Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Pololetní prázdniny zase vyšly na pátek. Máme štěstí můžeme a vyrazit na lyže někam dál. ? Letos padla volba na Pitztal, tam jsem před třemi desítkami let poprvé okusil lyžování za hranicemi všedních dní. Tenkrát tam byly dvě dlooouhé kotvy a jedna kratší sedačková lanovka. Bral jsem to tak trochu jako návrat, ale i možnost vyzkoušet přilehlé Rifflsee a cestou domů ještě Hochzeiger.
Sjezdovky:
Sjezdovky jsou krásně široké a přehledné, ty červené jsou spíš mírné, svůj status mají z důvodu kratších prudkých míst. Mezi červenou a modrou, které obsluhuje kotva, není znatelný rozdíl. Upravený byl i 5 km dlouhý sjezd ke spodní stanici podzemní lanovky.
Sněhové podmínky:
Jedním slovem: paráda. Sjezdovky vzorově připravené a mimo sjezdovky leželo na 30 cm nového prašanu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V provozu byl celý areál. Jen z pokladen u dolní stanice byla v provozu pouze ta uvnitř budovy a k ní se dalo dostat až po otevření stanice podzemní lanovky. A protože jsme pro další využití potřebovali plastové kartičky, museli jsme si vystát kratší frontu, bohužel nám mezi tím ujel první spoj nahoru na ledovec. Nahoře na ledovci jsou k dispozicí dvě kabinkové lanovky, ta do 3 440 m n.m. má vyhřívané lavice, pak je tu jedna sedačková lanovka a jedna klasická kotva. Jsou tu dvě restaurace, jedna je v 3 440 m n.m., přímo na vrcholu, druhá u horní stanice podzemní lanovky.
Zalidněnost:
Velmi nízká, možná se na tom podepsala i předpověď počasí, podle dvou modelů měla být velká oblačnost a mělo spadnout i pár vloček. Předpověď se naplnila, střediskem se celý den převalovaly mraky, ale vždy se dala vybrat sjezdovka s dobrou viditelností, jen v poledne se nebe zatáhlo úplně.
Občerstvení a aprés-ski:
V poledne jsme si dali pouze kávu a čaj v horní restauraci za 5 – 7 éček, zbytek občerstvení se skládal z energetické sušenky, domácího sušeného masa a krabičkového pitíčka, to bylo zkonzumováno v kabinkové lanovce.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Čech přes Regensburk, Mnichov a Ga-Pa byla bezproblémová, vyzkoušeli jsme alternativní trasu mezi Regensburkem a Mnichovem po B15n a A92. Cestou zpět byl půlhodinový zásek v tunelu u Oberau – nedělní špička a dále je v dlouhém úseku před Regensburkem omezena rychlost na 100 km/h z důvodu zhoršeného technického stavu dálnice. Silnice v údolí říčky Pitze byla vysolená na čistý asfalt. Ranní parkování u dolní stanice podzemní lanovky bylo bezproblémové. Parkování je bezplatné, v jedné části stálo pár obytných aut.
Řijnový Pitztal byl výbornou volbou. Počasí vyšlo parádně a dala se najezdit opravdu velká spousta kilometrů. Ráno sice hned od 6:30 fronta na metro na ledovec, protože všichni závodní oddíly využívají ranní podmínky, ale za to svítání nahoře to rozhodně stálo.
Rakousko 
