Podobně jako u ostatní francouzských megaareálů, i v případě Alpe d´Huez (AdH) jde převážně o uměle vybudované ubytovací stanice, kdy největší rozmach a stavební boom zažilo středisko v 60. letech 20. století. Historie „moderního“ lyžování zde sahá ovšem až do třicátých let, kdy zde firma Pomagalski (u nás známá jako synonymum pro talířový vlek – alias Poma) v roce 1936 postavila svůj první lyžařský vlek. Největšího věhlasu se středisku dostalo koncem 60. let, kdy zde v rámci zimní olympiády 1968, která měla centrum v nedalekém Grenoblu, probíhaly soutěže v bobových disciplínách. V následujících dekádách ovšem středisko o svůj věhlas přišlo ve vzrůstající konkurenci savojských megaareálů (3V, Espace Killy, La Plagne, Les Arcs).

Současné AdH je mimo centrální ubytovací stanici Alpe d´Huez 1860 tvořeno ještě 6 dalšími menšími středisky, které jsou na centrální AdH napojeny lanovkami a sjezdovkami. Přímo pod AdH se nalézá Huez 1 500, které leží podél silnice známé svými 21 zatáčkami z Tour de France. Na jedné straně, za strmým údolím, je součástí areálu stanice Auris en Oisans 1 600 s vesničkou Maronne 1 450 a na druhé se přes kopec nalézají tři menší stanice – Villard Reculas 1 480, teprve nedávno vybudované Oz en Oisans 1 350 a téměř na dně údolí ležící vesnička Vaujany 1 250.

Sjezdovky až moc roztříděné

I když se údaje dle různých zdrojů liší, tato co do plochy rozsáhlá a do délky roztáhlá oblast nabízí dle nejčastěji uváděného čísla 250 km sjezdových tratí, do který jsou ovšem započítány i některé černé itineráře, přičemž moderní metoda měření tratí ukazuje, že AdH patří k těm střediskům, které si svou velikost příliš nenafukují – měření německého kartografa Schraheho nicméně udává stále velmi solidních 176 km.

Co do náročnosti tratí zde lze nalézt vyvážený a pro lyžaře zdánlivě optimální poměr svahů všech obtížností, protože je zde 41 zelených sjezdovek, 38 modrých, 39 červených a 17 těch nejnáročnějších v barvě černé. Bohužel, svahy různé náročnosti nejsou v této oblasti příliš „promíchány“. Takže zde naleznete části areálu vyloženě jen pro velmi dobré lyžaře a naopak nudné a lyžařsky nenáročné části, které jsou vhodné především pro začátečníky, ale o tom až později.

Obdobné je to s přepravními zařízeními. Sjezdovky obsluhuje 16 kabinových lanovek a 23 sedačkových lanovek, kterým sekunduje 30 vleků. Podobně jako v jiných prémiových francouzských lyžařských resortech, i zde slouží vleky pouze jako krátké přibližováky nebo obsluha cvičných svahů, a i když budete chtít projet úplně celý areál, za celý týden nebude muset prakticky využít ani jeden z nich. Tudíž co se týká přepravních zařízení, tak celá oblast patří do mírného nadprůměru, kdy většina hlavních lyžařských tahů je obsloužena rychlými kabinami a sedačkami. Tak, jak se vzdalujete od centra AdH, postupně se kvalita lanovek zhoršuje a jejich stáří se zvětšuje. I když je zde papírově nadprůměrný počet kabinek a sedaček, je nutné zmínit fakt, že tato přepravní zařízení jsou velmi rozdílné kvality i stáří a lze zde najít i vcelku zajímavé technické rarity nebo až téměř muzejní exponáty.

Mezi kabinky je na jedné straně započítán moderní a větruodolný funitel, ale na druhé straně také 3 visuté kabiny a 3 pomalé pulzační lanovky. Stejně tak u sedaček, kdy v centrální části tvoří páteřní přepravní zařízení kapacitní rychlé sedačky, jedna dokonce s vyhříváním a druhá s bublinou, zatímco na okrajích areálu na nejméně vytížených svazích lze nalézt již pomalu historické kousky třeba podobě pomalé neodpojitelné dvojsedačky.

Ze střechy strmě dolů

Z geografického hlediska je jednoznačnou dominantou a ústředním bodem oblasti vrchol Pic Blanc (3 330 m), který je lyžařsky dostupný a ze kterého vedou ty nejtěžší sjezdovky. Naopak nejníže položený bod je pouze 1 135 metrů, takže oblast nabízí v alpském měřítku vysoce nadprůměrné převýšení 2 200 metrů, přičemž to lyžařsky na jeden zátah sjízdné je asi 1 700 metrů. I přes vcelku vysokou nadmořskou výšku areálu se sněhovou jistotu v horních pasážích i zde je samozřejmě masivně využíváno zasněžování, které je dokonce vytaženo až do výšky přes 3 000 metrů. Kvůli velkému převýšení a rozloze areálu zde také panují mezi jednotlivými místy obvykle velmi rozdílné sněhové a především povětrnostní podmínky.

Lyžařsky lze celou oblast rozdělit na tři menší celky – centrální AdH, Vaujanny/Oz a Auris. Z pohledu českého lyžařského návštěvníka vzhledem k týdennímu pobytu připadá do úvahy ubytování pouze ve dvou stanicích – AdH 1860 a Oz en Oisans, neboť ostatní výše zmíněné jsou již jen z pohledu lyžařské logistiky a zdlouhavému přístupu na sjezdovky a lanovky celé rozsáhlé oblasti jednoznačně nevýhodné, nemluvě o místní infrastruktuře a vyžití po lyžování.



Celá oblast, ač rozsáhlá, je co do orientace nezáludná a velmi lehce zvládnutelná, navíc velmi dobře značená směrovníky ubytovacích lokací i sjezdovek, resp. světelnými tabulemi s aktuálními informacemi o provozu lanovek a sjezdovek, které jsou umístěny na hlavních průjezdních bodech. A zvláště přejezdy po trase Oz – AdH – Auris jsou oboustranně velmi rychlé, pouze oblast Vaujany je již trošku „bokem“ a s větší časovou náročností přesunu do jiných částí areálu.

Vzduchem do Les 2 Alpes

Jako místní zajímavost bych uvedl možnost přepravy helikoptérou do sousedního obdobně velkého střediska – Les 2 Alpes, jehož lanovky jsou zahrnuty do platnosti místního skipasu (Grande Galaxie), protože ten nabízí možnost poznat teoreticky celkem až 1 100 kilometrů sjezdovek. Podobně lze totiž po vlastní ose navštívit i další velká střediska – Serre Chevalier, Montgenévre, Sestriére (Via Lattea) nebo Puy St. Vincent, ale ta už jsou logisticky přeci jen z ruky. Místní výhodou je, že narozdíl od savojských megaareálů zde není nutné si připlácet nemalou sumu za rozšířený skipas, protože platnost v rámci Grande Galaxie je zde zahrnuta automaticky u všech skipasů na 3 a více dnů.

Alpe d´Huez 1 860

Alpe d´Huez 1 860 je centrální ubytovací stanicí celé oblasti, která se nachází na slunečné ploché terase v menší ploché údolní míse přímo pod vrcholem Pic Blanc. Středisko ve tvaru trojúhelníku má jižní orientaci a je zde udáváno až 300 slunečných dnů ročně.

AdH 1 860 je podobně jako ostatní střediska z 60. let také trošku megalomanské co do velikosti ubytovacích kapacit, i když zde se architekti drželi alespoň jejich výškou přeci jen více při zemi. Základ nabídky ubytování tak tvoří typické betonové stavby, jejichž dispozice nebo velikost odpovídá velikosti a oblíbenosti střediska, tzn. je nutné počítat se spíše menšími ubytovacími jednotkami. Ve středisku lze nalézt veškerou potřebnou infrastrukturu stejně jako sportovní a kulturní vyžití tak, jak velí moderní trendy v horském byznysu.

Ceny týdenních pobytů v AdH včetně 6D skipasu vzhledem k velikosti střediska vcelku příznivé, neboť počátkem ledna nebo koncem března dle kvality a obsazenosti ubytování atakují sumu 6 000 Kč za osobu, přičemž i termíny blíže hlavní sezoně a při menší než plné obsazenosti jsou stále velmi zajímavé. I když i zde podobně jako u jiných francouzských středisek leží velká část rezidencí přímo na sjezdovce, vzhledem k velikosti a kompaktnosti AdH je v případě velké části ubytovacích kapacit nutné počítat s přeci jen zdlouhavějším přesunem ke klíčovým lyžařským výchozím bodům pomocí pomalých spojovacích lanovek uvnitř střediska.

Centrální AdH je lyžařsky třípatrový areál se dvěma páteřními větvemi lanovek. První patro areálu přímo nad ubytovacími kapacitami tvoří lyžařsky zcela nezajímavá plochá mísa se spoustou zelených sjezdovek, po většinu času až nebezpečně přelidněných, které je až na nutné přejezdy lépe se pokud možno vyhnout. I když zde naleznete i několik sjezdovek zbylých 3 barev, jejich profil je z převážné části vždy zelený.

Do prvního patra areálu vybíhají z AdH dvě páteřní větve návazných rychlých lanovek směr Pic Blanc, které jsou v nižších partiích posíleny ještě dalšími velkokapacitními sedačkami, nemluvě o možná více než desítce vleků. Z těchto zhruba 15 lanovek a vleků doporučuji využívat pouze tři. Předně je to na pravé straně nad ubytovacími kapacitami páteřní rychlá šestka s bublinou, kde je ovšem nutné počítat po celý den s menší frontou, neboť jde o mj. návratovou lanovku ze Sarenne, resp. z oblasti Auris. Na druhé, levé straně, vyjíždí z AdH kapacitní kabina o dvou sekcích. I zde je nutné zvláště ráno počítat s menší frontou. Bohužel, tato kabina je „na stojáka“ a je také nutné na nástupiště vyšlapat 2 patra. Tudíž v případě, že nechcete pokračovat druhou sekcí do vyššího patra areálu, doporučuji využít moderní a mnohem pohodlnější paralelní rychlou osmisedačku.

Ve druhém patře je už několik pěkných sportovních modrých a červených sjezdovek, resp. i tři černé sjezdovky, které ale zřejmě patří mezi ty neupravované, popř. upravované nepravidelně. Toto patro je lyžařsky mnohem zajímavější a není již tak přelidněné. Doporučit mohu například členitou červenou Promontoire se dvěma černými variantami. Tuto část areálu obsluhují po stranách 2 kabiny.

Třetí patro areálu s nejvyšším bodem oblasti, vrcholem Pic Blanc, ze kterého je údajně možné přehlédnout 1/5 rozlohy Francie, je dosažitelné výhradně jen visutou kabinou, která končí přímo na vrcholu Pic Blanc, a nebo modernějším 2kabinovým pulsačním funitelem, který má konečnou stanici o několik set metrů níže na přejezdovém hřebeni. V obou případech počítejte s velmi omezenou přepravní kapacitou, takže v ráno a obzvláště v případě pěkného počasí se zde tvoří nemalé fronty. Naopak v případě nepříznivého počasí je velká pravděpodobnost, že tyto lanovky, stejně jako celá horní část areálu, budou mimo provoz.

Toto třetí patro je ze strany AdH, před hřebenem, tvořeno výhradně černými neupravovanými sjezdovkami, včetně výchozího a známého Tunnelu. Tato strana Pic Blanc je určena především pro freeride. Na druhé straně vrcholu se nachází ledovec s několika sjezdovkami, také převážně černé barvy, které jsou obsluhovány dvěma pomalými sedačkami. Výhodou zdejších svahů je sněhová jistota a jejich minimální zalidněnost, protože většina návštěvníků (v drtivé většině navíc nepříliš lyžařsky zdatných), zde vyjíždí pouze za účelem sjetí místní nejznámější atrakce – černé sjezdovky Sarenne.

Ta patří s udávanou délkou 16 km mezi nejdelší alpské sjezdy. Je pochopitelné, že vzhledem k této délce nelze všude počítat s černým sklonem. Ale úvodní několikakilometrová pasáž má skutečně černý až červený sklon. Bohužel, vzhledem k množství lyžařů se ty nejprudší pasáže i přes každodenní úpravu brzy mění v bouloviště. Z horních partií sjezdovky je také nádherný výhled na svahy protějšího střediska Les 2 Alpes. Zhruba v polovině své délky se ovšem Sarenne zlomí doprava a změní se v obyčejnou, velmi a velmi dlouhou a nudnou dojezdovou údolní zelenou, která zvláště pro snowboardisty může být při pomalém sněhu utrpením. Dojezd končí v hlubokém a lyžařsky nesjízdném údolí mezi AdH a Auris en Oisans, odkud se zpět do centra AdH dostanete rychlou spojovací přejezdovou sedačkou přes údolí, která zde má směrem na AdH uprostřed své trasy druhou nástupní stanici, popř. můžete využít o něco výše umístěnou pomalou sedačku, která vás vyveze nad AdH.

Druhá místní vyhlášená sjezdovka z vrcholu Pic Blanc – Tunnel, je „sjezdovka“, jejichž prvních 200 m tvoří spojovací tunel na druhou stranu kopce, směrem k AdH, vystřílený do skály. A na tento tunel navazuje po krátkém traverzu sice několik značených sjezdovek, ale tyto se od volného terénu liší pouze černými tyčemi značení na okrajích. Na těchto skutečně velmi náročných sjezdovkách rozhodně nečekejte žádné davy, protože větší část lidí, kteří před Vámi dojedou na konec tunelu, pak následně po pohledu na černý boulovatý svah pod sebou a přístup na něj raději sundají lyže a šlapou zpět tunelem do ledovcového kotle Sarenne. Protože tyto černé sjezdovky končí ve slepém kotli, pro návrat na páteřní svahy nad AdH musíte využít krátkou spojovací čtyřsedačku, která končí u spodní stanice visuté kabiny na Pic Blanc.


Pokračování čtěte v článku Alpe d´Huez krok za krokem (2. díl)!