Pyhrn Priel aktuální report z 16.12.2016

Sjezdovky:

Otevřená byla zhruba polovina sjezdovek ve středisku. Bohužel celý den na polovině horní části sjezdovky od šestisedačky a sjezdovce č. 7 probíhaly závody. Nejlepší ježdění bylo tedy okolo desetimístné kabinky na sjezdovce č. 4. A potom školní krátká sjezdovka č. 14, která je ale dobrá vždycky. Asi třikrát jsme dali sjezdovku č. 1 dolů do údolí. Ale bohužel je samý led a ledový písek. Některé úseky jsou opravdu chuťovka a pro nezkušeného lyžaře mohou být docela oříšek. Pokud je na ní pořádná vrstva přírodního sněhu je skvělá a těch cca 5 km z vrcholu stojí za to. Černá FIS byla zavřená a teprve zasněžovali, i když v horních partiích to už vypadalo velmi dobře. Co bylo hodně špatné, je obrovské množství kamínků, takže skluznice dostala pořádně zabrat. Slušné poježdění bylo na závodní trati, kde asi od půl třetí bylo volno.

Sněhové podmínky:

Na sjezdovkách z 90 % jen technický sníh, takže se rychle tvořily ledové plotny. Většina sjezdovek byla plná malých ostrých kamínků. V sedle a směrem nahoru bylo na svazích cca 10 cm přírodního sněhu.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Hlavní lanovky fungovaly všechny. Kabinka z údolí už je trochu postarší, ale jezdí vcelku rychle. Šestisedačka s bublinou na vrchol už má taky pár let za sebou. Vše doplnuje moderní desetimístná kabinka stará cca 3 roky. Jinak mnoho starších kotvových vleků a pro děti kids park, kde jsem před lety naučil lyžovat dceru.

Zalidněnost:

Lidí bylo minimálně, fronty na lanovky žádné. Jen mnoho závodníků a jejich doprovodu, ale ti se pohybovali jen okolo místa závodu.

Občerstvení a aprés-ski:

Tradičně jsme navštívili samoobslužnou restauraci Bärenhütte. Ceny jídel jako všude v Alpách, tedy od 4 euro za polévku do 10 euro za řízeček. Místa na sezení spoustu.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava bez problému - vyjížděli jsme v 5 hod. z jižního kraje Prahy a v 9 hod. jsme stáli na parkovišti. Nikde cestou žádná zácpa, ani v Linci, čehož jsem se trochu bál.

Parkoviště poloprázdné, jen bohužel nefungovala lyžařská cesta k lanovce, takže bylo nutné těch cca 300 až 400m dojít pěšky po chodníku. Ani návratová sjezdovka není vysněžená, takže zpět zase po svých.