Sjezdovky:
Byly to dva rozdílné dny, první den bylo po předchozích deštích a
začínalo přituhovat a chumelit během dne. Ze sjezdovek byla přijatelně
sjízdná pouze červená sjezdovka u kotvového vleku, ta více vlevo nejela,
nebyl tam sníh. Do druhého dne napadlo cca 30 cm sněhu a červená se o
hodně vylepšila a hlavně se dal jezdit až k lesu nádherný freeride, fakt
parádní.
Sněhové podmínky:
Sněhu moc nebylo, na červené bylo nějakých max. 20 cm spíše
zledovatělého sněhu, jak ho rolbovali mokrý. Druhý den se podmínky o dost
vylepšily, ale zase nebyla podložka tvrdá. Na svahu mají i vzhledem k
umělému zasněžování poctivých 50 cm sněhu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Po oba dna jela hlavní kotva, poma a nekonečné lano v lyžařské škole,
dětská poma byla mimo provoz.
Zalidněnost:
První den od rána jsme tam lyžovali téměř sami až do nějakých 10:30
hodin, potom se na svahu objevily dětičky z lyžařské školy, ale stále
ježdění bez front, jaká nádhera! Druhý den už před desátou se na kotvě
udělala fronta, ale tak na dvě až tři minuty.
Občerstvení a aprés-ski:
Restauraci tam mají krásnou kulatou s barem pro obsluhu uprostřed. Ceny
odpovídající: Kozel 11 za 30, párek v rohlíku za 28, vepřový řízek s
hranolkem za fantastických 120 Kč! Takže jsme využili a poseděli.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta do střediska už zase tak příjemná jako restaurace nebyla, byla
celá zledovatělá a hlavně první den nebyli cestáři schopni dostat pod
kontrolu zhruba 300metrový kopeček, co je přímo u střediska se sklonem 12
procent. Došlo tam dokonce k řetězové nehodě čtyř aut, dlouho jsem nic
podobného neviděl. No ani na parkovišti střediska, které je na svahu, to
nebylo úplně dobré. Tam středisko ztrácí minimálně hvězdičku. Byl jsem
svědkem, jak se paní odvážně pustila dolů, těsně minula auto, které
jeho majitel málem bránil vlastním tělem a napálila to do nakladače
patřícího středisku, kterým tam vytahovali další auto, které po
čerstvém uklouzaném sněhu nebylo schopné se rozjet.