Celé sportovní branži, už roky tvrdě bojující o nevelká procenta na
většinou saturovaných trzích, se z takových omračujících čísel musí
točit hlava. Čína prostě znamená budoucí miliardy. Uvažme, že v zemích
s určitou tradicí a vhodnými přírodními podmínkami bývá tak 5–7 %
populace lyžaři a snowboardisty. Jediné procento Číňanů je 14 milionů a
5 % je víc, než kolik dnes podle odhadů lyžařů na světě (samozřejmě
právě ještě bez Číny) vůbec je! Přitom prý už 10 % Číňanů
lyžování buďto okusilo, nebo to mají v plánu. Další čísla jistě
nejsou třeba. Čína je prostě – s výjimkou zatím silně problematického
Ruska – posledním nevyužitým lyžařským rájem naší planety.
Když víme, jaké pozadí má přidělení budoucí olympiády 2008 Pekingu,
nepřekvapí nás, že evropská vystavovací velmoc Německo pořádá už toto
jaro v březnu v Šanghaji čínskou mutaci svého tradičního sportovního
veletrhu – ISPO China. Veletrh by měl otevřít okno na tento slibný trh,
seznámit s hlavními značkami, pomocí workshopů informovat a vzdělat
domácí obchodníky a současně pomocí road show, „spanilé jízdy“ po
deseti vybraných městech podnítit či zvýšit zájem čínského
zákazníka. Prodej lyží je v Číně zatím v plenkách. Takřka výlučně
se půjčuje, vesměs staré japonské vybavení. (Lze si živě představit,
jak Japonci skočili po možnosti zbavit se aspoň části svého břemena 1,5
milionu jinak neprodejných předcarvingových lyží, jež je od kolapsu
tamějšího lyžařského trhu v polovině 90. let dusily.) Při kulatém
stolu, uspořádaném v Söldenu u příležitosti zahájení SP, se zástupci
lyžařských firem podělovali o názory na to, „jak na Čínu“. Opatrně,
s rozmyslem budovat infrastrukturu, neboť země bez lyžařské tradice by
snadno mohla po japonském vzoru lyžařsky zkolabovat. Představit lyžařské
vzory, v nichž by se Číňané mohli shlédnout. Podporovat mezinárodní
závodní týmy, v nichž by byli i Číňané. Propagovat, podporovat. Kdo
viděl, jak mezinárodní manažer Headu Stefan Vollbach neměl celý večer
oči ani uši pro nikoho jiného než pro zástupce lyžařského časopisu Skee
Erica Yana, dovedl si snad alespoň trochu představit, co se uvnitř
lyžařských byznysmenů odehrává. Kalifornská nebo aljašská zlatá
horečka by snad mohly být srovnáním. Tím spíše, když pár
nejrychlejších už své claimy založilo: K2 už v Číně nějakou dobu lyže
i vyrábí, část výroby tam přesunuje Salomon. Kdy asi budou následovat
další? Nechci ale situaci nijak zlehčovat. Čína je budoucí velmoc, a jako
takovou ji dnes už celý svět bere. Nástup té lyžařské bude nejspíše
gigantickým impulsem, jehož důsledky si ještě ani plně nedokážeme
představit. Těšme se, že pro lyžování a snowboarding to bude impuls
vesměs pozitivní.
