Dolní Morava – traily hlásí novinky

Ačkoli Dolní Morava patří spíš mezi mladší české trailparky, už letos se může pochlubit 30 km traily všech obtížností. A jde o trailpark, kde opravdu „jezdíte“, protože nahoru vás veze sedačková lanovka jen pár minut a jízdu dolů si pak užíváte mnohem déle, protože traily na Dolní Moravě jsou poměrně dlouhé – ten nejdelší Mlýnský má dokonce 7 km.

Ale pojďme rovnou na novinky. Letos tu vznikla nová Selská Airline, což je podobně jako modrý Selský nebo zelený Mlýnský trail vyhlazený tobogán plný klopených zatáček pevných jak beton, takže se do nich můžete opírat, co vám tělo dovolí. Jeho hlavní přísadou jsou ovšem středně velké skoky, které mají být ideálním přechodem mezi modrým a červeným trailem.

Na Selské Airline, jejíž start je zhruba v polovině modrého Selského trailu, se tedy proskočíte na lavicích, které případně můžete i přejet, nebo pokud je nedoskočíte, tak vás tyto skoky nijak nepotrestají. Jde o ideální velikost skoků pro trénink pro méně zkušené jezdce nebo i pro trénink triků. Tato lajna vás parádně připraví na náročnější červený Oakley trail, kde už jsou skoky větší.

U červeného Oakely trailu stále platí, že jde o sakramentsky rychlou vyhlazenou dráhu, která vás vyveze v ještě větších klopkách a větší skoky vás tu pošlou ještě výš a dál. I tento trail má ovšem projít jistou úpravou a přestavbou, takže by se jízda na něm měla stát ještě zábavnější.

Mně osobně se na této trati docela dobře skáčou skoky do první poloviny trati bez většího úsilí, v druhé polovině ale jakoby mi už scházela rychlost a většinu skoků „ohraním“ zadním kolem.. Nejraději mám ale spodní pasáž za přejezdem cesty, kde mi přijde, že mám akorátní rychlost, nemusím se nijak rozšlapávat a stačí mi vždy rychlost z předchozího skoku, které jsou tu seřazeny tak, že ten nejdelší je až na konec, jako třešinka na dortu.

Letošní novinkou na tomto červeném Oakley trailu je dřevěný wallride, který sice na první pohled může budit lehce respekt, je ale postavený tak, aby vám na něj v pohodě vycházela rychlost z předchozí sekce, takže v jízdě s ním nebudete mít žádný problém. Navíc je to parádní fotospot!

Novinka, která letos potěší hlavně milovníky přírodních trailů, je nový Endurový trail, který má bezmála 3 km. Tento trail začne rovnou prudkou dřevěnou lávkou, která de facto představuje úvodní síto pro jezdce – kdo se na tuto lávku neodváží, nemá vzhledem k následné náročnosti trailu cenu pokračovat dál. Na druhou stranu zrovna první část trailu je vybudovaná v podobě širšího a relativně jednoduchého plynulého trailu, který vás má na začátek jen tak rozehřát.

Následně se totiž o slovo začne hlásit poctivá lesní technika v podobě spletitých kořenů i kamenitých sekcí. Ačkoli jsme trail jeli po dvou dnech bez dešťů, i tak se v této části kopce zřejmě víc drží voda, takže kameny a kořeny byli solidně oslizlé, tedy z relativně technicky náročného trailu učinily ještě techničtější.

Terén ve střední části v kořenech a kamenech není nějak uměle upravený a techniku tvoří zkrátka příroda, jaká je. V některých místech se dokonce vyjelo i několik stop, takže můžete volit náročnější i méně náročné varianty. Za mě je tu i pár míst, před kterými se vyplatí zastavit a nejprve si je prohlédnout, abyste si vybrali stopu pro vás nejvhodnější. Poslední úsek trailu se nese opět ve stylu flow, takže ubyde technika a na řadu přijdou skoky, které začínají nevinně malými odpaly až se ke konci rozrostou na pořádně velké dvojáky, z nichž jsem některé s respektem objížděla.

Přímo vedle nového Endurového trailu startuje také poměrně mladičká Downhillová trať, na které se jezdí i Český pohár ve sjezdu. Tahle trať už je opravdu jen pro zkušené, protože hned na úvod prověří dovednosti bikerů dropem, následně se zalomí do prudkého padáku a rovnou tak naznačí, že tady se pojedou zkrátka bomby. Skoro bych si i na začátku myslela, že jde ale technicky o trošku jednodušší trať, než je endurová, pak jsme se ale dostali k nejnáročnějšímu lesnímu úseku a názor jsem přehodnotila. Už tak prudká lesní pasáž je tu ještě okořeněná hlubokými dřevěnými schody, na které jsou už možná i moje zdvihy 160 mm nízké. Díky tomuto úseku bych tuto černou trať pasovala na jednu z nejtěžších u nás.

Zbytek downhillové trati je už jednodušší a na řadu přichází další dřevěné dropy a také vysoké a dlouhé lavice, takže na této trati je potřeba mít jednak dobrou techniku a jednak umět skákat. Závěrečná pasáž sjezdové trati se odehrává skoro víc ve vzduchu, než na zemi.

A když už jsme u toho létání…o věhlas Dolní Moravy, který rezonuje i v zahraničí, se postaral především černý Mamutí trail s „mamutsky“ velkými skoky. Jde většinou o dlouhé a vysoké lavice, ale i dvojáky, step-upy nebo step-downy. U těchto skoků je dobré prohlédnout si je dopředu, některé jsou totiž kratší a některé delší, takže někde je potřeba si přišlápnout, někde naopak stačí rychlost z předchozí pasáže. V každém případě mají ale skoky velmi pěkný a udržovaný povrch.

Aby těch skoků na Dolní Moravě nebylo málo, chystá se tu na letošní podzim další novinka, která už dokonce v procesu, a tou jsou nové skoky na Mamutím trailu, které mají být delší než 10 metrů!

Přesto pořád platí, že Dolní Morava je vhodným trailparkem také pro rodiny s dětmi a začátečníky, kterým je tu věnovaný zelený Mlýnský trail a modrý Selský trail. Oba traily jsou si podobné, tedy opět jsou to vyžehlené dráhy plné jednoduchých klopených zatáček, případně terénních vln a zvládnou je klidně i děti.

Mlýnský trail měří 8 km, přičemž Selský má jen o kilometr méně, takže jde o solidní délky trailů. Hodně se mi líbí propracované radiusy klopených zatáček v horní části Mlýnského trailu, do kterých není absolutně potřeba brzdit, na modrém zas oceňuji opravdu mini skoky (nebo spíš jsou to hranatější terénní vlny), na kterých můžou začátečníci pilovat svoje první skákací pokusy. Více jsme o Mlýnském a Selském trailu psali v předloňském reportu zde.

Výběrem vyhlazených i přírodních trailů plných dropů a skoků je nyní Dolní Morava velmi všestranným trailparkem, který ocení hlavně bikeři preferující rozmanitost a samozřejmě milovníci velkých skoků, protože takovéto nenajdete nikde v České republice.

Občerstvit se můžete v bufetu u dolní i horní stanice lanovky, oběd si pak můžete dát například na Slaměnce, kde je na výběr z hlavních jídel jako je pečené kuřecí stehno (175 Kč), masové koule s rajskou omáčkou (190 Kč) nebo smažený kuřecí řízek (185 Kč). Zavítat se dá také do moderní prosklené restaurace Skalka, kde bylo v době naší návštěvy na výběr například z krůtího Gordon bleu (185 Kč), hovězího guláše (185 Kč) nebo vepřového vrabce se zelím (175 Kč). Obě restaurace jsou samoobslužné.

Na Dolní Moravě se mi líbí také kvalitní zázemí, v rámci kterého najdete skill centrum pro trénink skoků všech velikostí, sprchy na kola, nářadí na spravení základních oprav a zajímavostí je extra vstupní brána k lanovce pro bikery, kteří tak nemusí stát ve frontě s ostatními pěšími a každá druhá lanovka má dva háky na kola a je věnovaná právě bikerům. Kola si do speciálních háků nakládáte sami, takže systém doporučujeme nejprve vyzkoušet před turniketem na cvičné lanovce. Slabším dámám lanovkáři případně dopomohou.

K dispozici je v hlavním zázemí samozřejmě i půjčovna kol, kde máte možnost zapůjčit si dětské kolo, horské kolo, elektrokolo, trailové kolo nebo i endurové kolo značky Mondraker (například modely Superfoxy a Superfoxy R se zdvihy až 170 mm). Rezervace a ceník najdete zde rámci půjčovny najdete i pestře vybavený sportovní obchod, takže pokud byste cokoli zapomněli, tak tu není problém dokoupit.

Dolní Morava v kostce:

Na Dolní Moravě jsme reportovali v helmách a brýlích značky SMITH, na e-biku STEVENS s pružením FOX, řetězem KMC a vložkami do kol TANNUS od firmy CYKLOŠVEC.