Zažil jsem (krásně!) tedy dvě sedmadvacetileté kandidátky věd. Ale teprve v sobotu 22. října takto starou profesorku. Ta paní se jmenuje Lindsey Vonn, za svobodna Kildow, a bylo to jen v televizi. Ale stálo to za to.

Úvodní závod Světového poháru 2011/12 je zřejmě nejtěžším obřím slalomem, jaký ženy v celé sezoně jedou. Dost dlouhý, ve velké výšce, s prudkou a ledovou střední pasáží až 70%. Bojují tam i chlapi, natož holky. Na tom prudkém se oblouky těžce nadriftovávají a udržet se všude dost nahoře je úspěch. Není to žádná pastva pro oči, spíš zajímavý pohled na to, jak se s těmito těžkými podmínkami kdo vyrovná.

Mnoho opravdu dobrých jízd tam na úvod sezony k vidění taky nebylo. Snad v prvním kole Lisi Görgl a především nejrychlejší Federica Brignone, ani Viktoria Rebensburg nebyla marná. A k překvapení všech Lindsey. Až 14. obřákářka na světě, jež dojela jednou jedinkrát na bednu – na jaře ve Špindlu byla třetí. Tady ale předvedla naprosto profesorskou jízdu, jejíž pojetí mě vyprovokovalo k tak kostrbatému úvodu. K sedmadvacetileté sexy blondýnce sedí „profesorka“ ještě méně než „kandidátka věd“ k té mé tehdejší školní sexbombě (přece jsem se pochlubil, holt vzpomínky starýho zbrojnoše). Jenže ona s naprostým mazáckým přehledem, bez dramat a divokých korekcí na prudkém podržela oblouky hezky vysoko. Skoro to vypadalo, že chce jen tak opatrně padák přežít, tak pohodově to zvládala. Díky dobré stopě a záběru hran ale moc neztrácela, přesně si pohlídala ty dvě kritické brány na konci prudké pasáže, v nichž se před spodní plackou nesmí ztratit rychlost a je třeba se zabalit (klame to, člověk ošidně brzy získá pocit, že už je na placce, ale je to relativní) a na modrém nenáročném spodku dokázala ujet všem. Což jí nakonec vydalo na dost šokující vítězství o čtyři setiny. Že by i proto, že prý jela na mužských lyžích, resp. krojených méně a tím rychlejších? Navíc si zkraje týdne namlátila a až do závodu prý pauzírovala. Ovšem: když ji v tréninku viděl rakouský trenér Mandl, nešetřil prý superlativy. Nemůžu si pomoct, znovu se ukázalo, jak oprávněně byla rozladěná neuskutečněným finálovým závodem v březnu. Ona tehdy opravdu mohla zabodovat a vyhrát Pohár počtvrté. Ta minulá sezona ji možná bude stát korunu nejúspěšnější závodnice historie. Desítky let se zdálo, že 6 pohárů a 62 závodů Annemarie nemá šanci nikdo překonat. A ejhle, Lindsey jich má 42, před sebou ještě několik sezon, tedy klidně několik desítek závodů, které může vyhrát. Kdyby měla 4 globy (má tři), mohla se na Annemarie dotáhnout snáz.
Jistě, je předčasné vidět v ní po prologu vítězku 11/12. Stát se může leccos. Ale takové odstranění nejslabší discipliny svědčí o ohromném potenciálu blondýnky, která dokonale klame tělem i vizáží.

A vsadím se, že se mi jen nezdálo, že konečně úspěšně zapracovali na botách (jen bootfiteři, nebo i firma, jak se proslýchá?) a zmizely její „iksáky“ s tím děsivě vbočeným kolenem? Nebo že by si „její starej“ konečně dal říct, buď sám, nebo to přenechal lepším?

Bude ovšem zajímavé sledovat, zda údajně velké soustředění na technické discipliny, loňskou slabinu, jež ji stála Pohár, nepůjde ruku v ruce s poklesem výkonnosti sjezdové. U mužů to tak bývá. Jenže holky to mají snadnější (zase ale rodí děti, že) a pár už jich kombinovat vše dokázalo.
Až 24. Maria Höfl-Riesch, prý po úpravě stravování o 7 kilo lehčí, má o čem přemýšlet. Podobně jako nevýrazná Tina Maze, mistryně světa a jedna ze tří hlavních papírových uchazeček o velký globus.
Jinak ty, co byly dobré loni (Rebensburg, Worley, Brignone) byly na špici i nyní, i když žádná z nich nedala jízdy bez chyb.

To Sir, with Admiration*

A jestli byla Lins za profesorku, kdo jiný se stal jejím kolegou než Ivica. První kolo jsem neviděl, ve druhém nejrychlejším časem připomněl „jsem tady a mám to furt v paži“ a poskočil z 18. na 5. místo. Jestliže holky Sölden spíš přetrpěly, chlapci se správně poprali mezi sebou, s těžkým kopcem, s nestejně načasovanou formou. Nakonec všichni mleli o překvapení v podobě Alexise Pinturaulta, ale my, kdo jsme ho v diskusích už minulou sezonu tak často skloňovali, víme svoje. Na padáku jsme měli možnost vidět budoucí přibližnou podobu obřáku na 35metrových lyžích. Zrovna pastva pro oči to v nejutaženějších bránách není, ale výrobci a hoši si s tím nakonec nějak poradí. Mimochodem, zdálo se jen mně, jako by Hirscher měl už „nové“ lyže, či aspoň náběh k nim? Zdálo se jen mně, že na Atomic, běžně s montážním bodem nejvíc vzadu ze všech, měl vázání „salomoňácky“ vepředu? Ale byl to jen kratičký pohled na lyže v cíli a místy pocit z jeho jízdy. Možná to klamalo.

A když už jsme u materiálu, po dlouhé době zajel i Bode. S takovým přisednutím vzadu dokáže soldenský padák sjet jen on, ale ve spojení s komentářem o botách u Lindsey se možná opravdu událo něco zásadnějšího. Jestli ano, blahopřání také do Litovle ( i když to tam neovlivní, dostanou materiál a vytlačí z něj skelet, z něhož pak už jiní borci udělají výsledné nářadí pro mistry)!

Kromě Pinturaulta zůstalo rozložení sil celkem při starém. Francouzi se potvrdili jako obřáková velmoc: pozice 2, 6-7, 8, 14, 26, ale vlastně tři jeli na bednu až vítězství (Francouz stavěl 1. kolo). Domácí horkotěžko na bedně, altmeister Raich v roli „dále hráli“, ale pro něho je Sölden zakletý a ve 33 letech už se obřáky na úrovni SP moc nevyhrávají… Totéž bude platit i pro superseniora Cuche, obhájce vítězství. Tak „gumový“ jako Hirscher nebo o generaci (17 let) mladší Pinturault už prostě být nemůže. Vyvozovat ale větší závěry nejde. Sölden, jakkoli seriozní těžký závod, je jen termínově nešikovná úlitba lyžařskému byznysu, jež o formě v následujících pěti měsících říká jen málo. Chleba se láme v hlavně lednu, to nám loni nejnázorněji předvedl Pan Profesor Kostelic svými 999 body. Letos, konečně bez MS a OH, by to mělo platit ještě výrazněji.

Za zmínku stojí minimum pádů a žádné zranění – na dosavadním „nebezpečném“ materiálu…

FIS, Svěťák, Rakušáci, Sölden a diváctvo sportovní i chlastací si lepší počasí a premiéru přát nemohli. Akorát dvojí „potupa“ v domácí baště lyžování od Američanů hostitelům hodně nechutnala (nevyhráli tam od roku 2005, tehdy ještě starý dobrý Herminátor). Však tam také kvůli „dealu“ Söldenu s USST (US Ski Team) bylo dusno.

(* narážka na filmovou klasiku 1967, česky Panu učiteli s láskou, zde „obdivem“)