V čem by měla být těžší, než pracovat na příměstském
kopci?
Věřím, že na příměstském kopci se instruktor také zapotí. To
bezpochyby. Ale co pak? Sedne na „šalinu“ a za půl hodiny je doma u
televize. Nebo si ještě zajde do města.
Proč na hory?
Za počasím. Za lidmi. Za inverzí. Za čistým vzduchem. Za krásnou
tělocvičnou, kterou dole u měst tak jednoduše nenajdete.
Jeden váš den na horách může změnit spoustu
životních příběhů.
Po ránu třeba přinesete čerstvé pečivo pro své kolegy instruktory. I ten
největší bručoun vás bude mít rád.
Za pár hodin, možná minut, vám „tuto službičku“ vrátí. Například
půjčením startovacích kabelů na auto. Nebo vám jen pomůže auto najít po
večerní vánici. Vyprošťování aut dá pěkně zabrat.
Po cestě na svah pomůžete s partou stejně naladěných lidí pro změnu
vytlačit skupinu aut ze závěje. V některých z nich jsou děti. O co
příjemnější je poděkování, o to zábavnější je znovu setkání s
posádkou aut na svahu.
Dobrý den, vy jdete k nám do školy? My už jsme se dnes viděli, že?
Záda vás dnes sice bolí víc, to bude tou záchranou vozidel, ale jako ke
každému začátečníkovi se shrbíte znovu. Děti se naučí jezdit brzy,
dospělí vaše snažení ocení v superlativech.
Strašně fajn pocit.
Když jste instruktor, máte vlastně v popisu práce pomáhat po
celý den.
Tu sněhové řetězy, tam rada kudy jet. Kolik je hodin, se vás zeptá
málokdo. Veřejnost bere instruktora na horách jako kapacitu. Po Horské
službě jste druhý nejoslovovanější člověk v případě nouze.
Najednou jste vytáhli ze závěje auto, kde sedí maminka a má dvě děti.
Obě veze pouze a jen na výuku. Zrovna do vaší školy. Náhody
neexistují.
No není to úžasné?
Doučili jste děti z auta ze závěje. Všichni vám hrozně děkovali. Chtěli vědět, jestli příště budete zase vy. Aby si vás mohli objednat. Jen vás.
Nyní učíte individuální výuku na svahu. Při jízdě po sjezdovce vidíte plačícího sedmáka. Drží se za ruku. Družstvo i s učitelkou je už dole pod kopcem. Zastavíte a zjistíte, jak na tom je. Uklidníte ho. Při uklidňování stihnete vytočit číslo na horskou. Za 15 minut vše proběhne tak, jak má. Dítě má pouze naraženou ruku. Stačila bandáž.
Horskoslužebník vám poděkuje za spolupráci a vyzve vás k večerní debatě po službě. To je fajn, známý na horské se vždy hodí. Třeba vám poradí nějaký zázračný recept na bolavá kolena z dlouhé sezóny.
Sotva jedenáct hodin dopoledne a takových zážitků?
Jste zvědaví, co se vám ještě do konce pracovního dne stihne udát?
A co počasí?
Je vám teplo, příjemně, protože se stále něco děje. Nebyl čas si ani
všimnout, že začala celkem slušná vánice. Krásné a hutné vločky.
Chvilka pauzy. Přitočí se k vám evidentně „něčí tatínek“ a nabídne
vám čaj. Čaj je bohužel s rumem. Tuto kombinaci v pracovní době
odmítnete.
Tatínka nijak neurazíte. Naopak, nedá se odradit. Zve Vás po pracovní době
na ještě větší čaj, s ještě větším rumem, do restaurace. Tohle už mu
slíbit můžete.
Nakonec, proč ne. Těšíte se na teplo u krbu a najíst se chcete
také.
Kolem druhé odpoledne je jasné, že sněžení neustane. Ráno bude perfektní
prašan.
Když si přivstanete, můžete si zajet freeride v prašanu.
Ještě je třeba poradit se s novým kamarádem z horské. A sehnat si na ráno
parťáka.
Další dvě hodiny jsou pryč jako nic. Je už trošku zima, ale dá se
rychle vyhnat z hlavy. Při úpravě a úklidu dětského areálu se zahřejete.
Taky dost zasmějete. Najednou jste všichni instruktoři pohromadě po celém
dnu.
Šprýmuje se, dělají se fórky. Na tohle se najde síla i energie
vždycky.
Přestane vám vadit, že upravujete areál promočení, v počasí, které už
všechny zahnalo do chat a hotelů. Pokud se počasí nezmění, ráno vás
čeká podobné.
Kdo nemá rád legraci, nežije.
Kolikrát se nasmějeme, že se nejde zastavit dlouho do večera.
Uklízíme, pořád huhulí. Je to super. Znovu se přichází ujistit rodiče,
že tu budeme i zítra. Kupodivu nám ještě jednou děkují, za to, že jsme
zde každý den, i za každého počasí. Tohle je fakt skvělé.
Zažijete to někde jinde?
Pokud vyloženě nejde někdo z hecu lyžovat na večerní. Nebo nemá na
večerku výuku… Pak se všichni těší, až se vyzují.
Není lepší pocit, než když si člověk sedne po celém dni výuky, obuje si
botasky, objedná si jídlo, nějaký vitamín B a….
„Jé, to jste zase vy? Podívej Aničko, Tvoje skvělá paní instruktorka je
tady!“…
Když se na vás potom třeba ta Anička usměje, tak vás všechno
přebolí…
Tenhle pocit prostě zahřeje.
