Tři údolí krok za krokem (1. díl): co skrývají ohromná čísla

Tři údolí krok za krokem (2. díl): Les Menuires

Tři údolí krok za krokem (3. díl): Val Thorens

Tři údolí krok za krokem (4. díl): Mottaret

Tři údolí krok za krokem (5. díl): Méribel

Tři údolí krok za krokem (6. díl): Courchevel

Tři údolí krok za krokem (7. díl): La Tania

Tři údolí krok za krokem (8. díl): Zase o pár (k)roků dále - Le Menuires a Val Thorens




Méribel - rychleji do Mottaretu i Courchevelu


I v tomto dlouhém prostředním údolí se za posledních pár let událo několik už na první pohled viditelných klíčových změn. Ta nejvýznamnější se stala v Méribelu, kde byla postavena nová rychlá šestisedačka Combes, navíc technicky zajímavá s výstupní mezistanicí zhruba v polovině své délky, kde sedačky vyjíždějí do strany mimo nosné lano. Ta nahradila nejen původní a kratší rychlou čtyřsedačku, ale zároveň už dlouhé roky málo využívané pomalé sedačky Arolles a Table Verte, které byly zrušeny. A jen o kousek níže, než končila ta posledně jmenovaná, má výstupní stanici zcela nová šestka, takže pohyb v této části areálu opět nabral na dynamice a rychlosti, a pohodlně tak propojila i na této straně údolí Mottaret s Méribelem.


Druhou zásadní změnou je lyžaři dlouho očekávané nahrazení klíčové, ale pomalé čtyřky Loze vedoucí do přejezdového bodu směr Courchevel – Col de la Loze, rychlou čtyřkou Loze Express. Takže nejen přes Saulire dvěma kabinkami, ale i tímto bočním přejezdem je možné přejet pohodlněji a rychleji než dříve.


Co se týká sjezdovek, změn už tolik není. Snad jedinou za uplynulé roky je to, že u nové lanovky Combes vznikla také nová zelená sjezdovka s dětským parkem a spoustou atrakcí, kde začátečnickou zónu obsluhuje i zcela nový vlek a pohyblivý koberec.

Za zmínku ale určitě stojí fakt, že ve své střednědobé investiční strategii do roku 2022 plánuje Méribel několik dalších zásadních modernizací. Mimo avizované modernizace kabinky na Vallon a vnitrostřediskové obslužné nelyžařské kabinky Chalets má jít především o nahrazení letitého vajíčka z dob olympiády, doposud sloužící (původně) třetí sekce kabinky Plattiéres, kde první dvě sekce již byly nahrazeny přímou rychlou kabinkou, tedy bez mezistanice. A právě tu zbývající třetí sekci by v blízké budoucnosti měla nahradit, logicky předpokládám, rychlá šestka.

Dále jsou avizovány stavby dvou nových lanovek. Jednou z nich bude Cote Brune (nyní rychlá čtyřka), která je klíčová pro přesun lyžařů po trase Courchevel - Méribel do Les Menuires a ValTho a která již nezvládá nápory lyžařů. Druhou zásadní změnou má být výstavba sedačky Roc de Tougne, která nahradí dvě souběžné zalomené pomy téhož jména, které vedou na přejezdový vrchol Mont de la Challe. Tato nová sedačka má být výrazně delší než tyto pomy a její nástupní stanice bude zřejmě ležet někde v místě původní první mezistanice kabinky Plattiéres. Díky této nové sedačce tedy vznikne nový plnohodnotný přejezd, který je dnes z obou stran obsluhován pouze pomami, tudíž je zatím využíván zcela minimálně, stejně jako přilehlé sjezdovky. A samozřejmě lze přepokládát, že i ze strany Les Menuires zde bude v daném časovém horizontu postavena sedačka, která nahradí současný vlek.

Ve zveřejněném plánu, který obnáší investici 62 mil. eur (včetně již realizované lanovky Combes, sjezdovek a jiné infrastruktury kolem ní) je zahrnuta i výstavba dvou zcela nových modrých sjezdovek tam, kde dnes na páteřních přejezdových svazích vedou pouze náročnější sjezdovky červené barvy. Jedná se o modrou variantu červené sjezdovky Cote Brune a dále dle plánů dlouhý modrý sjezd ze Saulire do Mottaretu, nyní taktéž minimálně náročnější - červený.




Courchevel - omlazená La Tania


I tato geograficky nejčlenitější a nejzajímavější část areálu Tří údolí prošla v minulých letech několika zásadními proměnami, z nichž se velká část udála v sektoru Courchevel 1300 – La Tania. Zde došlo k viditelné modernizaci lanovkového parku tak, aby dříve komplikovaný pohyb v této části, kterou mimo několika moderních zařízení obsluhovaly i staré pomalé lanovky a dokonce i pomy, byl pohodlnější a rychlejší.

Došlo k výměně nástupního historického malého čtyřmístného vajíčka Foret za rychlou a podstatně kapacitnější šestisedačku, která vede po trase původní kabinky. Pouze její nástupní stanice je blíže sjezdovce a také již není samozřejmě potřeba se trmácet s lyžemi do schodů. Ve druhém patře kopce na tuto navazuje druhá nová rychlá šestka, Bouc Blanc, která zrychluje přesun nad Courchevel 1850 a která nahradila dvě dřívější dlouhé zalomené pomy a ještě pomalou sedačku k tomu. Na samotném vrcholu byla bez náhrady demontována prakticky zbytečná, pomalá a minimálně využívaná sedačka Col de la Loze, která dopravovala lyžaře podél velmi plochého přejezdu, kdy rychlejší bylo se sklouznout po poctivé sjezdovce a nahoru na Loze vyjet rychlou čtyřsedačkou.


Další modernizací prošel i dolní přejezd mezi Courchevely 1650 a 1850, kde dříve vedly směrem na Courchevel 1850 dvě téměř paralelní sedačky, dlouhá rychlá trojka a kratší, pomalá čtyřka. Ty nahradila rychlá šestisedačka, jejíž horní stanice se nachází zhruba v polovině mezi horními stanicemi původních sedaček. Protože s instalací nové lanovky by pak nebyla dosažitelná část sjezdovek obsluhovaná původní rychlou trojkou, vznikla zde na sjezdu z Vizelle nová část červené sjezdovky Park City. Ve spodní části kopce pak přibyla jedna zcelá nová červená sjezdovka Altipole. A co je zajímavé, celém tomto sektoru došlo k zásadnímu barevnému přeznačení tratí, takže dnes se jeví na skimapě mnohem lehčí, než tomu bylo pár let nazpět.


Třetí změnou u lanovek, co jsem zaznamenal, je demontáž staré dlouhé pomalé lanovky 3 Vallees ve spodní části Courchevel 1650, kterou nahradila krátká přibližovací kyvadlová kabinka Petit Moriond, ze které lze po nové zelené sjezdovce sjet přímo do centra Courchevel 1650 a pokračovat dále páteřní kabinkou.

V Courchevelu také, mimo již zmíněných, vzniklo několik dalších nových sjezdovek. Jednou z nich je červená Plan du Vah, která vede dolů údolím z dolního přejezdu Courchevel 1650 / 1850 a která je na místní poměry zcela netypická, protože nekončí u lanovky, ale zastávky skibusu, který mezi oběma stanicemi pendluje. A údajně je někdy v budoucnu v plánu tuto sjezdovku protáhnout až do Courchevelu 1550 ke kabince s tím, že její barva by měla být v této spodní pasáži černá.

Nad Courchevel 1650, ve střední části, vznikla i další oficiální neupravovaná Liberty Ride pod rychlou šestkou Chapelets a vedle sedačky Signal na rozsáhlé pláni vznikla další modrá sjezdovka – Gentiane. V horní části sektoru přibyl na dojezdu ostré červené Jean Pachod přímější nájezd na údolní modrou spojku, který se vyhýbá frekventovanému přejezdovému bodu mezi dvěma rychlými sedačkami. A v centrální části Courchevelu ještě stojí za zmínku nová červená varianta horní části sjezdovky Biollay Verdons.


V mládí je budoucnost

Jak vyplývá z vyjmenovaných změn, i megaareál, jakým Tři údolí bez diskuze jsou, nespí na vavřínech své dnes prakticky nedostižné velikosti, kompaktnosti a propojenosti, ale průběžně svou lyžařskou nabídku zlepšuje a modernizuje. Na sjezdovkách i okolo nich je stále více patrné, že se snaží bojovat o nové a mladé zákazníky. Již to nenechávají na tom, že „máme kopce a prostor“, ale snaží se svou lyžařsky industriální atmosféru zlidštit a učinit pro návštěvníky přitažlivější.

Samotné ubytovací stanice, i když jde stále především o paneláky ze 60. a 70. let, již nepůsobí tak chladným a strohým dojmem, protože jednotlivé rezidence jsou v rámci svých modernizací i ze svého exteriéru postupně obkládány dřevem a jinak upravovány tak, aby ve vysokohorském prostředí nepůsobily až tak brutálně rušivým dojmem. A nová výstavba moderních velkých rezidencí i menších chaletů je zřejmě pod regulatorním dohledem příslušných orgánů podstatně umírněnější a ne tak násilná.

Je patrné, že v rámci celoevropského trendu se i Tři údolí zaměřují stále více na polyžařské vyžítí svých návštěvníků, resp. zabavení i těch kteří zde nejdou primárně nebo dokonce vůbec za sjezdovým lyžováním. Určité zlidštění je možné vypozorovat i na sjezdovkách, kde proti minulým letům a dekádám vyrostly další začátečnické a výukové zóny, různé snowparky nebo skicrossy. Trend zaměření se na novou mladou generaci lyžařů je vidět i u nových sedačkových lanovek, kdy mnohé z nich mají zábrany proti propadnutí dětí a u některých se zábrana na výstupní stanici otevírá automaticky. A na druhou stranu, pro extrémnější lyžaře, se zde mimo tuctového sjíždění upravovaných svahů objevilo několik dalších „oficiálních“ boulovatých a neupravovaných svahů nebo kuloárů.