Dragobrat aktuální report z 24. - 25.01.2012

Sjezdovky:

Sjezdovky orientované na východ jsou vesměs velmi široké a pravidelně upravované rolbou. Úprava není špatná, ale v horším počasí je přeci jen potřeba dávat si pozor na zlomy, nerovnosti a okraje sjezdovek, protože značení tratí je nulové.

Sjezdovky jsou zpravidla luxusně široké. Sjezdovka u lanovky na pravé straně střediska (při pohledu zespodu) nabízí zajímavé přírodní koryto, které za dobrého počasí může být zábavné, při špatné viditelnosti zákeřné.

Co se týká bezpečnosti je myslím nejzásadnějším nedostatkem totální absence značení tratí. V horším počasí se lyžaři lehce mohou ztratit (hřebeny jsou velmi oblé a pro orientaci nepřehledné), sjet zcela mimo sjezdovky, a v horším případě přejet do jiného údolí (i do lavinového terénu), odkud je návrat velmi složitý. Byli jsme v Dragobratu 3 dny a každý večer měla horská služba jednu pátračku po ztraceném člověku. Ohraničení tratí a vyznačení lavinových svahů by jednoznačně středisku prospělo.

V areálu se nachází cca 20% modrých, 60% červených a cca 20% černých sjezdových tratí.

Sněhové podmínky:

Přestože sjezdovky nemají umělé zasněžování, mívají dostatek přírodního sněhu někdy od konce listopadu do konce dubna. Na konci tohoto ledna byly sněhové podmínky ideální, sněhu bylo kolem 1,5 metrů.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Ve středisku je 5 vleků a 2 sedačkové lanovky. Ty jsou ve vlastnictví 4 různých provozovatelů, proto si před zakoupením permanentek prostudujte mapku areálu. Tu najdete i na stránkách www.dragobrat.ws (hned na hlavní stránce zcela dole), jednotliví provozovatelé jsou barevně odlišeni.

Sedačkové lanovky bez nástupních pásů jsou pomalé, při chladném a větrném počasí volte spíše vleky.

Zalidněnost:

I když jsme při naší návštěvě měli vesměs jiný než lyžařský program, několikrát jsme místní tratě vyzkoušeli. Fronty byly téměř nulové a pohyb sjezdařů vzhledem k rozloze sjezdovek zcela přijatelný. Provoz se znatelněji zahušťoval až v nejnižší části, odkud startují vleky.

Občerstvení a aprés-ski:

Místní restaurace nezklamou nikoho, kdo má rád poctivé (dalo by se říct domácí) jídlo a pití.

Ceny jsou nižší než u nás. Nezapomeňte ochutnat místní vodku, která je nebývale kvalitní a čistá (bolehlav po ránu je při jednodruhové konzumaci raritou), případně také ukrajinské koňaky. Šašlik, hřibová polévka, boršč… Místní piva, zpravidla podávaná v lahvi, taky splňují evropská očekávání. Z vlastní dobré zkušenosti můžeme doporučit hospodu „U Štěpana“, která je hlavnícesty kousek pod nástupem na vleky.

Cena ubytování v zimní sezóně se pohybuje od 100 do 150 Hr (cca 250 až 375 Kč) za osobu, s polopenzí od cca 150 do 200 Hr (375 do 500 Kč) za osobu.

Doprava do střediska a parkování:

V zimě je Dragobrat po 9 km dlouhé přístupové cestě dostupný pouze terénními vozy, proto pokud vlastníte „normální“ osobní auto, necháte jej v údolí na parkovišti u hlavní cesty v údolí Tisy a přesednete do terénního náklaďáku GAZ 66 nebo do gazíků UAZ. Cesta nahoru stojí cca 200 Hr (500 Kč) za vůz. Pokud bydlíte nahoře, ubytovatel zajišťuje za zvýhodněné ceny dopravu od parkoviště v údolí.