Sjezdovky:
Zdejší sjezdovka je trochu nešťastně navržená – horní část má
celkem příjemný sklon, kde se dá ještě i trochu carvovat, spodní
plackovitý dojezd je prostě neštěstí. Když je pomalý sníh, nebo fouká
protivítr ze severu, je problém dojet ke spodní stanici. Ale dnes, kupodivu,
dobrý! On totiž foukal vítr od jihu, který měl dost podstatný vliv na
rychlost.
Sněhové podmínky:
Na sjezdovce leží cca 20 až 30 cm technického sněhu, v týdnu napadlo i
nepatrně přírodního. Bohužel ne tolik, aby se dalo zajíždět do
skicrossu, který by tak byl příjemným zpestřením jinak nudného
lyžování po jedné trati. Sníh byl odpoledne sice vlhký, ale nehrnul se do
nijak velkých muld, k čemuž určitě přispěla severní orientace svahu.
Nikde žádná vydřená místa nebo plotny.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V areálu je čtyřsedačka, která je hodně pomalá. Navíc spousta
zoufalců neumí nasedat, a tak i často zastavuje. Jedno kolečko – výjezd
nahoru a sjezd dolů, tak při dobré konstelaci vyjde zhruba na 9 minut. Pro
děti je tu školička skřítka Javorníčka s provazovým vlekem – nevím,
jak se tam děti můžou naučit lyžovat, když je umístěna téměř na
čisté rovině. To my našemu synovi stavěli na zahradě obří kopec, který
měl určitě daleko větší sklon. O zázemí jsem již psala minule. WC se
nachází v hlavní budově, tedy poměrně daleko od občerstvení v
„deštníku“. Nutno však podotknout, že je čisté a je na něm krásně
teplo.
Zalidněnost:
Když jsem přijížděla na parkoviště po jedné hodině, trochu jsem se
zděsila množstvím aut, ale fronty na to, že byl pátek, jarní prázdniny a
sluníčko k tomu, se netvořily nijak zásadní. Nárazově pár lidí. Při
dobrých sněhových podmínkách a o víkendu bývá tento areál díky
přelidněnosti téměř nepoužitelný.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení jsem dnes opět nevyužila. Snažila jsem se svoji
dvouhodinovku projezdit na plno, takže jsem jezdila s jednou malou pauzou na WC
„imrvére“. Tedy furt dokolečka.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava stále po dálnici. Parkování zdarma na velkokapacitním
parkovišti.