Lyžařské oblasti - články o lyžování

Ještě za habsburské monarchie byl v Jižním Tyrolsku zasazen první milník moderní historie alpských lanovek, když byla v roce 1908 otevřena visutá kabinová lanovka z Bolzana do horské vsi Kohlern, oblíbeného vyhlídkového bodu. V té době ve světě fungovalo jen několik pozemních a vzduchem vedených nákladních lanovek. O rok dříve než v Bolzanu byla spuštěna i lanovka ve španělském San Sebastianu, ale díky zkušenostem z 1. světové války mají zásadní vliv na další vývoj právě jihotyrolští inženýři.

Jakmile se hovor stočí na česká lyžařská střediska, objeví se konstatování „přeplněné sjezdovky“. Tato bolest dnes už mnohde převažuje nad letitým nářkem na fronty. Nové vleky a především lanovky hodně odpomohly od front i více než hodinových, ale dále zhoršily zaplněnost tratí. Mnohonásobky bývalých přepravních kapacit jsou vrženy na prostor, jenž se většinou zvětšil jen málo.

Ocenění a investice za miliony
Dobře, můžeme si říct, každý někdy vyhraje nějakou cenu! Ale Zillertal Arena, která se rozpíná přes 166 kilometrů svahů od tyrolského údolí Zillertal k salzburskému regionu Pinzgau, byla oceněna jednou z nejkýženějších cen vůbec, protože toto je ocenění udělené obzvláště kritickou veřejností, totiž místními tyrolskými obyvateli. Tyrolský magazín 6020 vyzval lyžařská střediska k účasti ve velkém testu lyžařských areálů, z něhož vyšla Zillertal Arena jako jasný vítěz. Pro odpovědné z Zillertal Areny, největšího lyžařského resortu v Zillertalu a oblasti Pinzgau, bylo toto ocenění jasným povelem k dalším investicím do vynikající infrastruktury. 

Labyrint nejrůznějších druhů pojištění přivádí lyžaře do situace, kdy si z nepřehledné nabídky vlastně neumí ani vybrat a volí spíše intuitivně. Běžný lyžař-turista nemusí příliš přemýšlet a často se pojistí spíš více, než by musel. Náročnější nebo často cestující lyžař, vyžadující pojištění více „na míru“, by měl ve vlastním zájmu pojistné terminologii rozumět. Následující přehled je základním slabikářem lyžařského pojištění.

Dobrá lékárnička na cesty se pozná tak, že všechny léky, které v ní máte, umíte použít. Je dostatečně lehká a skladná, abyste vůbec neváhali přihodit ji do zavazadla, i pokud jedete na hory jenom na víkend.

Už Cimrman zjistil, že se osobnosti nemění a že studiem třídní knihy se dá spolehlivě zjistit, jak se který z žáků bude probíjet životem v dospělosti. Shodný princip zachování základních aspektů napříč časem funguje i jinde, ostatně to je ona tradice, o kterou se mnozí opírají. Nejinak je to s lyžařskými středisky. To, jak si kdysi našlápla na cestu jménem lyžařský byznys, se dá dodnes vysledovat z jejich DNA. Co se týče švýcarských středisek, bude to studium hodně starých spisů.

Horská služba na Ukrajině ještě před několika lety vůbec neexistovala, ale i díky české pomoci pomalu míří na evropskou úroveň.

Základní informace o pojištění na lyžařskou dovolenou:

Jinde se ještě můžete procházet po turistických stezkách, ale v oblasti Engadinu Svatého Mořice, jednoho z největších lyžařských areálů ve Švýcarsku, se už lyžuje.

Celkem 17 evropských zemí vybírá za jízdu na dálnici mýto. Devět z nich – Francie, Itálie, Chorvatsko, Polsko, Portugalsko, Srbsko, Španělsko, Řecko a Makedonie – rozestavělo na dálnice výběrní místa. U nich řidiči po zastavení platí jen za ujeté kilometry. Někdy se platí hned u vjezdu, jindy až při výjezdu z dálnice. 

Nechci malovat čerta na zeď, ale když sledujeme tlaky na zavedení mýta na českých silnicích, napadají člověka různé chmurné myšlenky. Vlastně už déle, neboť jakmile se schválil princip mýtných bran, bylo to jen otázkou času.

Cesta na hory je sama o sobě nebezpečnější než lyžování. Aby do cíle v pořádku dorazila posádka i se vším svým objemným vybavením, vyžaduje to odpočatého řidiče i dobře uložený náklad. Základní předpoklady shrnují následující řádky.

Nadávat na lyžování v Česku je nejenom poslední dobou určitou módou. Možná spíš pózou, protože zájem o tuto službu se většinou nijak dramaticky nesnižuje a naopak vznikají i úplně nové areály. Při vší kritice je ale dobré si připomenout, čemu všemu byla naše lyžařská střediska v uplynulých dvaceti letech vystavena. Sešlo se toho tolik, že lze s nadsázkou použít výraz spiknutí. I když spiklenci byly vlastně okolnosti.

Na ploše větší než 56 čtverečních kilometrů se v srdci Dolomit rozprostírá Seiser Alm, největší vysokohorská pastvina v Evropě. Svou prostorností, navozující pocit volnosti,˝ve výšce 1 800 až 2 300 metrů nad mořem, uprostřed úchvatné kulisy bájné hory Schlern/Sciliar, vrcholů Euringerspitze/Pun­ta Euringer, Santnerspitze/Punta Santner, Langkofel/Sasso Lungo a Plattkofel/Sasso Piatto a se svými 60 kilometry slunečných a před větrem chráněných sjezdovek je tato lyžařská oblast v rámci Alp jedinečná pro nenáročnou zimní dovolenou. 

Nechci malovat čerta na zeď, ale když sledujeme tlaky na zavedení mýta na českých silnicích, napadají člověka různé chmurné myšlenky. Vlastně už déle, neboť jakmile se schválil princip mýtných bran, bylo to jen otázkou času.

Velmi dobré sněhové podmínky na ledovcích a první sníh ve vyšších alpských polohách vzbuzují naděje na zdařilou zimu. Optimistická očekávání podporuje i několik neledovcových center, které s pomocí zasněžování už otevřely své sjezdovky.

Se 107 kilometry sjezdovek a 31 moderními lanovkami a vleky je 2 275 m vysoký Kronplatz ideální horou pro náročné lyžaře a snowboardisty. Kronplatz, který je možné na 100 % zasněžovat, vyniká mimořádnou kvalitou i bezpečností sjezdovek.

Zillertal Arena zahajuje sezónu 2010/11 se čtyřmi novými lanovkami.

V letošním podzimu panují jedny z nejlepších podmínek na ledovcích za poslední léta. Hintertux tuto šanci velmi dobře cítí a hbitě posílá do světa vlastní report včetně videa (rozhovor s představiteli střediska na pozadí ideálních sněhových podmínek), jímž tuto dobrou zvěst šíří mezi lyžaře. Tiskovou zprávu proto zveřejňujeme i zde.