Nechtěl bych být tím, kdo se do takové situace dostane v zahraničí, kde by postiženým byl někdo místní. Někdo v horách, s kým tamější policajt třeba chodil do školy, chlapík od Bergwacht hraje fotbal a jehož sestru má tamější lékař za manželku. Lze to samozřejmě i obrátit a představit si cizince, který se srazí s někým domácím u nás. Kolik byste vsadili na přísnou objektivitu od samého začátku?

Vzpomněl jsem si na jednu diskusi na „učitelském“ webu skiplusu. Šlo při ní o takový ne zcela přehledný případ jednoho učitele lyžování. Se zarputilostí typickou pro webové výměny názorů jsme do neskutečných detailů pitvali potenciální dráhy jízdy a časový průběh akce. Všichni zkušení lyžaři. Přesto jsme se, pokud se pamatuju, nedokázali jednoznačně shodnout. Děsím se představy, že by k nějakému závěru měl dojít někdo, kdo veškeré takové lyžařské know-how nemá.

A tak, i když máme pojištění odpovědnosti, je určitě lepší vždycky se pořádně koukat kolem sebe. A když to situace vyžaduje, radši přibrzdit nebo klidně i zastavit. Těch pár euforických oblouků, o něž tím třeba přijdeme, je úplně nic proti tomu octnout se ve spárech lidí, kteří by s nejasnou kvalifikovaností a nezaručenou objektivitou rozhodovali o vině, škodě a případném trestu.