Tomáš Mical - komentář
První dojem:
První dojem odpovídá Radkovu popisu toho, jakým se cítí být lyžařem a kolik do lyžování investuje času a energie. Jedná se o standardní sportovní jízdu člověka, který dokáže na modrých a středně strmých červených sjezdovkách hravě jezdit po hranách. Pokud se ovšem Radkovi líbí technicky náročnější tratě a strmější svahy, je nutné na technice opravdu zapracovat. Rezervy vidím především ve vyvážení základního postavení na lyžích.
Analýza:
Byť na fotografiích chybí to nejdůležitější, tedy detailnější přechod z oblouku do oblouku, dá se jasně z následujících fotografií vysledovat hlavní chybka, na kterou se pak další chybky navazují. Pozice na obr. 10 prozrazuje mnohé. V přechodu mezi oblouky se sice snažíš dostat do směru nového oblouku, ale orientuješ a vytahuješ se do nového směru pouze rameny. Nedostáváš tedy těžiště v přechodu mezi oblouky dostatečně dopředu a zejména v oblouku doprava lze vidět (zřetelně obr. 6), že navíc v kombinaci s mírnou protirotací pánve (obr.10) dochází k přílišnému vysunutí vnitřní lyže dopředu. Navíc také pokrčování vnější nohy v průběhu vedení oblouku (obr. 4 – 6) Tě dostává do většího záklonu a umocňuje tak nestabilní pozici, která by byla jistě potrestána na strmějším a tvrdším povrchu, který si označil za svůj oblíbený. Oblouk doleva je alespoň opticky z fotografií Tvou lepší stranou. Mám ovšem pocit (pozice 1 – 2), že jsi v závěru oblouku pánví příliš frontálně s podélnou osou lyží a přitom rameny již „vytažen“ do nového zamýšleného směru jízdy. Je mi jasné, že tímto kontroverzním názorem možná pobouřím zdejší diskutéry, ale jsem toho názoru, že pánev by měla být optimálně z několika důvodů na konci oblouku v mírné protirotaci vůči směru jízdy. Nedivil bych se, kdyby také toto Tvé postavení pánve na konci oblouku doleva mělo vliv na oblouk doprava, tedy na chybky zmíněné výše. Rozlišujme tedy nežádoucí protirotaci v zahájení oblouku a spíše prospěšné protirotační postavení pánve vůči ose lyží na konci oblouku.
Cvičení:
V první řadě se soustřeď na posunutí těžiště dopředu v přechodu mezi oblouky. Než se rozjedeš, zkus se postavit do dobrého postavení a požádej někoho, aby Tě z boku zkontroloval. Takovouto centrální, vyváženou pozici těžiště nad středem chodidel zkus udržet v průběhu celé své jízdy. Nech se častěji natáčet či fotografovat z boku. Na Tvém místě bych také zkusil jezdit v trochu užší stopě, což Ti usnadní přesun těžiště v přechodu mezi oblouky rychleji dopředu a dovnitř tvořeného oblouku, tedy zvětšení rozsahu, což bude mít v důsledku pozitivní vliv na brzké zahranění a prohnutí lyží. V oblouku doprava se snaž udržet vnější nohu „pružně-propnutou“ a pracuj více s nohou vnitřní, která by se měla od začátku oblouku pomalu aktivně pokrčovat a zvětšovat tak skrze posunutí těžiště dovnitř oblouku tlak do lyží již v nájezdní fázi do spádnice. Na spádnici či mírně za ní (záleží na rychlosti) bys již měl mít vnitřní nohu pokrčenou v maximální možné míře. Zbytek práce pak za Tebe udělají všudypřítomné vnější síly, dobře použité síly vnitřní a moderní materiál, který pod sebou vezeš.
