslabení, nikoliv však úplný rozpad polárního víru nyní předpovídají i modely – zbývá tedy ještě „zastavit“ západní proudění z Atlantiku, aby se vzduch z Arktidy mohl „vylít“ právě do Evropy a ne jinam. Polární vír může být „zničen“ i silným oteplením ve stratosféře, s nímž se – ovšem jen statisticky vzato – dá počítat i v letošní zimě, zatím však předpovídané není.

Chladné konce měsíce
A ještě kuriozita: je zajímavé, že v této i loňské zimě přicházely mrazy a sníh vždy koncem měsíce (viz mrazivý konec Vánoc 2014, sníh koncem ledna 2015, chumelenice o Velikonocích koncem března 2015, v této sezóně pak mrazy v posledním listopadovém týdnu a nakonec i současné silvestrovské ochlazení) – ačkoliv je to jen souhra náhod, můžeme ji brát jako naději, že v lednu ještě jeden vrchol zimy přijde.


27. prosince

Novoroční dárek pro lyžaře

Zatímco prosinec 2015 má jisté velmi vysoké umístění v „hitparádě“ nepovedených zimních měsíců, leden nejspíš začne zcela jinak. Pro lyžaře bude mít počasí trochu opožděný vánoční dárek!

Beznadějně neměnné a teplé jihozápadní proudění zastaví „malý vánoční zázrak“ – nad Skandinávií vzniká malé jáderko tlakové výše, které má během několika dní zmohutnět do „obří“ podoby, a odolat tak velmi „živému“ Atlantiku. Tato bariéra zároveň zajistí střední Evropě mrazivý vzduch z východu. Jen drobná odchylka v poloze tlakové výše však může mít značné důsledky – teplotní rozhraní bude velmi úzké a není zcela jisté, jak daleko na západ dokáže studený vzduch „zatéct“. Nejtužší mrazy každopádně sevřou východní, ale i jihovýchodní Evropu.


Předpověď teploty ve výšce cca 1 500 m n. m. pro 1. ledna podle modelu GFS z 26. prosince - mráz přijde z východu a kam až na západě Evropy dosáhne, bude záležet na přesné poloze tlakové výše

Přijde s ochlazením i sníh? V první fázi ochlazení pravděpodobně ne, protože východní proudění – z kontinentu – je zpravidla suché. Co je ale nejnadějnější, že tato situace „rozbije“ dosavadní setrvačnost, a počasí se může začít chovat zimně i po delší dobu. Záleží na tom, jak se tlaková výše zachová dále – pokud setrvá na svém místě, budou holomrazy. Pokud se cyklónám z Atlantiku přeci jen podaří do Evropy proniknout a vydají se trasou přes Středomoří, sněhově si mohou polepšit jak Alpy, tak naše hory. Ve vývoji po Novém roce jsou zatím modely rozpolcené – jednotlivé varianty se v teplotách liší i o více než 20 stupňů, a nelze je tedy brát příliš vážně. Každopádně naděje na zimu jsou momentálně nejlepší v této sezóně!


Porovnání variant (ansámbl) vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) dle modelu GFS z 26. prosince 12 hod. - ochlazení je téměř jisté, ne však jeho přesná intenzita a trvanlivost


23. prosince

Aspoň náznaky zimy?

Právě teď, kdy počasí předvádí, jak umí i v prosinci střední Evropě zatopit, by se slušelo, aby předvedlo svou nejlepší vlastnost – nevyzpytatelnost. Zkrátka aby si v době, kdy už leckdo odepisuje celou zimu, počasí zase udělalo, navzdory „teplým“ předpovědím, co chce.

V silvestrovském týdnu se může rozhodnout o podobě zimy na dalších několik týdnů – a ve hře jsou jak teplé, tak studené varianty. Vzhledem k rozkolísanosti jednotlivých předpovědních modelů lze zatím jen doufat, ale i to je změna – v posledním týdnu byly modely ohledně tepla vzácně jednotné.

Aby se přerušilo neobvykle trvanlivé, více než třítýdenní západní až jihozápadní proudění, zodpovědné za extrémní teploty zejména na horách, musí se stávající tlakové útvary „pohnout z místa“, na kterém se usadily – z jihovýchodní Evropy musí zmizet tlaková výše, která jako „zeď“ brání tomu, aby tlakové níže pronikly hlouběji na kontinent a stáhly k nám chladnější vzduch. Naději může přinést tlaková výše, která by měla vzniknout nad Skandinávií a poslat k nám chladnější vzduch od severovýchodu. Pokud se však nechá tlakovými nížemi z Atlantiku „odtlačit“ dále na východ, střední Evropa se ocitne – tak jako dosud – na její zadní, „teplé“ straně.

Každopádně existují alespoň indicie, že abnormální evropský prosinec nezůstane bez odezvy, i když v pravděpodobnostech mají zatím teplé varianty vývoje navrch.


Předpověď teploty ve výšce cca 1 500 m n. m. pro 30. prosince podle modelu GFS z 22. prosince - zřetelně je vidět průnik studeného vzduchu hluboko na jihovýchod Evropy (zda se dostane i k nám, záleží na přesné konstelaci tlakových útvarů)


14. prosince

Zima zatím jen v kalendáři

Jediným výrazným projevem zimy v nejbližší době zůstanou krátké dny a dlouhé noci. Mráz a sníh jsou – přinejmenším v předpovědních modelech – v nedohlednu.

V Česku leží přírodní sníh prakticky jen v nejvyšších polohách Krkonoš a Jeseníků, v Alpách jsou stráně převážně holé do 1 500 až 2 000 m n. m., na jižní – italské – straně Alp pak v podstatě ve všech polohách. Lyžařskou sezónu tak zachraňuje zasněžování, u nás však ani to nemá kvůli vysokým teplotám příliš velkou šanci.

Modely výraznému ochlazení nevěří
Předpověď počasí se dá seriózně sestavit v nejlepším případě na týden dopředu, dále do budoucna už jde jen o odhadovaný trend. Numerické modely počítají různé varianty budoucího vývoje počasí (tzv. ansámbly), z jejichž porovnání se ukáže pravděpodobnost, že opravdu vyjdou. Na současných výhledech je nejpozoruhodnější, že ansámbly se až do předvánočního víkendu zcela shodují na nadprůměrně teplém počasí a i poté jsou „zimní“ nebo aspoň „chladné“ varianty, které by mohly přinést sníh přinejmenším na hory, v menšině.


Porovnání variant (ansámbl) vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) dle modelu GFS z 13. prosince 12 hod.

Proč se k nám zimě nechce?
Problém zůstává stejný jako v předchozích dvou sezónách – z Arktidy se vylévá ledový vzduch přes východ Kanady do prohřátého Atlantiku, kde roztáčí jednu tlakovou níži za druhou a ty „valí“ teplý oceánský vzduch do Evropy. Kvůli strnulé tlakové výši, „rozvalené“ přes celou jižní a východní Evropu, nemohou atlantické cyklóny postoupit hlouběji na kontinent a střední Evropa zůstává na jejich přední, tedy „teplé“ straně. Výsledkem je, že je buď teplo a vlhko (když nás ovlivní tlaková níže z Atlantiku), nebo teplo a sucho (tlaková výše, která se „vyboulí“ z jižní do střední Evropy).

Studený vzduch se přitom poměrně nadějně hromadí i na samém severovýchodě Evropy, jen se zatím nemá jak dostat k nám – proudění je právě opačné. Jakmile se Atlantik „uklidní“ (vznikne nad ním tzv. blokační tlaková výše), vzrostou šance na vpád studeného vzduchu i k nám.


5. prosince

Přijde sníh do Vánoc?

Po „zimě na ukázku“ v posledním listopadovém týdnu opět úřaduje teplo. O tom, jestli se do Vánoc dočkáme „plné verze“ zimy, se zřejmě rozhodne už v příštím týdnu.

Ačkoliv sníh ani mráz se v současné předpovědi počasí nevyskytuje, kam oko dohlédne, není důvod propadat beznaději. Seriózně se dá předpovídat na tři dny až týden, poté už jde jen o nejpravděpodobnější trend, složený z mnoha variant dalšího vývoje.

Změna kolem poloviny prosince?
Americký předpovědní model GFS, který se snaží simulovat vývoj počasí na celé zeměkouli až na dva týdny dopředu, okolo poloviny prosince naznačuje konec současného „mustru“, kdy jih a východ Evropy zaléhá tlaková výše, vyplněná teplým a sušším vzduchem, a tlakové níže z Atlantiku pumpují teplý a vlhký oceánský vzduch do severní části Evropy. Toto západní proudění je sice pro Evropu typické, ale bohužel by nepřineslo zimu snad ani v době ledové. Na opravdovou zimu je potřeba tlakové útvary nad Evropou „přestavět“ tak, aby k nám proudil vzduch od severu, severozápadu či východu – to se stane třeba v případě, že se Atlantik „uklidní“ tlakovou výší, což by podle modelu GFS mohlo aspoň částečně nastat mezi 10. až 15. prosincem. Podaří-li se Atlantik takto „zablokovat“, může do střední Evropy vklouznout tlaková níže ze Skandinávie, která na své zadní straně přinese studený arktický vzduch.


Předpovědní synoptická mapa pro 13. prosince (růžová barva značí sněžení, zelená déšť) dle modelu GFS z 5. prosince 0 hod.

Jak pravděpodobný je příchod mrazů
Jak je zimní scénář pravděpodobný? Na to odpoví tzv. ansámbly, které ukazují, jak se liší jednotlivé varianty předpovědi – a ty zatím jednoznačně ukazují pouze to, že od 10. prosince se bude „něco dít“. Zatímco do té doby jsou všechny varianty předpovědi téměř shodné, od tohoto data se mezi sebou značně rozcházejí, a to jak teplým, tak studeným směrem. Záleží především na tom, v jaké poloze se tlaková výše v ony „rozhodné dny“ usadí – zda nad Atlantikem nebo alespoň západně od nás (přijde zima, zjednodušeně řečeno), nebo se „rozplácne“ přes jižní či střední Evropu (bude pokračovat podzim). K uklidnění oceánu by mělo přispět i přerušení přívodu arktického vzduchu do východní Kanady, který je v současnosti „motorem“ tlakových níží nad severním Atlantikem. Podaří-li se „chcípnout“ tento motor, vzrostou šance na zimu v Evropě.


Porovnání variant (ansámbl) vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) dle modelu GFS z 5. prosince 0 hod.

Jakou zimu prognózují Evropě Američané
Dlouhodobé předpovědi zatím evropské zimě 2015/16 jako celku příliš nakloněné nejsou – podle amerického modelu CFS („bratr“ GFS, prognózující až na tři měsíce dopředu) by mohla být o 2 až 3 stupně teplejší oproti průměru. Ani to ale není důvod k panice. Jednak úspěšnost těchto sezónních předpovědí není příliš vysoká, jednak jde o „průměrnou hodnotu“ celého období – a ta bývá zřídka stejnorodá, spíš se skládá z mnoha výkyvů, nebo dokonce extrémů. Stačí si vzpomenout na zimu 2011/12 s „teplým“ lednem a „krutými mrazy“ v únoru – výsledkem byl lehký nadprůměr. A ani poměrně vydařená zima 2012/13 nebyla zrovna teplotně podprůměrná. Ze zveřejněného výhledu 2015/16 je zřejmé jen to, že počítá s velkou trvanlivostí stávajícího rázu počasí, kdy „motor“ Atlantiku, živený chladným palivem z východní Kanady, bude střední a severní Evropu zásobovat svou teplou vláhou, zatímco jih zalehne tlaková výše.


Předpověď teplotní odchylky v Evropě od prosince 2015 do února 2016 dle amerického modelu CFS z 5. prosince

Počasí umí překvapit vždy
Jsou i jiné než „teplé“ varianty zimy 2015/16? Samozřejmě, v počasí téměř vždy. Je mnoho vlivů, které mohou předpověď „rozbít“ a pokud k nim dojde, začne se počasí od té chvíle vyvíjet podle úplně jiných scénářů.
Mezi nepřímé vlivy, které se mohou v průběhu zimy projevit, patří jev El Niňo (oteplení vod Pacifiku), jenž je letos mimořádně silný a obecně vzato zvyšuje pravděpodobnost vzniku brázd nízkého tlaku ve střední Evropě (a ty zase nahrávají „dobré“ zimě).
Těžko předvídatelným nepřímým vlivem je i tzv. náhlé stratosférické oteplení, které může zpomalit, zvlnit nebo zcela rozdělit tzv. polární vír, který nám – zjednodušeně řečeno – v zimě zajišťuje západní proudění vzduchu. Čím je silnější, tím spíš bude u nás zima teplá (pod vlivem Atlantiku). Naopak slabý polární vír znamená více proudění ve směru sever–jih (ale i jih–sever). Naposledy se stratosférické oteplení „vydařilo“ začátkem r. 2013, po němž se polární vír až do konce zimy v podstatě nevzpamatoval a sníh střední Evropu překvapoval ještě na přelomu března a dubna. O rok dříve (2012) se tento jev podepsal na únorových holomrazech. Stratosférické oteplení někteří meteorologové očekávají i v zimě 2015/16 – pokud by nastalo, mohlo by ovlivnit spíše druhou polovinu zimy (zatím totiž předpovídáno není). To je ale koneckonců společný rys mnoha zimních sezón z posledních let – začínají spíše později a nesměle, zato jejich druhá polovina bývá vydařenější.


19. listopadu

První ochutnávka zimy už o víkendu

Více čtěte v článku První ochutnávka zimy už o víkendu od Aleny Zárybnické


11. srpna

Nejbrzčí výhled zimy 2015/16

Nejeden lyžař se uprostřed letních „pekel“ chladí alespoň myšlenkami na zimu. Přijde letos konečně zase jedna pořádná?

V úvodu je třeba přiznat, že žádná seriózní prognóza, jaká bude zima, neexistuje – jde tedy spíš o „letní rozptýlení“, podložené dvěma faktickými jevy z meteorologických zdrojů. Což znamená, že se jedná o hodnověrnější indicie než „pranostiky“ založené na velikosti bobulí či srsti zvířat nebo než senzačně zkomolené bulvární zprávy.

El Niño a brázdy v Evropě
Prvním jevem je El Niño, který podle zpráv americké meteorologické služby (NCEP) s 90% pravděpodobností potrvá během podzimu 2015 a s 85% pravděpodobností ještě v zimě 2015/16. Co znamená El Niño pro zimu ve střední Evropě? Obecně zvyšuje pravděpodobnost vzniku brázd nízkého tlaku, které zjednodušeně přinášejí více proudění ve směru sever–jih na úkor směru západ–východ. A pro studenou zimu je samozřejmě potřeba spíše vzduch ze severu než ze západu od teplého Atlantiku.

Minimum slunečních skrvn
Druhým jevem je sluneční aktivita, která je poblíž svého pravidelného jedenáctiletého minima. Méně skvrn na slunci obvykle znamená vyšší pravděpodobnost vzniku tlakové výše, která „zablokuje“ vliv Atlantiku na evropský kontinent, a zároveň tak podpoří trvanlivost případné brázdy nízkého tlaku.

Oba jevy jsou tak potenciálně „nakloněné“ zdařilé zimě, ale… Nízká sluneční aktivita byla i v předcházejících dvou zimách a rovněž se už letos projevovalo slabé El Niño. Brázdy nízkého tlaku, podporující příhodné severojižní proudění, mají totiž nejen svou „studenou“ (severní proudění), ale i „teplou“ stranu (jižní proudění) – a právě na té se, především v zimě 2013/14, střední Evropa nacházela. Mohl za to prakticky neustávající „výlev“ arktického vzduchu na východ USA a Kanady, který tak střední Evropu postavil na „špatnou“ stranu brázdy. Držme si palce, ať se do třetice vydá studený vzduch pro změnu k nám!