Přilba musí padnout

S tím, jak se rozšiřují možnosti individualizace pomocí utahovacích pásků okolo hlavy, roste i nebezpečí volby helmy špatně padnoucí. Nezapomeňte tedy na klasickou poučku – vybírat takovou, aby seděla bez padání do očí i bez zapnutí pásku. Helma přesně sedící na hlavě je něco jako přesně padnoucí bota. I botu příliš velkou můžete zkoušet vycpat, ale nikdy to nebude ono. Stahovací pásek tedy ano ale vždy na padnoucí přilbě, nikdy by neměl suplovat přesné usazení.

Přilba na míru

V poslední době se objevilo rovněž několik způsobů přizpůsobení tvaru helmy hlavě. Stále populárnější je dofouknutí helmy vzduchem. Dobré je určitě tam, kde nepřekonáváte velké výškové rozdíly. Při sjezdech s kilometrovým převýšením, a podobně při takových výjezdech lanovkou, už narazíme na změny objemu při různém tlaku a je tedy nutné přilbu do- nebo ufouknout.
Dalším systémem, který se na pultech objeví teprve letos je VACO Autofit, což je vakuové tvarování podle vaší hlavy. Výhodou je, že vám přilba padne jako ulitá a pokud se něco změní, lze ji znova přetvarovat. Nevýhodou, b teoreticky mohlo být, že při případném poškození krycí vrstvy a vniknutí vzduchu, se vám přilba „rozsype“.

Přilba a brýle

Rovněž nepodceňte vyzkoušení helmy s brýlemi a naopak. Dnes je většina brýlí tzv. helmet compatible, ale ani nákup brýlí a přilby od jedné značky nezaručí, že zrovna na vaší hlavě spolu sedět nebudou. Navíc máte-li jeden kus výbavy starší a dokupujete nový, nemusí být shoda ani v případě jednoho výrobce samozřejmostí.

Vhodný není ani velký prostor mezi horní hranou brýlí a helmou (nápor chladu na čelo, lze řešit kuklou do helmy), ani prostor žádný (ucpává se ventilace na vršku rámečku a krycí molitan může nasávat vlhkost ze sněhu). Správně kompatibilní brýle mají pruženku („gumu“) připevněnou na brýlích hodně vepředu, aby dobře kopírovala tvar helmy. U některých brýlí je dobré zkontrolovat, zda vám rozpínací/nas­tavovací přezka pruženky nekoliduje s klipem v zadní části brýlí.

Detaily

V dnešní nabídce si už lze vybrat i kvalitní a dostatečně měkký pásek. Dražší helmy mají i kovový uzávěr místo klasického plastového bajonetu. Výhodou je i ráčnové utahování. Zejména u dětí je dobré vyzkoušet, zda se jim daří pásek rozepnout a zapnout, ideálně v rukavicích.

Konstrukce - sendvič versus inmold

Původní „plné“ (tzv. full-shell) helmy se skořepinou překrývající uši značně ustoupily. Zdá se, že si ponechávají sportovní až závodnický image, podporovaný samozřejmě sportovci se sjezdaři v čele. Mnohem větší oblibě – nejen u freeskierů a snowboardistů, ale i u běžných lyžařů – se těší modely s odnímatelnými měkkými kryty uší, tzv. half-shell. Většinou se prodávají modely zhotovené spečením vnitřní vrstvy s vnější skořepinou, tzv. inmold procesem. Jsou o něco lehčí než převážně sendvičové helmy plné. Paradoxně jsou vývojově starší sendviče o něco dokonalejší: jednak v průměru mívají o trochu větší tuhost a odolnost (nemusí ale být vždy pravidlem, záleží i na materiálu vnějšího skeletu i na tloušťce vrstev), jednak jsou koncipované tak, aby vnitřní vrstva sílu menšího nárazu pohltila bez následků pro integritu helmy. Kdežto u inmoldových se síla rozkládá v nastříkané hmotě EPS, která slouží vlastně jednorázově.

Výměna přilby

Oficiálně se doporučuje helmy nejdéle po pěti letech (kvůli stárnutí materiálu vlivem UV záření) a po každém (exaktněji nedefinovaném) nárazu vyměnit. Je to samozřejmě trochu teoretické, protože roli hraje mechanismus i síla úderu, ale dokud nebude k dispozici odborná prohlídka helmy s posouzením, zda je ještě použitelná, nemá její uživatel jistotu. Jistější je tedy přilbu po jakémkoliv poškození vyměnit.

Přilby a normy

Všechny přilby musí odpovídat evropským normám, což by mělo být vždy uvedeno na štítku. Na certifikaci je vhodné dávat pozor zejména při nákupu levných přileb od neprověřených prodejců.

Základní normou je EN 1077 (odpovídá i normě ASTM 2040 nebo standardům SNELL). Ovšem aby to nebylo tak jednoduché, EN 1077 se dělí na dvě třídy: A a B. Výrobci toto dělení moc neuvádí, zejména tedy u modelů začleněných do třídy B. S třídou A a potažmo certifikací FIS se naopak výrobci rádi pochlubí. V čem se liší?

Třída A: Má větší pokrytí povrchu hlavy, skořepina musí krýt i uši. Co je ale důležitější, skořepina musí odolat výrazně silnějšímu nárazu testovacího hrotu – výška, ze které testovací hrot padá, je 750 mm (oproti 375 mm u třídy B), což odpovídá rychlosti 3,84 m/s. Třída A tedy zajišťuje výrazně vyšší ochranu hlavy proti mechanickým vlivům. Její nevýhodou bude z hlediska rekreačního lyžaře komfort: přilba bude těžší, se sníženou ventilací a omezeným průchodem zvuku. Omezená bude i regulace velikosti přilby.

Od letoška platí navíc nový předpis FIS, který vyžaduje rychlost hrotu dokonce 6,8 m/s. Helmy homologované FIS tak budou z hlediska ochrany proti průrazu ještě bezpečnější.

Třída B: Norma hlídá, že přilba musí krýt vršek a temeno hlavy, naopak nemusí chránit uši. Materiál skořepiny musí odolat znatelně slabšímu nárazu testovacího hrotu než přilby třídy A (poloviční výška pádu). Jejich hlavní výhodou je zato komfort: ventilace, regulace velikosti, systémy na dotahování a dofukování, … I volné uši a poslechový komfort hovoří ve prospěch přileb třídy B. Logicky je upřednostní asi všichni, kdo se nevystavují enormnímu riziku při lyžování.


Článek Jak vybrat sjezdové lyže
Článek Jak vybrat lyžařské boty
Článek Jak vybrat lyžařské hole
Článek Jak vybrat lyžařské brýle
Článek Jak vybrat lyžařské chrániče
Článek Jak vybrat dětské lyže, boty a hole