Psal jsem jej i s vědomím, že závodní Lange RL 1 mám kdesi na cestě a že časem budu moci posloužit nejenom zprostředkovanými moudry. Předeslat musím jedno. Zásadně je nutné rozlišit charakteristiku závodních bot (plug boots) jako takových a popis těch, které používají špičkoví závodníci ve Světovém poháru.

Boty samotné totiž nemohou za to, že si je borci volí extrémně malé a těsné. Není správné přenést osobní praxi hvězd na samotný výrobek. Ten je do značné míry takový, jak si ho vybereme a vyladíme. Nepopírám ani nepotvrzuji, že ten či ta neoblékne jiné než tenké silonky a že možná má ten či onen z co nejmenších bot zčernalé nehty několika prstů. Jeho volba a jeho oběť. Hodlám ale na svém případu doložit, že závodní bota může být skvělá a pohodlná. Malé, menší, nejmenší Když jsem své nové RL 1 prostřední tuhosti zc (zb je měkčí, zi nejtvrdší) zkusil obout, vydržel jsem v pravé bez ponožky sotva deset ošklivých vteřin, levou jsem radši ani nezkoušel. Bosá noha měla ve skeletu bez botičky na délku sotva dva milimetry vůle, na šířku se do něj pořádně nevešla. Zdálo se tedy, že jsem opravdu nevolil příliš velké. Skoro se vkrádaly obavy z opaku.

Kouzelník čaruje

Pln důvěry jsem dorazil k botařskému kouzelníkovi Johannu Leitnerovi v Bichlbachu. Představoval jsem si, jaké divočiny bude muset s nahříváním a vytahováním skeletu provádět, a byl jsem připravený na nejméně dvě návštěvy. Je to borec a umí, uklidňoval jsem se. Žádné drama se ale nekonalo. Johann si mě bosého postavil na skener, sejmul si má chodidla a přes počítač a tiskárnu si jejich barevný obrys vytiskl a vystřihl. Tím získal základ, podle něhož se pustil do práce na skeletu. Nebudete tomu věřit, ale veškeré úpravy zvládl pouze jeho vyfrézováním. Protože botička je opravdu velmi tenká, cítíte už při zkoušení velmi přesně, kde je třeba ještě ubrat. Za nějaké dvě hodiny jsem si byl schopný odnést boty, jež se přinejmenším v teple obchodu tvářily dostatečně lidsky.

Nejlepší bota mého života

Rozhodující je ovšem praxe na sněhu. I ta proběhla nad očekávání. První dva dny jsem jezdil v tenkých ponožkách, pak si ale botička nepatrně sedla – samozřejmě mnohem méně než vyfutrované komerční – a od té doby používám běžnou lyžařskou. Nikdy jsem neměl lepší botu. Tenká šlupka botičky vůbec nevadí. Základem je totiž správně – tedy opravdu podle nohy – vytvarovaný skelet. Komerční boty konstruované pro většinovou nohu řeší různost požadavků především botičkou. Ta dokáže tloušťkou a přizpůsobivostí svého materiálu „spolknout“ problémy a vyhovět tak lyžaři A až Z. Jediným skutečně dokonalým řešením je ale bota na míru – a k ní má takto individuálně přizpůsobený skelet vlastně nejblíže. Je v nich zima? Z toho jsem měl už předem strach. I ten byl zbytečný. Nezažil jsem sice skandinávských minus dvacet při vysoké vlhkosti, kdy musí být zima v jakýchkoliv lyžácích, ale v běžných zimních teplotách si připadám dokonce lépe než ve svých starých. V počátečních ranních suchých minus třinácti plus větru jsem si po 2,5 hodinách musel jít nohy ohřát. Když bylo tepleji než minus deset, tedy v běžných středoevropských podmínkách – nullo problemo.

Jsou tvrdé?

Ano i ne. Jak jsem už předeslal v listopadu, jsou tyto zc čistě do nákleku měkčí než 4–5 let staré komerční závodní L10. Kupodivu jde také obouvání a zouvání snadněji. Tato bota je ale jiná. Je totiž použitý jiný materiál, na pocit živější, reaktivnější. Vůbec první dojem získaný už na pár metrech přesunu k vleku byl: cítím mnohem více sníh a lyži. Přestože je bota už udělaná podle regulí FIS (s mými starými stélkami Formthotics 43,5 mm, tedy asi o 7 mm vyšší než stará L10, povolená výška pro dospělé je 45 mm), je komunikace mezi chodidlem nohy a terénem mnohem lepší. Bota je i živější, „rychlejší“. Pravděpodobně jak díky jinému plastu, tak i tenké botičce. A přínosem je samozřejmě i větší pohyblivost nohy do nákleku. V neposlední řadě stojím v obou botách ideálně rovně. Je to výsledek „mistrova grifu“ se závěrečným nastavením cantingu na speciální stolici jeho vlastní konstrukce. Kdybych přecházel z měkčí a méně výkonné boty, než byla stará L10, jistě bych cítil mnohem větší rozdíl.