Byl to jednoznačný skok do vody pro neplavce. Nakonec jsem za ten spěch byl
vděčný, neměl jsem totiž čas být nervózní.
Větší spolupráce nastala v roce 2003, kdy jsem kvůli zdravotním
problémům neodcestoval na mistrovství světa do Svatého Mořice. Přijal
jsem tedy nabídku spolukomentovat šampionát z pražského studia na
Kavčích horách. Při přenosu nastal problém, kdy docházelo ke
zpožďování zvuku. Nesmělo se nám tedy stát, abychom s kolegou, který
byl v dějišti mistrovství, mluvili najednou. Každý musel větu zakončit
jednoznačně, jako kdyby do vysílačky řekl „přepínám“. Pro mě jako
pro nováčka to bylo náročné, ale také cenná zkušenost.
Další pokrok přišel v roce 2005, kdy jsem jako expert na alpské
disciplíny odcestoval na světový šampionát do Bormia. Dá se říci, že od
tohoto roku české sjezdové lyžování zažilo velmi úspěšnou éru
především díky úspěchům Šárky Záhrobské, která na tomto šampionátu
získala první medaili z nejvyšší světové soutěže. Tento trend měl
navíc vzestupnou tendenci. O dva roky později na MS ve švédském Äre 2007,
kdy Šárka získala zlatou medaili a titul mistryně světa, bylo komentování
opravdovou lahůdkou a nezapomenutelným zážitkem. Pamatuji si, jak jsme
ještě asi hodinu po přenosu seděli vysíleni v kabině a vstřebávali
hluboké emoce a velkou euforii.
„Žádnej učenej z nebe nespad.“
Jakmile se komentování pro ČT stalo pravidelnou záležitostí, bylo
potřeba zapracovat na vyjadřování. Komentář musí být stručný a
věcný. Pod vedením Roberta Záruby jsem absolvoval několik školení, jak
by, dle redakce ČT, měl vypadat odborný komentář. Také se snažím
odposlouchávat své zkušenější kolegy, sleduji komentáře na cizích
televizích, kde zejména přenosy ze sjezdového lyžování jsou na vysoké
úrovni.
Krása živého přenosu spočívá v tom, že je komentátor vtažen do děje.
To ovšem vyžaduje zkušenost a určitý počet odkomentovaných hodin.
Spisovná čeština není až tak důležitá, důležitější je bohatá
slovní zásoba. Během série přenosů z MS je třeba okomentovat na
600 jízd.
Přestože zastávám roli experta, odborný komentář musí být stravitelný
i pro neodbornou veřejnost. Není tedy vhodné používat příliš odborné a
technické výrazy a věnovat se hlubší analýze. Ve svém komentáři se
snažím vhodným popisem vystihnout důležité momenty, které by laická
veřejnost v rychlém sledu událostí nezaznamenala. V žádném případě
se komentář nerovná videoanalýze s podrobným rozborem techniky.
Karty s informacemi o závodnících nedám z ruky
Za deset let komentování jsem nastřádal zhruba 700 karet, na kterých
mám napsané informace o jednotlivých závodnících. Jsou zde samozřejmě
základní údaje jako jméno, příjmení, země či datum a místo narození,
dále jsou pak doplněny o zajímavosti, někdy i lehce bulvárního
charakteru, které by se jinak divák normálně nedozvěděl. U některých
závodníků tyto záznamy sahají i devět let dozadu. Při loňské cestě na
olympijské hry do Vancouveru jsem tyto záznamy měl u sebe i na palubě
letadla.
Příprava na přenosy začíná prakticky v době, kdy startuje závodní
sezóna. Stále sleduji světové poháry a výkony všech jezdců. Snažím se
monitorovat zlepšení či zhoršení techniky, vývoj, směr a problematiku
tohoto sportu. Podrobnější analýzu jízd jednotlivých závodníků
provádím dle disciplíny i před každým komentářem. Do příprav dále
spadá zpracování informací, které zaznamenávám v průběhu dne. Jedná
se o informace o trati, zajímavosti kolem závodníků a trenérů a snažím
se přinášet také zajímavosti ze zákulisí. Finále přípravy je
seřazení karet s informacemi dle startovní listiny.
Komentář je neoddělitelnou součástí sportovního přenosu, ale stále je
ho třeba chápat pouze jako doplněk. Sport je v dnešní době veřejnou
záležitostí, ve které hrají důležitou roli peníze. Je to tvrdý boj a
často jsme svědky velkých úspěchů, ale i osobních tragédií. Proto se
snažím o lidský a odlehčený komentář.
Partnerem zpravodajství z MS je Kjus – www.kjus.cz
