Sjezdovky:
V provozu měly být všechny 3 sjezdovky, tedy obě červeno-modré v délce
cca 1 200 metrů a modrá objezdová, která se napojuje na červeno-modrou,
její celkovou délku středisko neudává, bude to zhruba někde ke kilometru a
půl. Obě hlavní tratě jsou celkem široké, při málo lidech můžete
vykrajovat carvingový oblouk dle libosti. Na obou sjezdových tratích v horní
polovině bylo ale za provozu zapnuté zasněžování, takže druhá
červeno-modrá trať byla sjízdná až od své poloviny.
Sněhové podmínky:
Výborné sněhové podmínky, prašan, tohle nemělo chybu. Zhruba
půlmetrová sněhová pokrývka. Nějak zde ale zapomněli na instalaci aspoň
jednoho skoku, překážky byly opřené o strom, jak kdyby nebyla ta pravá
sezóna.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Klasická dvojkotva, není to žádný přepych, ale možná díky tomu
nebývá středisko přeplněné, a to platí hlavně i o sjezdovkách.
Půjčovna, servis samozřejmostí.
Zalidněnost:
Ideální stav, minimum lidí, takže jste mohli jezdit nahoru dolů,
absolutně bez front. I když jsme přijeli až kolem poledne, po 15. hodině
jsme již končili, čekal nás přesun do víkendového Harrachova na
chatu.
Občerstvení a aprés-ski:
Příjemná samoobslužná restaurace u spodní stanice vleku. Tentokrát
vyzkoušen vrchní skibar a lehce rozpačité pocity. Uvnitř bufetu zima, což
není ideální stav, když se jde lyžař v mraze vyfoukaný ohřát. Ke
klobáse příloha rohlík, jeden z nás ho měl starý několik dní. Polévka
už došla kolem 13. hodiny. Jinak příznivé ceny: klobása s pečivem 40,-,
horký mošt 30,-, turecká káva 20,-, ohřívaný párek 2 ks s pečivem 30,-
Kč.
Doprava do střediska a parkování:
To byla bída. Už od Semil neprotažené silnice, plno zmrazků a skrytých
ploten, od křižovatky Roprachtice - Vysoké pak tankodrom. Na rovině při
menší rychlosti jsme dostali s autem i hodiny, naštěstí nic nejelo.
Parkování zdarma.