Samozřejmě v horské hospůdce jsme nakonec často skončili, ale to až po vydařeném a slunném dni stráveném lyžováním pod Matterhornem. Testy chráničů byly i tentokráte termínově spojeny s redakčními testy sjezdových lyží a konaly se na jaře roku 2007 ve švýcarském Zermattu. Účastníků se sešlo přes 80, což byla dobrá přesila proti 16 kusům ochranného vybavení. Jako při testech přileb o rok dříve v Davosu i letos byl kladen důraz na to, aby každý dobrovolník používal jen to vybavení, které mu přiměřeně sedělo velikostí. Podařilo se tedy opět to, že téměř každý chránič každý den bděl nad bezpečností jednoho jezdce. 

Více členů naší redakce již mělo šanci delší dobu jezdit v páteřáku a ochranných šortkách a nutno říct, že zkušenosti jsou velmi pozitivní. To nás vedlo k tomu nabídnout podobnou možnost velké skupině lyžařů, jejichž cesta k chráničům by byla za normálních okolností asi poměrně dlouhá. Pořád je totiž cítit zažitý názor, že chrániče jsou hlavně pro „extrémisty“, pro freestylery a freeridery, ale ne pro „normální“ lidi na sjezdovce. Berme to tak, že podobný názor ještě před pár lety panoval i v oblasti přileb a ejhle, jak se změnil! Je pravděpodobné, že ochrana dalších životně důležitých částí těla bude pozvolna hlavu následovat. Rostoucí obliba freeridu (u všech věkových kategoríí) a freestylu (to je přece jen víc doména těch mladších) tomu bude pravděpodobně taky napomáhat.
Byl jsem tedy zvědavý, jak se budou naši testéři na chrániče dívat a jak se do jejich používání pohrnou. Kromě dvou bývalých závodníků totiž nikdo zkušenosti s chrániči neměl. Musím přiznat, že realita předčila má očekávání! Chrániče zkoušeli dívky i kluci, ženy i pánové a také jejich malé děti. To, že mnoho testérů prostřídalo v průběhu týdně několik chráničů, naznačuje, že i jejich zkušenosti byly pozitivní a dost možná už hledali svůj ideální chránič pro příští roky. 

Cíl testu

Jak zaznělo v úvodu článku, náš test byl uživatelský. Měl za cíl získat od reálných uživatelů reálné zážitky, zkušenosti a dojmy z používání chráničů při lyžování a snowboardingu. Ochrannou funkci naštěstí žádný z nich nemusel plnit, a tudíž přenecháme kontrolu těchto parametrů akreditovaným laboratořím, které provádějí testy při přidělení patřičné homologace (více na konci tohoto článku).
Jezdci strávili s jedním chráničem vždy celý den a na jeho konci vyplnili do kartičky hodnocená kritéria:
1. pohodlí při používání
2. tepelný komfort
3. dílenské zpracování
a celkovou „uživatelskou“ známku (dojem z chrániče). To vše doplnili slovním komentářem, který obsahoval postřehy a tipy, na základě čehož vznikly zajímavé poznatky k jednotlivým modelům i k používání chráničů jako takovému. 

Jak se nosí?

Na tuhle otázku skoro není třeba odpověď, ale přeci jen máme pár postřehů. Když to vezmeme zcela od začátku, je dobré mít chránič hned na první funkční, případně na druhé izolační vrstvě oblečení. Je třeba jej dobře připevnit, což obstarají pod vedením vašich rukou nejčastěji bederní popruh (mívá jednoduché nebo dvojité dotahování) a ramenní pásky. Neměl by se moc hýbat, ani omezovat, takže síly při dotahování musí být použito tak akorát. Další možností uchycení je pomocí integrované vesty v chrániči. Je to řešení nejpohodlnější, ale nejnáročnější na přesnou kompatibilitu s tělem jezdce. Pokud vám prostě konkrétní vesta nesedne ideálně, může vás škrtit a svírat nebo naopak umožní pohyb a odstávání chrániče, takže vám pod něj na lanovce může táhnout studený vzduch, a hlavně nebude tak dobře chránit. Vestové modely s bederním pásem kombinují výhody obou řešení a jsou zpravidla i nejdražší. 

Systémy tlumení nárazů

Zjednodušeně lze říct, že existují dva hlavní typy provedení absorpční části chráničů páteře. První, služebně starší skupinu můžeme pojmenovat jako tvrdé chrániče. Poznáte je dle toho, že z vnější strany mají tvrdé plastové elementy (lamely, segmenty atd.), které pokrývají kritické partie páteře a při nárazu roznášejí energii do většího prostoru. Provedení jednotlivých výrobců jsou různá, lamely jsou různě propojeny do sebe a jsou různě veliké. Pod touto svrchní tvrdou slupkou jsou umístěny další tlumicí vrstvy, které dále roznášejí a zmírňují (absorbují) náraz na tělo. Velmi používané jsou zde například mřížky ve tvaru včelí plástve, které mají požadovanou schopnost i při nízké hmotnosti materiálu (najdete u několika chráničů v testu). Dále jsou používány vrstvy houževnatých, ale tvárných materiálů o různých sílách. Dá se předpokládat, že chrániče tohoto typu mají přednost při nárazu na malé překážky, což mohou být například raily (zábradlí) při freestylu.
Druhým, mladším typem jsou protektory, které může pojmenovat jako měkké chrániče. Tlumicí část je vyrobena pouze z vrstvených tvárných absorpčních materiálů (houževnatá pěna), což usnadňuje dobrou tvarovou přizpůsobivost chráničů a pohodlí při jejich užívání. Na první pohled by se dalo usoudit, že tyto protektory budou mít trochu horší vlastnosti při nárazech do velmi malých překážek a na ostré předměty, a velmi dobré tlumicí vlastnosti při pádech na větší plochu, ale empirické zkušenosti nemáme. Důležité je to, že všechny dobré protektory procházejí homologací a měkké chrániče dosahují skvělých výsledků. V testu jsme měli tři chrániče tohoto typu. 

Ohebnost chráničů

Vesměs všechny chrániče jsou ohebné alespoň v jedné ose, a to tak, že kopírují esovité prohnutí páteře. Přiměřené tvarování tímto směrem je zásadní a nejvíce ovlivňuje pohodlí a to, jak vám chránič sedí na těle a jak moc se případně nechtěně posouvá. Tvrdé a nepoddajné modely mají tendenci více „cestovat” na zádech směrem nahoru. To vše byste měli odhalit při vyzkoušení chrániče, když si s ním nějakou tu minutku v obchodě zacvičíte a uděláte si pohybovou simulaci jízdy na lyžích nebo na prkně.
Začíná přibývat chráničů, které mají klouby umožňující jejich ohyb i do stran. Když tedy při lyžování vyosíte horní část těla doleva nebo doprava, lépe vám budou kopírovat páteř (v testech to byly páteřáky Scott a Pro-Tec). Někdy tuto funkci má jeden kloub v místech těsně nad uchycením bederního pásu (někdy bývá kloubů i více). Máme vyzkoušeno, že to opravdu a přiměřeně funguje. Ovšem vždy bude důležitější, aby byla splněna první podmínka, tedy aby chránič dobře seděl a kopíroval páteř. I laterálně tuhý model pak omezuje při odklonu trupu do stran velmi málo (závisí to hodně i na umístění bederního pásu, což při vyzkoušení poznáte). 

Chrániče a batohy

Už jsme o nich psali před několika lety, kdy se začaly objevovat první modely. Nyní už je to standardní sortiment jak výrobců batohů, tak výrobců chráničů, a je opravdu z čeho vybírat. Navíc ruksak s integrovaným chráničem už nemusíte hledat jen u zahraničních značek, i ty české jdou s dobou. My jsme měli tu možnost jeden model z kolekce Docmeter testovat. Celkový závěr všech testérů vesměs kopíroval náš předpoklad, že používání takového batohu je velmi komfortní uživatelsky (dobré tepelné vlastnosti, neomezoval v pohybu, choval se jako normální zimní batoh), ovšem subjektivně na psychiku jezdce působil tak, že ochrana není tak dokonalá jako u protektoru umístěného přímo na těle jezdce. Batoh přeci jen nikdy tak dobře nedotáhnete a má tendenci se po zádech lehce sunout. Taky není tak dlouhý a nepokrývá páteř odshora až po kostrč. Je to tedy kompromis, který ale mnohým stojí za úvahu.

A jedna malá rada na závěr, nebojte se chránit své tělo. :-) 

HOMOLOGACE CHRÁNIČŮ

Tak jako zimní přilby mají své evropské atesty ukryty pod kódem CE EN 1077, tak i chrániče mají své přísné požadavky. Používání chráničů má největší tradici v motocyklovém sportu, takže zde lze čerpat nejvíce zajímavých informací. Když porovnáme homologaci přileb motocyklových a zimních, zjistíme, že jsou rozdílné a u zimních sportů nejsou kritéria tak přísná. To ale neplatí u chráničů, kde všechny modely musí vyhovět stejným požadavkům. Vychází se ze dvou norem:
CE EN 1621–2 – platí pro chrániče páteře
CE EN 1622–1 – platí pro chrániče kloubů končetin

Test chráničů páteře (EN 1621–2 ) se provádí tak, že je z výšky 1 metr spuštěno závaží o váze 5 kg, což v momentě dopadu vytvoří energii o 50 joulech. Norma pro chrániče páteře definuje možné úrovně přenosu síly. První, méně náročná úroveň znamená, že protektor musí propustit méně než 18 kN síly, druhá a výkonnější úroveň stanoví, že chránič nesmí propustit více než 9 kN. Druhá úroveň současně povoluje o 50 % menší přenos síly do žeber a páteře oproti úrovni první.
Standardy chráničů kloubů končetin (EN 1621–1) povolují při stejných podmínkách maximální přenos síly 35 kN. U námi testovaných produktů tato norma platí pro ochranné šortky.

Většina chráničů pro zimní sporty bude splňovat normu 1621–2 ve své první, základní úrovni. I v oblasti chráničů motocyklových je jen málo modelů, které dokáží splnit přísné podmínky úrovně 2.
V devadesátých letech některé společnosti používaly pro homologaci svých chráničů zcela nevhodnou normu 1621–1. Pokud byste tedy narazili ještě na chránič páteře s tímto označením, bude se jednat o zastaralý a omezeně účinný model.