Sjezdovky:
Víceméně jde o červeno-modré sjezdové tratě, na české poměry
poměrně široké, které nenudí, při menším zatížení se dá krásně
vykrajovat carvingový oblouk, hlavní sjezdovka mírně prudší. Hlavní
červená trať, která je i zasněžována přednostně, má zároveň i
osvětlení, což skýtá už poměrně slušnou délku na večerní lyžování
- obě tratě jsou cca 1 200 metrů dlouhé. Třetí sjezdovku zastupuje
okružní modrá, kde není zasněžování a sjet po ní se v současných
zimách dá jen ojediněle.
Sněhové podmínky:
Výborné, i přesto, že se prašanová nirvána, která přicházela po
celosobotním přídělu, nekonala. Bohužel už po pár hodinách přišlo
výrazné oteplení, kdy se ranní teploty vyhouply o 20 stupňů nahoru až
těsně nad nulu. Ale sníh držel, jistě i po kvalitní úpravě rolbami.
Uvidíme, jak rychle se to změní, jelikož oteplení má být trvalejšího
rázu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Tady to je asi jeden z mála záporů Jablonečku - obsluhuje nás zde
starší dvoukotva, nahoře na mírnější červené části sjezdové trati je
ještě Poma. Dvousedačka by zde našla jistě uplatnění. Na druhou stranu
zde zas nebývají asi takové fronty. Lyžařská škola, půjčovna, mini
dětský lanový vlíček pro první lyžařské krůčky zdarma.
Zalidněnost:
Příjemné překvapení, cestou ze Semil jsem míjel dost zaplněné
parkoviště na Šachtách ve Vysokém, ale pár kilometrů níže to bylo
lepší. Na neděli při relativně slušném počasí bez mlhy, deště či
větru se čekalo minimálně, největší fronta kolem poledne cca 5 minut,
většinou 1-2 minuty.
Občerstvení a aprés-ski:
Hlavní restaurace dole u nástupu, skibar na horní stanici. Tentokrát
vyzkoušen skibar nahoře. Klasické menu a celkem dobrý výběr za rozumné
ceny, navíc se sympatickou blondýnkou u okýnka.
Jen už jsem
jedl lepší zelnou polévku (s rohlíkem za 35 Kč), domácí štrůdl za 30
Kč dobré chuti, ale menší porce. Ostatní na přiložené fotografii.
Doprava do střediska a parkování:
Parkování bezplatné, cesta buď od Semil přes Vysoké, či z hlavní
pojizerské silnice ve směru Jilemnice - Harrachov.