Autor Tom Řepík - články

Fronta na lanovku patří k lyžařskému dni stejně samozřejmě jako samotná jízda nahoru a dolů. Čekání samo o sobě většinou nikoho nerozčiluje – hory nejsou továrna a pár minut navíc sem patří. Napětí vzniká jinde. V okamžiku, kdy se dav blíží k nástupní čáře a na sedačce zůstává prázdné místo. Má skupina „právo“ čekat na společnou sedačku? Nebo by mě...

Lyžování se rádo tváří jako čistý sport. Bílý sníh, ticho hor, univerzální radost z pohybu. Sport, který prý nikoho neřeší, nikoho nehodnotí, nikoho nevylučuje. Přijedeš, zaplatíš, lyžuješ. Tečka. Jenže přesně tenhle obraz je podezřele hladký. A když ho někdo naruší, vzniká neklid.

Na horách ještě v březnu leží zbytky špinavého sněhu, ale při bližším pohledu je zřejmé, že letošní zima byla opět spíš epizodou než skutečným ročním obdobím. Krátké mrazivé úseky, pár sněhových fotografií na sociálních sítích – a pak dlouhé týdny šedé oblohy, deště a tání. Člověk by skoro uvěřil, že zima proběhla normálně. Jenže čísla říkají něco ...

Úspěšný trenér a ředitel kanadského týmu v alpském lyžování, inovativní manažer horského střediska a polovina vlivného lyžařského páru spolu se svou ženou Nancy Greene: Al Raine neúnavně a na mnoha frontách zlepšoval lyžování v Severní Americe.

Patagonie si dodnes drží pověst drsného, nevyzpytatelného konce světa. A přesto právě tady, na břehu studeně modrého jezera Nahuel Huapi, vyrostl jeden z největších a nejvlivnějších lyžařských areálů jižní polokoule. Bariloche, dnešní vstupní brána do hor, bývalo jen nevelkou kolonií evropských přistěhovalců rozesetou mezi lesy a jezery. Dřív, než ...

Na sjezdovce se většinou mluví o radosti. O ranním manšestru, o dobrém sněhu, o pocitu, že nás lyže konečně poslouchají. O to víc překvapí moment, kdy se tenhle svět zlomí v tupý náraz, zmatený pád a ticho, v němž si člověk nejdřív ověřuje, jestli má pořád obě nohy tam, kde mají být. Kolize na svahu jsou zvláštní kategorií nehody: sotvakdy jsou plá...

V evropských horách se pomalu otevírá debata, která byla dlouho spíš okrajová. Záchrana v horách stojí hodně peněz a počet zásahů roste. Ve Francii proto zazněl návrh, aby lidé, kteří se do potíží dostanou vlastním rizikovým chováním...

Na konci února jsme zde publikovali text s provokativním titulkem Když lyžař zabije: Odpovědnost na svahu není hra. Téma vyvolalo živou debatu. Někteří čtenáři v něm viděli potřebnou připomínku reality, jiní spíš filozofickou úvahu, možná až přehnanou. V té chvíli šlo sku...

Historická mapa maxim sněhové pokrývky z oblasti Kvildy nevypadá dramaticky. Spíš trpělivě. Čára za čarou zapisuje, kolik přírodní zimy tu skutečně bylo. Když se na ni dívám dnes, nevidím katastrofu, ale úbytek – pomalý, vytrvalý a hmatatelný. V místě, kde se po generace mluvilo o metrových závějích jako o samozřejmosti, se dva metry neukázaly skor...

Lyžování a alkohol mají dlouhý a komplikovaný vztah. Ne vášnivý, spíš samozřejmý. Jako když si k polévce automaticky vezmeš chleba. Nikdo o tom moc nemluví, ale skoro každý s tím má zkušenost. Pivo na obědě. Víno na slunné terase. Panák „na zahřátí“, protože fouká. A pak se znovu zapnou přezky a jde se jezdit.

První den ve výšce bývá zrádný právě tím, jak normálně vypadá. Všechno je na svém místě: lyže jedou, svah drží, svaly poslouchají. A přesto se tělo chová jinak, než by mělo. Dech se zkracuje rychleji, hlava je těžká, soustředění se rozpadá v drobných okamžicích nepozornosti. Po obědě přijde únava, která neodpovídá tomu, co jsme skutečně odjeli.

Byly doby, kdy se dalo na horách poslouchat vlastní myšlenky. Nejen brzy ráno, ale i v běžný všední den. Dnes se ticho a klid staly luxusem – podobně jako prázdná sedačka na lanovce nebo dlouhý oblouk bez nutnosti hlídat periferii. Přelidnění sjezdovek není pocitový výkřik rozmazlených lyžařů. Je to strukturální změna lyžařského světa, která se už ...

Pád na lyžích je zvláštní fenomén. Všichni ho známe, všichni ho zažíváme, a přesto o něm mluvíme neradi. Jako by byl selháním, chybou v systému, něčím, co by „správný lyžař“ dělat neměl. Jenže realita na svahu říká něco jiného: pád není výjimka. Je to signál. Otázka nezní, jestli padáš – ale proč, kdy a co si z toho vezmeš.

Lyžování je svoboda pohybu, ale jen do chvíle, kdy se změní v bezohlednost. Příběh z amerického Killingtonu ukazuje, že hranice mezi sportem a hazardem může někdy vést přes jediný post na sociálních sítích.

Na silnici víme, kdo nese vinu. Na sjezdovce se často ptáme, zda vůbec nějaká vina existuje. Příběhy těžkých nehod a jedna vášnivá zahraniční debata otevírají otázku, kterou si české hory zatím kladou jen šeptem: má mít lyžař stejnou odpovědnost jako řidič?

Rovnováha bývá připomínána jako žádoucí stav snad ve všech oblastech života. V lyžování to platí dvojnásob (tedy pokud ne trojnásob). Ačkoli se alpské a severské lyžování liší technikou i terénem, spojuje je stejný nárok: udržet tělo nad opěrnou plochou, která klouže. Rovnováha zde není póza ani talent, ale naučená schopnost aktivně řídit pohyb v n...

Lyžování. Sport, který v sobě spojuje svobodu pohybu, horskou přírodu a intenzivní zážitky. Jenže dnes, více než kdy jindy, se většina z nás při pohledu na ceny skipasů, ubytování a dopravy nestačí divit. Zatímco dřív šlo o dostupný zimní výlet, dnes může být lyžařská dovolená jedním z největších výdajů roku. Proč tomu tak je a proč se nejvíce přip...

Lyžařská sezona je v plném proudu, ceny skipasů letí nahoru a mezi lyžaři stále častěji rezonuje kontroverzní téma: co dělat s permanentkami, které člověk nestihne plně využít? A může být sdílení či prodej skipasu legitimní cestou, jak ušetřit, nebo je to prostě podvod? Diskuze na sociálních kanálech ukazují, že to není jen okrajová špička ledovce,...

Jedna sezónní karta, desítky středisek, svoboda jet kamkoli a kdykoli. Myšlenka, která zní jako splněný sen moderního lyžaře, ale v praxi otevírá starou otázku v novém měřítku: kolik lidí se ještě vejde do hor, aniž by se z lyžování stal logistický výkon místo radosti? Americká debata o multisezónkách není exotická historka ze zámoří, ale zrcadlo p...

Na svahu se to pozná prý hned: stačí pár oblouků, postoj na nástupu lanovky, pohled shora dolů. Jenže jakmile se pokusíme tuhle intuici převést do slov, začne se obraz rozpadat. Dobrý lyžař je kdo? Ten, kdo jezdí rychle? Čistě? Všude? Nebo ten, kdo si poradí, když to přestane být hezké?