Sjezdovky:
Sjezdovka je tu vlastně jen jedna, a to modrá. Údajně je dlouhá 900
metrů, ale paralelně vedoucí sedačková lanovka má prý 803 m, takže
sjezdovka musí mít logicky stejnou délku. V horní polovině má sjezdovka
větší sklon, v dolní polovině je plošší. Rozhodně ale nelze tvrdit, že
je jen pro začátečníky nebo rodiny s dětmi, viděla jsem řadu lyžařů,
kteří si užívali sportovní oblouky. A ani spodek není až tak plochý, že
by třeba bylo potřeba se odpichovat, to se asi bude týkat jen těch, kteří
zanedbali servis , dle mých zkušeností se dá docarvovat až k lanovce.
Navíc je za dobrých sněhových podmínek luxusně široká.
Na druhé straně lanovky se nachází snowpark a skikrosová trať, oboje je
ale vzhledem k vysokým teplotám aktuálně téměř bez sněhu.
Sněhové podmínky:
Udávaná výška sněhové pokrývky na sjezdovce je 50 až 60 cm. V
krajích to bude určitě méně, jinak neumím posoudit. Tráva, hlína ani
kamínky ale nikde nevylézají, takže na sjezdovce je určitě sněhu
dostatek. Přes noc pravděpodobně dosněžovali, protože bylo několik
stupňů pod nulou, a ráno před zahájením provozu sjezdovku rolbovali, což
by, předpokládám, jinak nedělali.
S ohledem na ranní rolbování byl na sjezdovce manšestr, který vydržel
přesně na jednu jízdu. Poté, co se po sjezdovce přehnala první vlna
lyžařů, z něj nezůstalo nic. Asi hodinu vydržela sjezdovka v dobrém
stavu, pak se pomalu začaly tvořit muldy z technického sněhu, který byl
„naškrábaný“ na takový jemný prach, že ani netvořil oporu lyžím.
Okolo 11. hodiny se na řadě míst obnažil zmrzlý podklad a v další asi
půlhodině začala pod vlivem slunce, které vylezlo, sjezdovka měknout, sníh
zfirnovatěl. Podmínky tedy různé, rozhodně ale jarní. Pokud se nevrátí
zima, mají to tu spočítané...
Ostatní plochy mimo sjezdovku jsou po střídání nízkých a vysokých teplot
zmrzlé na led nebo jsou úplně bez „sněhové“ pokrývky.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Sjezdovku obsluhuje čtyřsedačková lanovka. Neodpojitelná s nástupním
pásem, takže nijak extra rychlá. Dojezd k turniketům je z kopečka a stát
bokem by asi pro všechny byla ostuda, takže jsem tam byla většinu času za
blbce, který se neumí postavit do fronty. Občas se někdo chytil a postavil
se stejně jako já, ale obrátit davy na jinou víru se mi nepodařilo. Pro
nezaujaté pozorovatele by to ale musela být parádní němá groteska,
protože každou chvíli to někomu podklouzlo, přejel přes několikery lyže
a zastavil o někoho pevněji stojícího, v tom horším případě se
poroučel k zemi, a to včetně dospělých. Učí se tu spousta
začínajících dětí, většina z nich bez holí, dostávají tedy dokonalý
příklad... Přitom udělat velkou rovnou plochu před turnikety a přesunout
tím ten kopeček mimo její dosah by nebyly žádné rozsáhlé zemní práce,
které se nedaly s pomocí bagru při výstavbě lanovky udělat...
Za turnikety je přístup z obou stran ohrazen bytelným dřevěným plotem.
Ulička je ale tak úzká a navíc stočená, že se do ní pohodlně vejdou jen
tři lyžaři vedle sebe. Fronta pro jednotlivce na doplňování chybí
úplně. Navíc vlivem začátečníků a dětí pochopitelně občas vznikají
zmatky nebo se postupuje pomalu. Formace pro nástup se tedy tvoří až těsně
před nástupem a naprosto živelně, takže sedačky jezdí nevytížené,
stalo se mi i že jsem jela úplně sama (a jak jsem zaregistrovala, nebyla jsem
jediná, komu se to stalo). Tohle mají bravurně podchycené snad jen v
Rokytnici... Sice nevím, co lyžaře vede k podupávání na nástupním pásu,
ale místo ranního pozdravu, který je třeba obvyklý na Plešivci, se
dočkali křiku, že to nemají dělat.
U dolní stanice je občerstvení i budova, která slouží, pokud jsem
správně zaregistrovala, jako půjčovna a škola, jsou v ní i toalety. Vše
jen několik kroků od parkoviště, po rovince a hned u nástupu na
lanovku.
Zalidněnost:
Už ráno v 8:45 se stála fronta na spuštění lanovky. První asi 2 jízdy
byly rovnou k turniketům, pak se začala tvořit menší fronta, která
vygradovala mezi cca 10:00 a 11:00 na odhadem 5 až 7 minut čekání.
Na sjezdovce ale bylo mraveniště. Svah je pochopitelně využívaný hlavně
začátečníky, kteří se ne vždy chovají předvídatelně, takže jsem při
pozorování z lanovky viděla několik ne úplně bezpečných situací. Pokud
by byla sjezdovka otevřena v plné šíři, problém by určitě nebyl.
Nevytíženost lanovky je v tomto případě bonusem, neumím si představit,
že by na sjezdovce bylo lidí ještě více.
Doprava do střediska a parkování:
Z Prahy asi hodina cesty, celé pohodlně po dálnici na Liberec, pak jen
několik kilometrů od sjezdu na parkoviště. Ráno mrzlo, takže třeba na
dálničních mostech byl vidět namrzlý povrch, ale jinak byly silnice suché
a bez problémů sjízdné. Parkoviště je asfaltové, ale kapacitně
nepostačuje. I když bych tu v některé dny očekávala návštěvnost mnohem
větší, při mém odjezdu cca ve 13:30 se parkovalo i podél příjezdové
silnice.