Generál, Kipling a lyžařské závody

Vše má počátek v afghánském městě Kandaharu. V roce 1880 tam britské jednotky pod velením Fredericka Sleighe Robertse (1832 – 1914) osvobodily obklíčenou posádku. Roberts se za to stal baronetem a později vrchním velitelem armády a lordem Robertsem z Kandaharu, mužem opěvovaným i básníkem Kiplingem, autorem známé Knihy džunglí. Po úspěšném zásahu v burské válce v Jižní Africe se počátkem století jako oslavovaný hrdina vrátil do Anglie.

Mezitím se už v Alpách objevovali první britští průkopníci sjezdového lyžování. V roce 1911 jistý Mr. Lunn starého lorda požádal, zda by nepřevzal záštitu nad prvním závodem ve sjezdu, konaným ve Švýcarsku. Tak vznikl Roberts of Kandahar Challenge Cup, praotec dnešního Inferna a podobných: převýšení skoro 1700 metrů, vítězný čas 61 minut. Závod se opakoval každou sezonu a libozvučný název „Kandahar“ získával na věhlasu. V roce 1922 vytýčil Lunn junior, známý Arnold, první slalom a poté založil v Mürrenu lyžařský klub s tímto názvem, existující jako Kandahar Ski Club Ltd. dodnes.

Kandahar – lyžařský tahák

O čtyři roky později získal Lunn nejslavnějšího učitele v Alpách, arlbergského Hannese Schneidera, pro podporu závodu v kombinaci (sjezd a slalom), nazvaného Arlberg – Kandahar a konaného střídavě v Mürrenu a St. Antonu. Akce se na řadu let stala nejprestižnějším závodem nového sportu, ceněnou i víc než mistrovství světa, pořádané od roku 1931. Později se Kandahar začal jezdit i jinde, např. v Garmischi, a další Kandahary i mimo Evropu následovaly. Patřilo k dobrému tónu a bylo dobrou reklamou, když kdejaký lyžařský produkt dostal Kandahar do názvu. Vznikaly hotely a restaurace (i u nás jsem jednu takovou objevil), lyže, boty, bundy, narazil jsem na Lancii Kandahar, Kässbohrer PB 300 Kandahar, v GaPa jezdí lanovka Kandahar Express. Nejvíce se ale ujalo vázání s Huitfeldovými čelistmi, lankem s pružinami a předním napínákem, které roku 1929 sestrojili švýcarští bratři Reugové s Guidem v čele.

Vázání kandahár mělo nějakých dvacet let 99 sjezdujících lyžařů ze sta, turisté a nejdéle ze všech skokané. Na sjezdovkách se běžně používalo až do 60. let, ke konci s několika druhy bezpečnostních špiček. Alespoň jménem jej zná snad každý lyžař. Najdete je na lyžích v každém lyžařském muzeu a dodnes na nejedné půdě. Nesmírně zajímavý Guido je ale v lyžařských souvislostech takřka zapomenutý.

Kandahár, Guido a hrací strojky

Ve 20. letech úspěšně závodil. Byl vedoucím Švýcarského akademického lyžařského klubu a v roce 1927, kdy se druhý ročník slavného Lauberhornu coby 2. mezinárodní univerzitní závod poprvé jel z místa současného startu, jej v čase 6:35 vyhrál. Když dva roky poté přinesli Reugové své převratné vázání, nadšení kolegové a soupeři z britského Kandahar klubu Guidovi nabídli, aby název použil i pro vázání. Ale možná hrálo roli spíš to, že už roku 1928 založili Reugové exkluzívní značku Kandahar, dnes hodinářskou, a svoje zájmy všichni šikovně spojili. Podobně přece využil slavného „nesouvisejícího“ jména třeba rakouský tužkař Hardtmuth, od roku 1894 KOH-I-NOOR, inspirovaný světoznámým diamantem. Vázání bylo revoluční především napínákem a dvěma páry háčků na bočnicích lyže, jimiž procházelo lanko držící botu. Provlečením zadními háčky, tzv. spodním tahem, bota dokonale držela na lyži, s předními se pata mohla zvedat.

Guido se ale stal pojmem v úplně jiné oblasti. Reuge je totiž prominentní značkou hracích strojků. Guido byl ředitelem rodinné firmy přes půl století. Na odpočinek šel až roku 1988 a zemřel jako 90letý roku 1994, takže zažil prakticky celou moderní historii vázání. Jeho úchvatnou sbírku strojků manželka následujícího roku prodala do Japonska, kde jsou dnes vystavené v muzeu. Stejně jako v těch lyžařských stovky kandahárů.