První dojem:

Ahoj Michale. Vidím, že tě dlouhé lyže pořád nepustily, což je jenom dobře. Na krátké oblouky nejsou úplně nejlepší, ale "Übung macht Meister".

Analýza:

Krátký oblouk je obecně specifický a nejtěžší. Do krátkého poloměru musíme ve vteřině vměstnat vše, na co máme v delším oblouku třeba pětinásobek času, ale i místa. Všechny pohyby musí být přesné a účelné. U tvého krátkého oblouku bych se zaměřil zejména na příliš širokou stopu, která tě limituje v rozsahu dolních končetin a vnímání průběhu či trajektorie krátkého oblouku. Stejně jako chceme mít u dlouhého poloměru nejvíce tlaku na lyže ve spádnici, případně těsně za ní a hned potom oblouk ukončit, platí to i u krátkého. Tam je to samozřejmě o mnoho těžší a zpoždění či nedokonalé pohyby se pak projevují velkým tlakem na konci oblouku, bržděním, velkým hraněním či "hockey-stopy". To je zejména na prudším i tvůj případ.

Cvičení:

Zkus si představit krátký oblouk jako ležatou osmičku, která leží kolmo na spádnici a ty ji chceš nohama kopírovat. Nech prostě lyže při přechodové fázi jet dále do strany, nelámej kolena hned dovnitř nového oblouku. Získáš tak větší náklon, nohy se dostanou dále od těla a tím dojede i k většímu a časnému zahranění a vytvoření tlaku v okolí spádnice. Za spádnicí už oblouk končí a jeho pokračující trajektorie už je jen počátek přechodové fáze a příprava na další oblouk. Pokud budeš trénovat na obřačkách, zkus jezdit smýkané paralelní oblouky, snaž se o co nejkulatější provedení a postupně je zkracuj opět s důrazem na "kulatost", nikoliv na agresivní zaseknutí na konci.

Ať se daří a přijeď se zas někdy ukázat