A podíváme-li se v jarním čase na oblohu nad horami, můžeme mít radostný pocit z její proměnlivosti, ve které už, na rozdíl od zimních měsíců, sluníčko vyhrává. A je tak mnohem fotogeničtější. Zatímco v zimě bývá kupovité oblačnosti na horách tolik, že její kouzelné tvary v množství zanikají, s jarem – s rostoucím tlakem vzduchu a teplotami – nabývají její kontury jasnějších a ohraničených tvarů. Nebe může mít tak podobu skoro až letní.

Kumuly (cumulus) vznikají nerovnoměrným ohříváním vzduchu. Někdy stojí či plují oblohou osamoceně, jindy se skládají do řad ve směru převládajícího proudění vzduchu či se opírají o kopce samotné. Na jižních, slunci přivrácených stranách se vzduch ohřívá rychleji než v okolí a kumuly nad nimi vznikají dřív než jinde. Takovým typickým místem je jižní stěna Matterhornu – fouká-li navíc z jihu, vystupuje skoro nepřetržitě vzduch po italské straně kopce nahoru, vrchol stoupavého proudu je označen právě oním kumulem. V okolí jsou i mnohé další, ale tenhle jako by se nemohl od Matterhornu hnout ani na krok.

Pokud je ve vzduchu hodně vlhkosti a fouká-li silnější vítr, jsou jarní kumuly roztrhané, jejich rychlý vývoj jim neumožní, aby se vytvarovaly do jasných kontur. Je-li vzduch navíc hodně labilní, jinak řečeno, klesá-li v něm teplota s výškou rychle a je-li v něm dostatečné množství vlhkosti, mohou už i časně zjara kumuly přerůstat v kumulonimby a na horách se mohou objevit bouřky. Horní hranice těchto zimně-jarních kumulonimbů bývá níž než v létě, ale tvary může mít těm letním hodně podobné. Vzácně se objevuje na jaře na horní hranici cumulonimbu kovadlina, latinsky incus. Naopak velmi často se vyskytuje kumulonimbus capillatus, česky vlasatý. Dojde-li vzestupnému proudu síla, skončí růst horní hranice oblaku, a ten se pomalu začne rozpadat. Obecně: délka života jarních kumulonimbů je kratší než v létě. I ten, který vyfotil Radek Holub nad Monte Rosou, existoval jen pár desítek minut, jako by i na něj doléhala jarní únava.

Často se také v tomto ročním období objevuje nebe, které jako by nevědělo, čí je… Stojí na pomezí podzimního či zimního počasí se silnějším větrem, který nechá vznikat uhlazeným čočkovitým mrakům (altocumulus lenticularis) a přitom už se na jiných místech tvoří kumuly, jejichž vzestupné proudy budou čeřit vzduch a rušit vlnění vhodné pro zmiňované čočky. Navíc v popředí obrázku jsou altocumuly, pravděpodobně jakýsi pozůstatek fronty, která v oblasti přecházela.

Zkrátka pestrá jarní obloha nám vytváří dostatek prostoru pro fantazii, tak jí prosím na jaře a v létě nechte co nejvíce prostoru a stejně jako já doufejte, že příští zima bude podobně pěkná jako ta právě končící.



Cumulonimbus capillatus (vlasatý) nad Monte Rosou žil jen pár desítek minut. (Foto: Radek Holub, Zermatt, Švýcarsko, duben 2007)



Cumulus připoutaný k jižní stěně Matterhornu (Foto: Radek Holub, Zermatt, Švýcarsko, duben 2007)



Nezdá se vám, že se cumuly snaží svůj tvar opsat od okolních kopců? (Foto: Petr Socha, Zermatt, Švýcarsko, duben 2007)



Pestré nebe hledající svou identitu na pomezí podzimu, zimy a jara. V pozadí vlnová oblačnost, těsně před ní Kumuly, označující místa stoupavých proudů a v popředí altoKumuly (oblačnost související s teplou frontou). (Foto: Petr Socha, Belalp, Švýcarsko, březen 2008)



Roztrhané kumuly – v silném větru rychle vznikají a zanikají, přitom ztrácí svůj tvar. (Foto: Petr Socha, Svatý Mořic, Švýcarsko, prosinec 2006)


Další díly seriálu o počasí od Aleny Zárybnické:

Bez hor by nedokázal žít…

Když padají dopisy z nebe …

Když se objeví slunce …

Kapitola 11.: Bloudíme v mlze…




Alena Zárybnická

Náruživá lyžařka, skialpinistka a pravidelná testérka lyží na akcích SNOW. Samozřejmě také přední česká meteoroložka působící v České televizi.



Její další články si můžete přečíst na http://snow.cz/…a-zarybnicka