Sjezdovky:
Byli jsme tři a jezdili jsme po třech sjezdovkách - 3, 5 a 7. Většinu
času jsme strávili v areálu Pizár, kde já měla nejvíce jízd po
turistické sedmičce - sjezdovce, které říkám "okolo".
Sněhové podmínky:
Sníh na horách ubývá, na Pizáru ho bylo na lyžování dostatek, dole na
obecních už to vypadalo hůř. V prostřední části trojky je již zábrana
kvůli zcela vytátým místům.
Úprava byla perfektní, po zmrzlém manšestru to byl rachot celé dvě hodiny.
Koupili jsme si tentokrát jen dvouhodinovky, jezdilo by se určitě skvěle i
dál.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovka na Pizáru moc komfortní není, občas si přibrzdí, ale člověk
je přece jen rád, že si cestou nahoru odpočine. Jaká asi bude příští
rok ta dole?
Rychlejší než superrychlá poma určitě nebude. Tou jsem se možná už
vezla naposled, dnes to na ní však moc pohodlné nebylo, bylo třeba dávat
pozor ve zmrzlé stopě s nerovnostmi.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla taková, jakou mám ráda.
Poloprázdné
sjezdovky a dole okamžitý průjezd turniketem a hned znovu nahoru. Na neděli
dost nezvyklé, při pozorování dění před odjezdem z parkoviště jako by
byl cítit už konec lyžařské sezóny.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení jsme nevyužili ani v oblíbené Hermíně, na oběd bylo
stejně brzo. Jeden člen našeho týmu pokukoval po nějaké dobrotě nahoře u
lesa, ale bufet Oáza byl zavřený, možná ještě zavřený.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do Pasek byla rychlá, jen silničkou za Sklenařicemi trochu
pomalejší a od kostela výš jsme občas zadrhli o sněholed na středu cesty.
Parkovali jsme blízko Hermíny, ani obecní placené parkoviště dole nebylo
zaplněné.