Lyžařská střediska - články o lyžování

Mnohá vozidla sjedou v zimních měsících vedena směrovkami Pitztal sice na 60. kilometru z dálničního tahu Innsbruck–Arlberg, ale jejich posádkám samotné hluboké údolí, na jehož úplném konci se nabízí atraktivní ledovcový areál, jakoby nic neříkalo.

Padák mohou Příbrami závidět mnohá česká města. Vyrazit po práci na svah, aniž byste museli strávit dvě hodiny za volantem, se mnoha lidem, kteří nebydlí na horách, jen tak nepoštěstí. Byť je příbramský Padák skromný, krátký a jednoduše vybavený, je k dispozici většinu dní v týdnu do večerních hodin. Pokud nebudete čekat zázraky nebo jej srovnávat s velkými středisky, budete příjemně překvapeni.

Rakouský Hochficht lze bez nadsázky nazvat šumavským Špindlem. V daných poměrech má téměř ideální parametry. Tři sedačkové lanovky a 6 lyžařských vleků společně s 11 značenými sjezdovými tratěmi vzájemně propojují tři vrcholy: Hochficht (1 338 m), Reischlberg (1 281 m), Zwieselberg (1 163 m), které vytvářejí iluzi houpačkového střediska. Projet všechny tratě Hochfichtu (20,8 km) je na domácí zvyklosti relativně časově náročné. Sněhové podmínky jsou zde díky vyšší nadmořské výšce velmi příznivé, a když je sušší zima, je k dispozici 100% zasněžování tratí. A právě pro to všechno bývají parkoviště o víkendech téměř vždy plně obsazena.

Čeští značkaři předali ukrajinské horské záchranné službě na Zakarpatí již druhého burana na služebnu HPRZ Jasiňa – do lyžařského areálu Dragobrat (www.karpaty.net/dragobrat). Sněžný skútr buran 640A koupili z vlastních prostředků a finančních darů kamarádů jako řešení jeho akutní potřeby na služebně HS. Rok od roku zvyšující se počet českých a polských turistů ve východní části Svidovce, kteří ze zabývají skitouringem a zimní turistikou, přináší i potřebu na lepší připravenost ukrajinských záchranářů. Darovaný skútr bude pomáhat při případných záchranných akcích, ale především při vznikající lavinové prevenci v horách do doby, než bude ukrajinská horská služba dovybavena potřebnými skútry.

Lyžařské středisko Tauplitz se nachází ve Štýrsku, v oblasti Totes Gebirge. Toto rodinné středisko slibuje nejen jistotu sněhu od začátku prosince do poloviny dubna, krásné výhledy například na Dachstein, ale také výborné zázemí a zábavu.

Kronplatz, lyžařsky zcela využitá hora na severním úpatí Dolomit, se v posledních letech stal pro své široké a parádně udržované sjezdovky živou legendou. Aktuálně nabízí své „standardní“ podmínky – bezchybně vysněžené tratě s tvrdým podkladem a povrchem ze suchého sypkého, na slunečných svazích i měknoucího sněhu. Exponovaná místa jsou v noci dosněžována technickým „prašanem“. 

Grosser Arber (Velký Javor) je nejvyšší horou Šumavy. Lyžařský areál, nacházející se na jeho severovýchodních svazích, tak může nabídnout nejenom výhled do dalekého okolí, ale také jistotu sněhové pokrývky. Javor coby největší areál na německé straně Šumavy patří i mezi velmi oblíbené destinace českých lyžařů. Hlavně díky modernímu vybavení (6kabinka a dvě 6sedačky) a úrovní služeb je nejsilnějším konkurentem nedalekého českého Špičáku u Železné Rudy.

Na světě existují jen dvě lyžařské oblasti, které hostily zimní olympijské hry hned dvakrát. Axamer Lizum je (spolu s Patscherkofelem nad Innsbruckem) a švýcarským Svatým Mořicem jedním z nich. Konkrétně zde světová elita soupeřila v letech 1964 a 1976. Olympijskou slávu už ale odvál čas. V šedesátých a sedmdesátých letech známé středisko už dnes patří mezi areály spíš jen lokálního významu. Zdejších 40 kilometrů převážně středně těžkých tratí určitě zabaví na jeden den. V okolí Innsbrucku je ale více podobných svahů, s nimiž lze Axamer v rámci jednodenních safari dobře kombinovat.

Z Rokytnice reportujeme pravidelně, a tentokrát jsme proto návštěvu areálu pojali jinak. Poprosili jsme Anežku a Vaška (8 a 6 let), aby nám pomohli podívat se na lyžařské středisko dětským pohledem. Bohužel nám nepřálo počasí, mírně sněžilo a polovina sjezdovek se topila v mlze, což se určitě podepsalo, ale i taková zkušenost je dobrá. 

Aktuální report z Monínce, mladého a úspěšného lyžařského areálu v oblasti České Sibiře, jsme již přinesli ve večerní podobě. A teď přinášíme klasický denní report. Středisko poskytuje komplexní služby, moderní zázemí a má i snahu uspokojit všechny typy lyžařů. Hlavním terénem Monínce je spíše mírnější 1 200 metrů dlouhý sjezd, který je k dispozici i pro večerní lyžování.

Lyžařský areál v Chotouni nabízí asi skutečně nejbližší lyžování od hranic Prahy. Dokonce se tam dá dojet příměstským autobusem. Nároční lyžaři si v areálu sice moc nezalyžují, ale je ideální pro lyžaře začínající nebo nenáročné. A hlavně pro děti – lyžařská školička pro nejmenší, mírné svahy, pomalejší vlek a hlavně příjemná obsluha, která dětem sama podává unašeče vleku mezi nohy a šetří je tak nejedné stresové situace. I když se nějakému dítěti na vleku nedaří, tak jsou vlekaři příjemní a snaží se maximálně pomoci.

Jasná, Štrbské Pleso, Tatranská Lomnica a Donovaly

Letošní průběh zimy byl neobvyklý, a to jak na území českém, tak na sousedním Slovensku. Deště a fény skoncovaly s téměř veškerým přírodním sněhem a v plné síle se ukazuje, jakým zásadním prvkem je technický sníh – nebýt jeho, byla by snad všechna slovenská střediska v současné době mimo provoz.

Mitterfirmiansreut alias Mitterdorf, malá a malebná vesnička na slunečném plató pod vrcholem Almberg kousek od českých hranic za Strážným, je trochu obdobou nedalekého Lipna – areál je jasně zacílen na děti a jejich rodiče. Většina sjezdovek je mírných až výukových a je tu i moderní a rozsáhlé dětské hřiště s vlastní ohřívárnou a hernou.

Bublava je považována za menší areál zaměřený především na rodiny s dětmi. Letos jej rozšířila čtyřsedačka s jeden kilometr dlouhou sjezdovkou. Dobré rodinné vlastnosti areálu přetrvaly a díky nové sjezdovce si Bublava razí cestu mezi špičku českých lyžařských areálů.

„Dvěalpy“ patří mezi českými lyžaři k méně navštěvovaným francouzským obřím střediskům – jsou na první pohled poněkud netypické s jedinou hlavní osou lanovek a tratí stoupajících po protáhlém masivu, samotné rozměry dostupného terénu jsou ale ohromné – jak převýšením, tak členitostí s množstvím údolíček a žlabů. Ze sjezdovek nepůsobí tak rozlehle jako třeba sousední Alpe d´Huez, které si přímo říká o projíždění křížem krážem, ale na několikadenní vyžití postačí (6denní skipas přitom částečně platí i v okolních střediscích Alpe d´Huez, Serre Chevalier nebo Montgenevre). Co do freeridového prostoru naopak nemá Les 2 Alpes mnoho konkurentů. A to je navíc ještě spojené s La Grave.

Paseky nad Jizerou leží nedaleko krkonošských velikánů Harrachova a Rokytnice nad Jizerou. Nemají sice tak zvučné jméno, svou polohou, širokými svahy a pohodou ale přímo vybízí ke klidnějšímu, třeba rodinnému lyžování, které rušnější a sportovně laděná střediska nabídnou tíže. Výběr terénů zahrnuje cvičné louky, lehké i středně těžké tratě ve dvou podareálech – Paseky a Pizár. K dispozici je i snowpark. Paseky jsou navíc součástí Skiregionu.cz.

Při pohledu na čísla uváděná ve sněhových zpravodajstvích Monínec pravidelně sněhovou vrstvou na sjezdovkách překonává i vysoko položená krkonošská střediska. Na vlastní oči jsme to byli prověřit při večerním lyžování přesně den před mediálně probíranou návštěvou prezidenta České republiky…

Bouřňák v Krušných horách nabízí za přijatelné ceny rozmanité tratě všech náročností. Svou velikostí a hlavně rychlou dostupností je pro středo- a severočeské lyžaře dobrým magnetem, proto je zde o víkendech většinou více lyžařů, než byste chtěli. Středisko se dá pomyslně rozdělit na mikulovskou a hrobskou část, podle měst, ke kterým jejich svahy klesají. Nedisponuje páteřní lanovkou, která je suplována kotvou a souběžnou pomou na mikulovské straně od hlavního parkoviště. Hrobské svahy obsluhuje poma a starší kotva, která je v případě nepříznivých sněhových podmínek v provozu v polovičním profilu. Technický sníh naleznete pouze na hlavní černé sjezdovce a v horní části hrobských tratí.

Karel IV., Albrecht Dürer, nebo Adolf Hitler? Kdo je ikonou Norimberku? Město vypadá na první pohled poměrně konfekčně. Velký městský okruh symetricky obkružuje ten vnitřní vedoucí po bývalých hradbách, které objímají staré město s pěší zónou. středem protéká řeka Pegnitz. A v tomto ladném architektonickém kontextu si můžete najít vzrušující příběhy.

Jídlo se dostalo na gastronomický Olymp nejspíš díky svému jménu a historce, která provází jeho vznik. Jedná se o pokrm kaloricky robustní, který svým pojetím připomíná něco mezi svítkem a omeletou. Jako každé velmi běžné jídlo nabývá mnoho podob a také cenových hladin podle libůstek kuchaře a místa servírování.