PETŘÍNSKÁ KOSTKA

Protože však, dětí dosud nemaje, nedisponuji potřebným vybavením, naložil jsem na vlek několik kajaků a raději i starých debl kánoí – nerozhodl jsem se dosud, co mě bude víc bavit. K mému velkému překvapení jsem nebyl sám. V dolní části parčíku postávalo již několik jednotlivců, kteří se také rozhodli po nedělním obědě nadýchat čerstvého vzduchu s lehkou sportovní aktivitou. Ti však měli již jasno, na čem se chtějí vozit a přijeli tramvají pouze s kajakem Díky mé nerozhodnosti jsme naštěstí měli deset míst v lodích navíc, protože na sáňkařskou nedělní vycházku zasněženou Prahou se vydalo i mnoho jiných lidí, kteří si žádnou loď nepřinesli.
Náhodou jsem měl s sebou i sadu startovních čísel, zapomenutou v batohu po sobotním lyžařském závodu a protože společné zájmy se přitahují, dohodli jsme si obyčejné sáňkování zpestřit malým neformálním závodem. Než jsme zavěsili na stromy povodné a protivodné branky, Krtek roztopil samovar a prostorem cíle zavonělo svařené víno. A protože jsme se za uplynulých dvanáct let takhle náhodou nesešli na Petříně poprvé, pátý ročník závodu Petřínská kostka mohl začít...

Vítězná posádka deblu uprostřed trati

Oproti jiným ročníkům byla letošní trať výrazně lehčí a hlavně bezpečnější. Za prvé dojezd: úplně původně zde nyblo nic, později zde obecní zastupitelstvo či jiná dobročinná organizace zřídila dětské hřiště. Zastupitelstvo však uznalo, že dřevěné kůly usazené do betonových patek přímo v dojezdu závodu je k lodím natolik nešetrné, že dětské hřiště raději zase zrušilo a jiné zase po dalších volbách postavilo již zcela mimo akční rádius petřínských závodníků. Správa sadů navíc byla tak laskava, že za uplynulé čtyři roky značně zkultivovala stromový porost závodní tratě a jednu do té doby mimořádně nevhodně umístěnou jabloň odstranila úplně. Rekultivačními procesy sice značně utrpěla závěrečná divácky i technicky atraktivní bokovka, ale musíme si uvědomit, že nežijeme v ideálním světě.
Na řekněme jubilejním pátém ročníku se sešlo více jak dvacet řádně registrovaných závodníků v kategoriích C1/K1 (bez ohledu na použité pádlo rozhodoval počet jezdců v lodi) a C2, přičemž kategorie C3 a více byla zrušena ponechána pouze jako výstřední doprovodný program, neb závodníci v této kategroii zcela propadli skupinovému opojení a s každou jízdou zvyšovali počet pasažérů na palubě až do stavu ne nepodobného zájezdovému autobusu.

V singlech se i přes drtivý čapky beroucí styl Šťovíkovi tolik nedařilo

Přestože žijeme v době plastové, stále ještě se na startu objevily kajaky laminátové konstrukce v přímé konkurenci moderním plasťákům. K všeobecnému překvapení letošní kvalita a výška sněhové pokrývky, rovnající se prakticky umrzlému bahnu a uježděné trávě, výrazně handicapovala laminátky, které na minulém ročníku v lehčím sněhu neznaly v plastech konkurenci. Laminátové lodě typu Hahn naopak bezprecedentně kralovaly kategorii deblů, kde nebyl plast ani jeden a jiná loď než závodní deblovka byla pouze vertexa v kategorii MHD. Pomalejší trať byl jasně znát i na dojezdových časech a podstatně vyšší možnosti loď řídit, takže ke kontaktům s přirozenými dřevnatými překážkami na trati docházelo jen zcela výjimečně, což značně snížilo popularitu závodu u standardně krvežíznivého publika.
Na pokyn hlavního rozhodčího Jana Nerudy, stojícího na rozhodcovském piedestalu opodál, se přesně ve 13,30 a několik minut objevil na trati první závodník v kategorii Teta. protože tou dobou navzdory několika tréninkovým jízdám ještě nebyla zcela stanovena startovní čára, minul Teta všechny brány, ale do cíle dojel ve vynikajícím čase. Za zmínku stojí i několik zajímavých či známých jmen, figurujících v závodě, ať je to Martin Bětík, závodník a zároveń obětavý kameraman Tomáš Mähring, první úspěšný aktér eskymáckého obratu na Petříně Séma či dlouholetý držitel hlavní ceny Tomáš Bluma Havlíček. Ten se po deseti letech jen velmi nerad loučil s putovní trofejí, ale je zkrátka znát, že čerstvé otcovské povinnosti tohoto favorita se dotkly i jeho tréninkového plánu.
Jak již bylo řečeno, přestože závodu dominovaly plastové lodě, nejeden ze závodníků si v rámci fair play a možná i trochy nostalgie na druhou kvalifikovanou jízdu vybral právě laminátovou loď. Jak singly tak debly absolvovaly trať dvoukolově, přičemž časy se sčítaly. Hlasy, požadující čtyřkolový závod s vyřazením nejlepšího a nejhoršího času a ze zbývajících dvou vypočítat aritmetický průměr byly ulčeny, neboť po organizační stránce by závod končil hluboko po setmění a po výpočetní stránce by zřejmě neskončil dodnes.

Protože ale závod skončil včas, známe i výsledky:
Singly:
1.Pepé
2.Typík
3. Hučkař

Debly:
1. Šťovík (OC) + Tom Mähring (H20 man)
2.Krtek+Teta Tom
3. Kmocháček

Dosavadní hrdý majitel Petřínské kostky předává putovní cenu novým vítězům

Pátý ročník Petřínské kostky se překvapivě obešel bez incidentu s příslušníky policie ČR. Jejich městská odnož sice v samém závěru navštívila prostor závodu, ale uznala jako naprosto neetické narušovat slavností ceremoniál vyhlašování vítězů a hlídka neopustila služební vozidlo. Jediným narušením závodu tak byly hlučné a závodní trať nerespektující děti, které se zrovna v neděli bůh suď proč musely odtrhnout od televize a internetu a svým bezuzdným křikem, jekotem a hýkáním mařit Jejich odvaha při sjíždění svahu na prefabrikovaných a k tomu určených prostředcích je však natolik očividná, že až dospějí do nějakého smysluplného věku, vyroste nám, laminátovým veteránům z Petřína, velmi silná konkurence.

Více fotek najdete na www.outdoor-club.cz, v sekci Fotky - Janča a Peťa (autor fotografií Jana Lhotská)

Filmový záznam si můžete prohlédnout na www.H2Omaniaks.com (autor filmového záznamu+střih Tomáš Mähring)

Historické relikvie (archivní videozáznamy): kamera a střih Ondřej Semecký 1999 a 2001

Stavitel trati Hanč a Vrbata Ozvučení fungovalo skvěle