První dojem:

Mladá dáma se jistě věnuje posledních pár let závodnímu lyžování skutečně naplno. Paradoxně v tomto faktu vidím největší její problém. Mnoho jízd, které jsem na Vašem YT kanále shlédnul, mají několik společných jmenovatelů a charakteristik, tolik typických pro mladé závodníky z ČR. Krom velké vášně pro lyžování a velké tréninkové píle, vidím především velmi pasivní lyžování, což je důsledkem rezerv v úrovni osvojení si základních lyžařských dovedností, které jako dílky puzzle tvoří ve finále obrázek: techniku lyžování.

Analýza:

Analýzu nelze začít jinak než u základního postavení a jeho vyvážení, neboť má přímý vliv na průběh jízdy.

To je charakteristické permanentně příliš ohnutým trupem, přičemž pánev a hýždě zůstávají dosti vzadu. Paže s holemi jsou ve "střehu" před tělem, aniž by si s nimi jezdkyně věděla rady. Dolní končetiny jsou v postavení daném především nastavením dětských závodních bot. Trup a paže tedy dohání předozadní rovnováhu se snahou o naplněný mnohdy zcestného pokynu trenéra, "hlavně se tlačit dopředu". Chápu, že lyžařce je teprve 9 let, ale nemyslím si, že to, jak na lyžích stojí je pouze důsledkem ještě nedovyvinutých určitých svalových skupin a úrovně dané motorické docility. Spíše mám pocit, že se jedná o důsledek neoptimálního lyžařského tréninku a s ním souvisejících rad trenérů a okolí již od samotného začátku jejího lyžařského života. Viz např.: https://www.youtube.com/watch?… (předpokládám, že je to naše analyzovaná závodnice?)

Zahájení oblouku a přechod mezi oblouky je charakteristický velmi dynamickým zdvihem z obou nohou, současným přesunutím kyčlí pouze v laterální rovině (ze strany na stranu a navíc vzadu) a to vše pod zablokovaným, ohnutým trupem (viz. základní postavení) V nájezdní fázi se pak dostávají kyčle a trup do protirotace rychlým přisednutím a zaujmutím pozice. V důsledku pak dochází k předsunutí vnitřní lyže a jejímu zatížení, což dostává lyžařku do nestabilního postavení, které by bylo často na prudkém a tvrdém svahu jistě potrestáno pádem. Jezdkyně se tedy již od zahájení oblouku nevzpírá proti nové vnější lyži a nedochází tak k vytvoření platformy pro naklopení celého těla do oblouku a tvorbě tlaku, který je pro prohnutí tužších závodních lyží již před spádnicí v nájezdní fázi nutným předpokladem. Situaci řeší jezdkyně přikloněním a rotací těla za lyžemi ve výjezdní fázi za spádnicí. Byť lyže zatáčejí, není plně využit jejich potenciál. Chyby na samém začátku oblouku jsou rozhodující pro celou jízdu a ta je tak v důsledku velmi pasivní a nestabilní, což se projeví na tvrdších a prudších sjezdech a v branách.

Cvičení:

Nemá cenu, abych zde u tak mladé jezdkyně uváděl nějaká cvičení a drily. Problém je komplexní a musí se i tak řešit. Cesta k progresu vede k návratu zpět na začátek. Nejlepším řešením je volné ježdění pod dohledem špičkového učitele lyžování (ne čistě trenéra!) a hraní si s vyvážením se na lyžích a s postavením všech segmentů těla. Dalším krokem je hra s točením, hraněním, jízdě na jedné lyži apod. Neměla by chybět jízda v boulích či v terénu, jako kontrola optimálního základního postavení a ovládání lyží dolní polovinou těla a ne pouze od kyčlí nahoru. Nebál bych se v následujících měsících na ledovcích trávit několik dní až týdnů na telemarkách a třeba i na snowboardu, opět pod dohledem učitele lyžování. Vše bude mít kladný efekt na cit pro lyžování a pochopení toho, co je nutné na sněhu dělat k tomu, abychom z materiálu dostali maximum za přispění vnějších sil a minimálního využití vnitřních sil. Doufám, že nejen mé rady dopadnou na úrodnou půdu a my budeme časem mít na poli závodního lyžování novou Šárku Záhrobskou.