Lyžařská střediska - články o lyžování

Nápoj, kterému se přezdívá Skiwasser, připomíná domácí nápojové improvizace z doby, kdy v naší zemi nad zásobováním železnou rukou vládnul bolševik a člověk si musel různé laskominy opatřovat vlastními způsoby.
V Alpách byla ovšem tato šťáva povýšena na regulérní a konkurenčně silnou položku na nápojovém lístku.

Věrnou leteckou vizualizaci lyžařských středisek Dolomiti Superski v Jižním Tyrolsku si můžete nově prohlížet v teple domova. Vznikla na podkladě skutečných leteckých záběrů a simuluje pohled na sjezdovky Dolomit z vrtulníku – kromě terénu si ale můžete zobrazit i názvy vrcholů, vesniček, lanovek, sjezdovek včetně jejich profilu. 

Na krkonošskou Pec pod Sněžkou byla i nedávná obleva krátká, je to jedno ze sněhově nejspolehlivějších center v Česku. Vše je v provozu, tratě velmi dobře upravené a díky nízkým teplotám jsou skoro ideální lyžařské podmínky. Výhodou Pece je příjemná rozmanitost tratí, parádní večerní lyžování a perfektní úprava sjezdovek, velkým nedostatkem naopak parkovací kapacity v blízkosti vleků. Pokud si nepřivstanete, ani k Javoru nejezděte a rovnou počítejte se skibusem z centrálního parkoviště.

Po výrazném oteplení a dešti, který z velké části spláchl přírodní sníh i na našich horách, se na delší dobu opět vrací zima s celodenním mrazem a občasným sněžením. Ačkoliv podle předpovědi zatím sněhu nenapadne větší množství, budou alespoň dostatečně nízké teploty pro zasněžování, vylepšení kvality povrchu a tvorbu sněhových rezerv. V Alpách je sněhu dostatek, i když obleva se zejména na jejich severním okraji na množství sněhu také podepsala. Největší množství sněhu leží v nejvyšších polohách italských Dolomit.

Jihotyrolské údolí Schnalstal proslavil, kromě celoročního lyžařského areálu, i Ötzi, mumie pračlověka z doby před 5 500 lety, jež díky šťastné souhře okolností přečkala prakticky nedotčená až do r. 1991, kdy ji našli náhodní turisté. Šťastná náhoda dala vzniknout i kosmetice Glacisse, nového produktu ze Schnalstalu. 

Nadprůměrně kvalitní dolnomoravský svah byl od svého vzniku v 80. letech vždy překvapivě málo známý. To se kompletní přestavbou areálu, která je letos ve svém poločase, nejspíš změní – malá vesnička v údolí obklopeném hřebeny Králického Sněžníku má velmi dobrý potenciál stát se atraktivním střediskem, kde nebude nouze o sportovní aktivity ani wellness, a přitom umístěném v klidné, nedotčené přírodě, kde končí cesty. Ještě letos ale bude jistě tak trochu černým koněm, který umí mile překvapit. 

V údolí Gröden/Val Gardena uprostřed Dolomit v této sezóně vznikly čtyři nové hotely, které spojuje kvalita služeb i pohledný design. 

Kouty nad Desnou jsou určitě nejviditelnější investicí českomoravských hor sezóny 2010/11 – projekt areálu se dvěma širokými sjezdovkami s 500m převýšením vzbuzuje přirozeně i velká očekávání. Z působivosti areálu i jeho kapacity a celkové úrovně se na první pohled má proč zatajit dech. Velkolepý je už samotný vstup do areálu po prostorném náměstí s veškerým zázemím i pódiem – už odtud je cítit, že areál má ambice být top centrem. Páteřní sedačková lanovka umí z přijíždějících lyžařů ukusovat po šesti a silný dojem zanechá i šíře tratí, byť jejich kapacitu prověří až zkušenosti z návštěvních náporů. Následující report vznikl ve všední den 5. 1. 2011 s minimální návštěvností. 

Mezi Orlickými horami a Jeseníky se v létě 2010 zrodily tři areály, jejichž návštěva by neměla chybět v lyžařském životopise žádného alespoň trochu zapáleného českého lyžaře. Zejména takového, který na české hory před více než 10 lety pro jejich „zaostalost“ zanevřel. Expresní 4sedačka s dvoukilometrovou sjezdovkou do Mlýnického Dvora u Červené Vody je zbrusu novým bodem na české lyžařské mapě – díky tomu, že se její horní stanice téměř potkává s výstupními stanicemi vleků z Čenkovic, vznikla tak i malá lyžařská houpačka nesoucí název podle společného vrcholu Buková hora.

Nejznámější české středisko přineslo z lyžařského pohledu podobný zážitek jako o den dříve Harrachov (více zde): azurová obloha, ranní mráz kolem mínus 16 stupňů, na vrcholu Medvědína „teplo“ kolem mínus osmi, luxusní sněhové podmínky a neskutečné výhledy jak na krkonošské hřebeny, tak i na „moře“ v nížinách.

Ranních minus 19 stupňů nebylo zrovna motivací k výpravě na lyžování, ale azurová obloha tento hendikep zmírňovala. Během cesty lanovkou na Čertovu horu se nečekaně příjemně oteplovalo a nahoře na hoře bylo celkem „teplo“ při 7 až 8 stupních pod nulou. Nádherné výhledy na zasněžené vrcholky Krkonoš a na mléčné moře v nížinách jen umocnily krásný zážitek z téměř dokonalého lyžování.

Boží Dar stojí ve stínu blízkého Klínovce poněkud neprávem. Ski areál Neklid nabízí rozmanitý terén, perfektně upravené sjezdovky, to vše navíc při nižších cenách skipasů. Bohužel široké pláně a nevyzpytatelné počasí Krušných hor (ne nadarmo se to tu jmenuje Neklid) občas návštěvníkům přichystá hustou mlhu, silný vítr i nepříjemné závěje na příjezdových komunikacích. V letošním roce došlo k drobným změnám v podobě modernizace zasněžovacího systému a rozšíření některých sjezdovek.

Kohútka je lyžařské středisko ležící na hřebeni Javorníků na východě Moravy. Dříve sem byl možný příjezd pouze ze slovenské strany. Z údolí Vranča (Nový Hrozenkov) jste museli absolvovat dvoukilometrový pěší výstup nebo cestu na korbě rolby. Dnes vede na Kohútku silnice i z české strany a s tou slovenskou se potkává na hřebeni ve výšce 870 m n. m. jen kousek pod vrcholovou stanicí sedačkové lanovky.

Krušnohorská dominanta Klínovec, na jehož svazích se rozprostírá největší areál pohoří, si je vědom své pozice nejlepšího resortu v širokém okolí, čemuž odpovídají i ceny skipasů. V letošním roce bohužel v areálu nedošlo k žádným výraznějším změnám – narozdíl od konkurence i v mnohem menších areálech. Zato má Klínovec obvykle nejlepší sněhové podmínky, a v provozu je i letos od samého začátku prosince.

Začíná jedna z nejdelších lyžařských sezón posledních let. To není věštba, ale řeč kalendáře roku 2011, v němž zaujímají Velikonoce, tradiční konec sezóny, ten nejposlednější možný termín 24. až 25. dubna. Dlouhá sezóna slibuje více „liduprázdných“ dní, ale pochopitelně i návštěvnické špičky v podobě školních prázdnin.

Pojeďte letos lyžovat na celý týden a ne jen na prodloužený víkend. Stojí to za to a vůbec se nebudete nudit!
Specialitou francouzských Alp, která lyžování ve Francii odlišuje od jiných zemí, jsou rozsáhlé propojené oblasti pro lyžařské gurmány – obrovské areály se stovkami kilometrů sjezdovek, které projedete na jeden skipas, bez sundání lyží a využití skibusů, a ve kterých se většina rezidencí nachází přímo u sjedovek a lanovek. 

Oblast Ortler v srdci národního parku Stilfserjoch/Passo dello Stelvio je obklopena hned 14 třítisícovými vrcholy, jimž vévodí nejvyšší hora Jižního Tyrolska Ortler se svými 3 905 m. V tomto majestátním světě horských velikánů najdete vysoko položené lyžařské oblasti Sulden/Solda a Trafoi. Zima je tu opravdu doma – nadmořská výška sahá od 1 540 do 3 250 m. U nás se začíná tam, kde se jinde už končí. 

Jihotyrolský Sulden bývá jedním z prvních neledovcových areálů, který se na podzim otevírá – letos je v provozu od 30. října a v provozu je celý hlavní areál Madritsch s tratěmi mezi 1 900 a 3 250 m n. m. Sněhu je v současnosti více než dost (120 cm) a začátkem prosince, kdy je v Itálii svátek (S. Ambrogio) se zřejmě otevřou i všechny sjezdovky ve vedlejších areálech Kanzel a Langenstein. 

Město na řece Salici neboli Salzach si trpělivou marketingovou prací posledních desetiletí vytvořilo image kulturní metropole, která tyje z odkazu evropského hudebního génia.

Růžová kořalička jménem Zirbenschnaps je domovem prakticky ve stejném regionu jako vedle popisovaná těstovina. Češi, kteří si již stačili zamilovat její lahodnou chuť, ji důvěrně nazývají limbovice. Nejedná se vlastně o kořalku v pravém slova smyslu, je to spíš likér. Vyrábí se ze šišek borovice limby, které se máčejí v alkoholu, do něhož se přidává i cukr.