A kde že se to vlastně nacházíme? Krom Wars epizoda IV byla letos přejmenována z „New Hope“ na „Return“ a tím pádem se 4. vydání téhle bitvy přesunulo po dlouhých 7 letech opět do města svého vzniku, krásné Kroměříže. Nově zrekonstruované koupaliště Bajda a architektura blízkého historického centra daly celé akci „staronovou“ atmosféru.



Právě skončilo finále, kde se, stejně jako v kvalifikaci, odehrál pořádný jam. 6 nej riderů z kvaldy. Tak trochu překvapením pro veřejnost možná byla finálová účast dvou nejmladších závodníků Michaela Oravce ze Slovenska a čecha Štěpána Hudečka. Je jim sotva čerstvých 13, ale freeskieři už o nich dávno vědí. Tihle dva svou zásobou doublů neudělali ostudu ani sportu a už vůbec ne sobě. Nechme se překvapit, jak si povedou na svých cestách v příštích letech! Finále doplňuje dvojnásobný vítěz KW, kluk stylu, Martin Horák s pověstným fanklubem, ze který by se nemusela stydět ani kdekterá česká popová hvězda. Dále Christian Jenny z Rakouska a Robin Holub s divácky snad nejvděčnějším switch doublebackem. A šestý rider to nakonec celé vyhrál. Popisovat triky by bylo opravdu od doublu k doublu, navíc vše poctivě na kameru zaznamenávali Martin Kaňurek s Martinem Bernardem, holt kapacity v oboru. Takže...kdo si počká, ten dostane edit!



Mezi kolama freeski kvalifikace i finále probíhal souběžně jam na wakeboardu ve stylu přes koupaliště napříč. Jak?? Jednoduše. Než vyjeli freeskieři na 13 metrů vysokou konstrukci rozjezdu skoku, dole se s přehledem otočili minimalně 4 kola triků na wakeu, který perfektně odsípal díky 2.0 vleku do WAKEMASTER. Do toho se vedle vody děly flipy na slacklinu a svoji show měla juniorská repre na trampolíně. Kočky! Teda i s kocourem.. Kdo zrovna nestál na pivo nebo cider od ZUBRu, ten střílel z luku, cpal se burgrem, okukoval OWL longboardy, nebo prostě, jak jinak, nemohl spustit oči z bazénu. Nešlo to. Pořád se něco dělo. Nešlo si nechat ujít ani chvíli. Holt sebevražedný pokus Štivákův alá "#tyvoleskoroh­ranabazénu" nebo skoky dvou i více (slovinských) jezdců současně zanechají zážitky, které se nezapomínají.



Areál otevíral k sobotnímu poledni a po páteční průtrži mračen nastavilo počasí alespoň druhý den programu trošku vlídnější tvář. A to je ta změna! Vlastně jedna z mnoha letošních změn. Krom Wars se letos poprvé staly dvoudenním eventem. Takže v sobotní druhou hodinu po poledni se rozjel hlavní program a kdo přišel později, mohl si jen zoufat, o co vše vlastně nejspíš přišel, že nepřišel včas. Triky, ať už na čemkoli, byly na úrovni vyšší než tyčka výškaře Jaroslava Báby a rozhodně letos nebyl tak evidentní rozdíl v umění čechů a zahraničních hostů. Škoda trošku zranění Dana Hanky, který místo na skoku působil letos spolu s dalšími v porotě.

A to už od pátku, kdy se porota a také mnohé obecenstvo museli skrýt pod střechu JäegerTatry a zapíjet v dešti Red Bull panákama na zahřátí. Páteční novinkou byl Rail Jam pro jak freeski, tak snowboardy. A tak na eventu letos nechyběli v obstojném počtu ani lachtani Pavlem Šálkem počínaje, Dušanem Křížem konče. Že to vlastně vyšlo nejlíp a průtrž si dala právě na větší část jibbingu prokrastinační okénko ví všichni, co tam s námi byli. Vraždy jako 450 in do speedu od Radka Palkosky, nebo Transfer HARDWAY 270 in 270 out na hokejce od Fandy Hořejšího byly v daných podmínkách odměněny hlasitou odezvou publika. Ale to jsme úplně na začátku

A tak pojďme na vyhlášení!

1. Freeski Rail Jam - František Hořejší (CZE)
1. SNB Rail Jam - Darek Bergmann (CZE)
1. Wakeboard - Flo Merkele (AUT)
1. Freeski Bigair - Szczepan Karpiel (POL)...to je ten šestý rider, který Vám chyběl v prvním odstavci!

Na páteční a sobotní parties pak probíhaly jiné, spíše trezorové hodnoty. Oficiálně ale hráli Prago Union a hráli dobře.

Vyjmenovávat celou kvaldu a všechny jména je spíš na titulky Oscarového filmu, ale co si nesmíme nechat ujít, je uvést na konec hlavní jméno akce, otce KW a freeski legendu Jirku Voláka a jeho super bandu HDF crew. Spolu s klukama z AČP pod taktovkou Filipa Taraby a mnoha dalšíma dobrovolnýma srdcařema připravili akci, na které se pekelně nadřeli, a o které se bude zase dlouho mluvit. Nejspíš až do dalšího ročníku. Tak co? Jirko? Bude?