Program kempu byl více než lákavý. Zlepšování dovedností v závodním lyžování, ranní i odpolední tréninky v SG, GS a SL na uzavřených tratích, jeden trenér na šest závodníků, kameraman, který natáčí volné jízdy, tréninky a závody, večerní rozbory cvičení a jízd jednotlivců, ubytování v hotelu ve výšce 2 900 m s polopenzí, bazénem, tělocvičnou + pernamentka na celý pobyt. Do baťovské ceny 2 999 USD dolarů jsou kromě výše uvedeného zahrnuty také transfery z letiště v Santiagu do Valle Nevado a zpět.

Dlouho jsem sháněl parťáka na tento výlet z řad českých Masters. Nikoho z vrstevníků jsem ale nesehnal a nakonec jsem se rozhodl, že s sebou vezmu 13letého lyžaře z našeho SKI klubu Annaberg – Lukáše Kozáčka.

Důvody byly tři:

  • nechtěl jsem cestovat sám,
  • pro Lukáše to byla cesta za zlepšením dovedností v závodním lyžování,
  • Lukášovi rodiče kromě lyžování v cestě viděli možnost zlepšení angličtiny svého syna.


Cesta do Chile: ztraceni v supermarketu

V červnu bylo vše dohodnuto, zajištěny letenky, zaplacené poplatky za kemp, vše řádně pojištěno. Od této chvíle jsme se hlavně modlili, abychom neonemocněli a mohli 8. září odletět. Léto uběhlo rychle, užili jsme si tepla, inline bruslí, kol, tenisu a fyzicky řádně připraveni jsme ve stanovený termín odletěli.

Přeprava byla náročná. Tři páry lyží a kompletní výbava představovaly cca 55 kg zavazadel na osobu. Vše však proběhlo hladce a po 23 hodinách cestování (Praha – Madrid – Santiago de Chile) jsme se v neděli 9. 9. 2012 v 8.10 hod. ráno potkali s Billem Skinnerem na letišti v Santiagu. Za hodinu jsme byli odbaveni, zavazadla byla přemístěna do speciálních busů a odjížděli jsme do Valle Nevado.

Cestou se na okraji Santiaga zastavilo na nákup ve velkém nákupním středisku JUMBO, na který jsme měli více než hodinu času – stanovený čas odjezdu byl 12.30. Naše znalost španělštiny byla nulová a znalost angličtiny u prodavačů omezená. Nakupování ale bylo zábavné, dlouho jsme se však nezdržovali a ve 12.05 jsme se vraceli k autobusu zaparkovanému ve standardním jízdním pruhu u křižovatky, kde by jinak na řidiče v Čechách čekala pokuta. Zde nás však čekalo velké překvapení. Z dvaceti metrů jsme viděli, jak autobus odjíždí a my jsme zůstali s nákupem a vybitými telefony u nákupního střediska. Později jsme se dozvěděli, že řidič byl stáním na zakázaném místě tak vynervován, že předčasně odjel a Bill Skinner si naší nepřítomnosti všiml až za hodinu, když stoupali do hor.

Ještě, že jsme u sebe měli doklady a peníze. Po zprovoznění telefonů – jejich dobití v nákupním středisku – jsme zavolali do hotelu ve Valle Nevado, kde naštěstí ještě čekali na skupinu z Kanady, která přiletěla později, a ta nás měla u nákupního střediska vyzvednout a odvézt do hor. Čas čekání na Kanaďany rychle ubíhal. Lukáš byl unavený a díky krásnému jarnímu počasí v klidu usnul pod palmou u nákupního střediska. V 15.30 jsem byl už trochu nervózní. Kanaďané nikde. Z hotelu, kam jsem se nakonec komplikovaně dovolal, mi sdělili, že jediná možnost jak se dostat do Valle Nevado je taxi – jedna cesta 160 USD. Bylo rozhodnuto. Přesvědčil jsem prvního taxikáře – jmenoval se Pedro, uměl trochu anglicky, a tak jsme jeli.

Kouzelné jaro ve Valle Nevado

Krajina byla nádherná. Stráně porostlé obrovskými kaktusy se proměnily v horskou step a pustinu. Silnice byla samá serpentina, bez zábran, jak je to v jižní Americe zvykem, pod námi strže. Bezpečně jsme se ale šplhali výš a výš a po dvou hodinách jízdy jsme byli na recepci hotelu Tries Puntas ve výšce 2 900 m.

Bylo krásné slunné odpoledne, svahy Valle Nevado zářily bílým třpytivým sněhem. Nádhera. Naše zavazadla byla na místě. Bill Skinner se omluvil a uhradil mi náklady na taxi. Ubytovali jsme se a na hektické zajišťování cesty jsem rychle zapomněl. Šlo se na brífink, večeři a rychle do postele.

Program kempu: ďábelsky dobré tratě, tréninky a videa

Následný den v 8.30 zahajoval standardní program kempu přidělením závodníků k trenérům. My jsme dostali Scotta Veenese, který s námi začal dril dovedností ve volné jízdě. Tři hodiny dopoledne, tři hodiny odpoledne. V 16.00 jsme odcházeli zničení na hotel. V 16.45 bylo video s rozborem dobrých a záporných dovedností našeho lyžování.

Další den jsme dostali nového trenéra – Boba Skinnera. Je to vynikající pozorovatel, má schopnosti rozpoznat chyby a názorně ukázat nápravná cvičení. Carvovým obloukem a správným závodním postojem pro SL, OS, SG jsme se zabývali celý den. Večer mi Lukáš říkal: „ Kde ksakru ti staří chlapi berou energii a sílu. Já jsem totálně hotový.“ V 16.30 následovalo video, sborka, rozborka. Večeře, příprava lyží a pak spát.

Ve středu ráno jsme měli trénink slalomu, odpoledne SG. Ten trénujeme na sjezdovce SOL – převýšení 600 m, délka cca 2 000 m. Členitý terén, slunečné počasí, pista jako beton, zkrátka nádhera. Do první jízdy jsme šli s respektem, ale následnou jízdu už jsme jeli naplno. Maximální rychlost jsem odhadnul na 80 až 90 km/hod. V terénních vlnách a po zatáčkách působila komprese, na hranách jsme se odlepovali od podložky. Lukáš se mi svěřuje, že něco tak nádherného ještě nezažil. Opojeni rychlostí a bezpečností tratě jsme dali pět jízd a vrátili se do hotelu. Na rozborce byli trenéři nadšení Lukášovým přístupem a velmi čistou jízdou v SG.

Další den jsme za stejných podmínek jezdili SG na čas. Lukáš mi ujížděl o cca 4 s, jen v poslední měřené jízdě jsem tuto hranici stlačil. Naše časy patřily mezi pět nejlepších. Odpoledne jsme jezdili na čas GS na trati Diablo, kde se měl jet závod. Trať byl jako kluziště, lyže se ne a ne zaříznout do ledu. První pocity byly děsivé, časem si ale přivykáme. Hned po návratu na hotel jsme se však vrhli na broušení lyží. Pak rychle do jacuzzi, na video, večeři, voskovat lyže a spát.

Další den trénujeme SL a GS. Jezdilo se na čas, vše bylo natáčené, odpoledne video, sborka a rozborka.

Závody se zlatou tečkou

Tak to s obměnami probíhalo až do soboty, která byla prvním závodním dnem pohárových závodů FIS. Lukáš měl s organizátory závodů dohodnuté předjezdy ve všech závodech. Byl to pro něj výborný trénink a pro nás dříve narozené krásná motivace.

První závod v GS jsme jeli na sjezdovce Diablo, na které jsme trénovali a která byla opět ďábelsky tvrdá. Závodění v letošní sezoně jsem začal dobrým pocitem z jízdy a skončil na 2. místě za Italem Valleriem Locatellim.

V neděli se jel závod v SG. Změnilo se počasí: trať je tvrdá, viditelnost od startu do cíle, byla však vysoká oblačnost s nepříjemným difuzním světlem. Lukáš ale měl v předjezdu neuvěřitelný čas. Já neměl vhodné brýle, tak jsem jel s obavami, díky tomu ztratil nějaký čas a skončil na třetím místě. Závod ale proběhl perfektně a hlavně bez úrazu.

V pondělí se jel GS na trati mezi Valle Nevado a La Parva, v údolí El Colorado. Zvolená trať byla opět úžasná. Chtěl jsem zajet lepší výsledek, ale v sedmé bráně jsem zavlékl ruku mezi tyče do praporu, ztratil hůl a do cíle dojel jen s jednou. Po prvním kole jsem byl čtvrtý, v druhém jsem odvedl standard a celkově skončil třetí.

Opět se změnilo počasí, napadl nový sníh a já měl obavy, zda se pojede má oblíbená disciplína - slalom. Abych se nabudil, ráno jsem dal zprávu kamarádům do Čech, že si dnes jedu pro zlatou medaili. V devět hodin se definitivně rozhodlo, že se slalom v El Colorado pojede. Zlepšilo se počasí, viditelnost v prvním kole byla na celou trať, stavba tratě i povrch byly vynikající. V prvním kole jsem získal náskok více než tři vteřiny. Do druhého kola jsem už šel s kalkulem, že odvedu pouze standard. Náskok jsem nepromeškal a konečně vyhrál na velkém závodě. Byl jsem vyčerpaný, ale s nepředstavitelnou radostí.

Následovalo vyhlášení slalomu a celkového vítěze Jihoamerického poháru. Za slalom jsem přebral zlatou medaili, Jihoamerický pohár vyhrál Vallerio Locatelli z Itálie, já skončil druhý.

Lukáš byl za super předjezdy odměněn speciální medailí. Zasloužil si to. Zářil štěstím.

Zraněný gratulant Ondřej Bank

Já si z Chile nad očekávání odvezl pět medailí. Úspěchem jsem se chtěl pochlubit a fotografie medailí poslal mailem Ondrovi Bankovi, který byl na kempu v sousedním středisku v La Parvě. Ten odpověděl následovně: „GRATULACE!!!!!!! Mrzí mne, že jsme se nemohli potkat, ale trochu jsem si tam poškrabal bradu a musel jsem na chvilku do Santiaga. Ještě jednou gratuluji !!! Ondra.„ Gratulace od Ondry mne velmi potěšila, ale zároveň jsem byl smutný, že sotva se Ondra dostal do formy, opět ho stihnul úraz. Ta poškrábaná brada představuje pět fraktur lícní kosti. Snad se z toho rychle vylíže a naváže na úspěšnou sezonu 2010/11.

Náš kemp byl u konce. Byl jsem rád, že já i Lukáš jsme mezi Američany a Kanaďany zapadli a v závodě ve světové konkurenci neudělali sobě ani českému lyžování ostudu.

Navíc, Lukáš dostal nabídku ke studiu na lyžařské škole v USA. Má o čem přemýšlet. Následoval závěrečný večírek. Druhý den ráno balení. Těm, kterým ještě zbyly síly, ještě dvě hodiny lyžování v prašanu.

Loučení, přejezd do Santiaga a odlet do Evropy.

Adios Chile a pPříští rok na viděnou!

P.S.
Ještě jednou bych chtěl touto cestou poděkovat bratrům Skinnerovým za profesionálně připravený kemp a své ženě, že mně umožnila účast na tomto kempu.

Bilance výsledků v závodech - pět medailí:
GS – 2. místo
SG – 3. místo
GS – 2. místo
SL – 1. místo
Celkově v Jihoamerickém poháru – 2. místo

Autor je závodník Masters, člen SK Annaberg.