Článek vyšel v časopise SNOW 159 (říjen 2025)

Uplynulá sezóna prokázala odolnost globálního zimního rekreačního průmyslu. Celkové počty lyžařských návštěv v celostátních měřítcích ve většině sledovaných zemí mírně poklesly v rozpětí 5 až 15 % vůči číslům z předchozích zim, typicky v odvislosti od nestabilního počasí. Podle nejpodrobněji zpracované severoamerické statistiky NSAA klesl průměrný počet návštěv na jeden tamější skiareál o 8,6 % vůči předchozí zimě, což znamená třetí místo v období po pandemii a jen nepatrně lepší výsledek než desetiletý průměr. Tržby zůstaly výrazně nad úrovní před pandemií, protože prodej sezónních permanentek pomohl lyžařským střediskům zmírnit typické dopady snížené návštěvnosti. Stejný trend se projevuje v Evropě.

Je na místě poznamenat, že výsledky mnoha statistických ukazatelů jsou zkresleny největšími lyžařskými středisky, která si celkově vedou významně lépe než všechna ostatní střediska.

Celková návštěvnost poklesla ve většině sledovaných zemí, byť výsledky se region od regionu značně lišily. Největší dopad pocítily oblasti, jež utrpěly některé z ran v podobě teplého začátku sezóny, tání uprostřed zimy a/nebo abnormálně brzkého jara. To zkrátilo sezónu některých středisek o 15 nebo i více dní a vedlo k poklesu návštěvnosti o 20 až 30 % vůči rekordům předchozích zim.

Nejlépe si vedla v Evropě i Americe ta největší střediska, která i přes případnou mírně kratší provozní dobu dosáhla téměř stejného počtu návštěvníků jako v dřívějších letech. Je pozoruhodné, že pokud jde o počet návštěvníků, velká střediska se stále zvětšují a malá se stále zmenšují. Za poslední desetiletí počet návštěvníků malých a středních lyžařských areálů poklesl, zatímco velká a extra velká střediska zaznamenala nárůst v globálním měřítku o cca 25 až 30 procent.

Efekt aliančních sezónek

Část tohoto jevu lze vysvětlit jedním z významnějších zjištění statistik – pokračujícím rozšiřováním sezónních permanentek. V USA poprvé od začátku sběru těchto údajů v letech před pandemií překonaly tržby ze sezónních permanentek tržby z prodeje denních skipasů na celostátní úrovni. Prodej sezónek mívá tendenci překonat prodej denních jízdenek typicky v těch areálech, kde nedominují tržby z letních lanovek.

Pro odvětví jako celek se jedná o pozitivní trend, protože sezónní a/nebo celoroční permanentky nabízejí větší stabilitu příjmů a ochranu před výkyvy počasí ve srovnání s jednodenními jízdenkami. Kromě toho většina příjmů z prodeje sezónek plyne do pokladny střediska ještě před začátkem lyžařské sezóny, což zajišťuje stabilnější cash flow po celý rok.

Osobně jsem vypozoroval, že většina mých přátel lyžařů se vzdala denních skipasů a přístup na svahy získává kombinací sezónky do svého domovského areálu a kombinací některé alianční sezónní permanentky, aby doplnili svůj sezónní plán jednodenních výjezdů, regionálních přespání a lyžování v destinacích.

Celkově se jeví, že model levnějších sezónních permanentek a vysokých cen za jednotlivé denní vstupy se stává novou globální normou, včetně poměrů v největších tuzemských střediscích.

Dlouhodobé tendence

Zatímco sezónní skipasy za konkurenceschopné ceny jsou vítaným řešením pro aktivní lyžaře, vkrádají se obavy, zda trend vysokých cen denních skipasů nebude mít v průběhu času negativní vliv na udržitelnost odvětví. Průměrná cena víkendového skipasu každého velkého střediska vyvolává rozpaky (v USA běžně 200 a více dolarů). Nezačíná odvětví tímto způsobem cenově vytlačovat ze svahů méně aktivní a ještě nerozhodnuté účastníky?

V současné době mají sezónky silnou vnímanou hodnotu, i když lyžaři celkově platí za přístup do středisek víc než kdykoli dřív. Pokud se tato vnímaná hodnota v průběhu času sníží, mohlo by se odvětví ocitnout v situaci, kdy zákazníci budou považovat ceny sezónek i denních jízdenek za příliš vysoké.

Navzdory poklesu návštěvnosti způsobenému nestabilním počasím byly provozní výsledky většiny hlavních středisek působivé. (Tvrdá data z USA: průměrný celkový hrubý výnos ve výši 46 milionů dolarů byl o 3,8 % nižší než v loňském sezóně, ale stále o 21 % lepší než v jakékoli sezóně před pandemií. Celkový roční výnos na jednoho lyžaře vyskočil na rekordních 143 dolarů, opět podpořen výnosy ze sezónek, které nejsou přímo vázány na jednotlivé návštěvy, a tím zlepšují příjem na jednoho lyžaře, když počet návštěv klesá.)

Naprostá většina jakéhokoli růstu v odvětví je poháněna velkými středisky, která za poslední desetiletí běžně zdvojnásobila své tržby a překonala inflaci o 50 a více procent. Střední a malá střediska v tržbách typicky nerostou a zaostávají za mírou inflace.

Ostatní příjmy horských středisek si více či méně drží svou pozici a v posledních několika letech zaznamenaly jen mírné změny. Hrubé tržby i tržby na návštěvu mírně vzrostly u snowplay aktivit, stejně jako u lyžařských lekcí; ubytování a stravování vykazují povětšinou mírný pokles, pravděpodobně v důsledku změny v poměru denních lyžařů a držitelů sezónek.

Vývoj nákladů a EBITDA

Náklady meziročně poklesly o jednotlivá procenta, což mnohde koreluje s poklesem tržeb. Některé nákladové položky zaznamenaly výrazný procentní nárůst, zejména energie a pohonné hmoty. Lze očekávat, že tyto položky budou problematické i v následujících letech.

Ukazatel EBITDA vyjadřující ziskové marže bez zohlednění daní a dluhů, zůstává ve srovnání s předchozím fiskálním rokem na stejné úrovni a je o cca 10 až 20 % lepší než v kterémkoli roce před pandemií. Tato data za celek zůstávají zkreslená výsledky velkých a extra velkých středisek; v uplynulé sezóně z nich byla více než polovina (ve statistikách uvedených) ve vlastnictví jednoho z velkých konglomerátů nebo holdingových společností provozujících střediska.

Menší nezávislí provozovatelé mají svobodu zvážit, která čísla jsou relevantní pro jejich provoz. Nezávislí provozovatelé mohou porovnávat, jak si vedou v ukazatelích, jako jsou tržby podle oddělení, tržby na návštěvu lyžaře a marže oddělení, ačkoli vysoké režijní náklady za celek, jako jsou marketing, administrativní náklady a dluhové struktury, budou více odrážet efektivitu ve výkazu zisku a ztráty a účetní bilance.

Rozvahy odhalují stav

Bankéři kladou velký důraz na rozvahy – v každém okamžiku poskytují přehled o ekonomickém zdraví podniku. Je k dispozici dostatek hotovosti na zaplacení účtů? Jsou zisky moudře reinvestovány? Zvyšují majitelé hodnotu svých provozů? Při pohledu na několik let lze na základě srovnání rozvah odhalit důležité trendy, které ukazují, zda se provozu daří lépe nebo hůře.

Za posledních pět let odvětví výrazně zlepšilo a/nebo stabilizovalo výkonnost rozvah v segmentu velkých středisek. Zdraví rozvah přímo souvisí s dlouhodobým silným řízením výkazu zisku a ztráty a všechny ukazatele rozvah se zlepšily díky silné výkonnosti v posledních třech letech. Provozy středních a malých velikosti v tomto měřítku zaostávají, ale zároveň se jako celek mohou chlubit největším zlepšením za poslední desetiletí.

Čistá hodnota měří hodnotu podniku pro jeho majitele. Skládá se z investovaných prostředků a zisků, které se v průběhu času nashromáždily (nerozdělený zisk). Kapitálový podíl na aktivech činil cca 80 % ve většině velkých a extra velkých středisek, okolo 60 % ve středně velkých provozech. U řady malých středisek zahrnutých ve statistikách činil vlastní kapitál méně než 35 % aktiv.

Silná kapitálová pozice je pro střediska důležitá, aby mohla v průběhu času růst. Silné nerozdělené zisky dávají provozovatelům odvahu rozšiřovat provoz a/nebo udržovat stávající infrastrukturu, zejména aktiva generující přírůstkové příjmy.

Letní aktivity

Letní provoz zůstává důležitou součástí ekonomiky zejména velkých a středních resortů, přičemž asi 80 % všech středisek ve statistikách uvedených se podílí na nějaké letní aktivitě. Celkový letní provoz představoval v uplynulém roce cca 10 až 15 % příjmů středisek, což je mírný pokles ve srovnání s nedávnou minulostí.

Zatímco celkové letní příjmy se významně nezměnily, skladba aktivit se za poslední desetiletí proměnila. Ještě dekádu zpět se střediska houfně předháněla v přidávání množství letních atrakcí do své nabídky aktivit, včetně lanových parků a dalších dominantně vzdušných dobrodružství. I když stále zůstávají silnou složkou letního provozu, jejich význam se snížil ve srovnání s jinými nabídkami, zejména střediskových bikeparků a lanovkové dopravy samotné (v USA ještě golf), které se staly hlavními zdroji příjmů.

Ubytování, stravování a svatby/eventy zůstávají významnými letními položkami; to dává smysl, jelikož tyto aktivity využívají stávající vybavení středisek, přinášejí příjmy mimo sezónu a zaměstnávají celoroční personál.

Každý resort má ve své geografické oblasti jedinečná zařízení, krajinu a další doplňkové letní ekonomiky. Není tak důležité, co které středisko dělá pro letní provoz, jako to, že dělá něco pro vytvoření celoročně fungující ekonomiky.

Postpandemické výzvy

Když vlády jednotlivých zemí poprvé zavedly pandemická omezení, svět, jak jsme ho znali, se přes noc změnil. Vlády reagovaly různě rychle a rázně, aby zabránily kolapsu ekonomiky, a dříve či později poskytly provozovatelům i jednotlivcům velké objemy peněz, čímž posílily účetní rozvahy a bankovní účty. Část těchto peněz byla použita na přežití karantény a přerušení podnikání, část provozům zůstala i po zrušení omezení.

Jakmile byla omezení zrušena, lyžařský průmysl zažil silný rozmach. Počty návštěvníků v sezóně 2021–2022 tam, kde tomu nebránily povětrnostní podmínky, atakovaly historická maxima; stejně rekordní byly střediskové tržby – jak v absolutních číslech, tak v přepočtu na jednoho návštěvníka.

V roce 2025 však vypadá finanční profil spotřebitelů značně jinak. Covidové peníze jsou dávno utraceny, míra úspor rychle klesá a zadlužení roste na rekordní úrovně. Úrokové sazby jsou výrazně vyšší a v blízké budoucnosti nevykazují žádné známky poklesu.

Zatímco spotřebitelské výdaje zůstávají prozatím silné, zpřísnění úvěrů, přetrvávající vysoké úrokové sazby a přetrvávající inflace by mohly mnoho domácností přiblížit k hranici únosnosti. EBITDA v oboru klesá již tři roky v řadě. Stále je silná, ale nevyvíjí se správným směrem.

V příštích několika letech nejspíš bude převládat ekonomická nejistota. Odvětví za poslední čtyři roky výrazně posílilo. Zůstává zdravé a vytvořilo udržitelný obchodní model. Aby však nedošlo k ústupu z pozic, bude zapotřebí pokračovat v usilovné práci, zejména v oblasti řízení výdajů, a nadále se soustředit na zdroje příjmů nesouvisející přímo s lyžováním.

Článek vyšel v časopise SNOW 159 a je reprízován v původní podobě