Sjezdovky:
V provozu je hlavní a rovný kilometr dlouhá Krakonoška, momentálně
pouze v jedné ze tří rozvětvených variant. To mně osobně vůbec nevadilo,
zalidněnost zde již z principu nemůže být jakkoliv velká, takže i na
užší sjezdovce je prostoru dost. Ostatně stačí vyrazit od lanovky jako
první a máte ji celou pro sebe. A to není vůbec těžké, jelikož zde
lyžují převážně začátečníci. 
Krakonoška nabídla opravdu skvělé svezení, celkem 3x se vystřídá
prudší a rovnější úsek, než dojedete až k dolní stanici LD. Celá
sjezdovka je krásně přehledná a tak se dá doslova 100% její délky skvěle
carvovat. Tedy alespoň pokud budete mít štěstí na tak rychlý podklad jako
já.
V provozu je také levá (mírnější) část svahu u kotvy. Ta nabídne
velmi slušný sešup, žel vystačí tak na 5 až 6 delších oblouků.
Krátkými slalomovými oblouky se ale dostatečně zahřejete i za tak krátkou
vzdálenost. I zde šlo díky skvělému sněhu, úpravě a nulovému
zalidnění carvovat až do zavíračky.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky byly velkým překvapením, ale jen v pozitivním smyslu.
O 2 dny dříve na Plešivci neměl sníh příliš valných kvalit, byl vlhký
a těžší. Zde jsem vzhledem k nadmořské výšce a podobnému počasí
čekal něco podobného. To se ale ukázalo jako chyba, v Mariánkách se
teplota po celý den v horních partiích pohybovala mezi -2 až -3 stupni, dole
bylo o nějaký ten stupeň tepleji. I po poledni tak byl na spoustě míst
stále manšestr a především povrch byl skvěle tvrdý a bez ledových
ploten. Měknout začal sníh pouze na svahu u kotvy, a to až po 14. hodině.
Díky nízké zalidněnosti ale zůstala kvalita i tam dobrá. Na svazích
ležel sněhu dostatek, kamínky žádné. Obzvlášť u krátké sjezdovky
vedle kotvy se vrstva jevila jako přinejmenším metrová.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na tomto místě se nic nemění, ačkoliv malou změnu lze pozorovat přece.
Nevím, jak je tomu dlouho, každopádně od mé poslední návštěvy se
kabinková lanovka dočkala nového nátěru, a to svítivě zeleného. Jinak je
ale vše při starém, kabinky jsou opravdu těsné a při plném obsazení 4
cestujících je to opravdu krabička od sirek. Přesto jsem byl svědkem
nevídaného jevu, kdy instruktor lyžařské školy dokázal do jedné nacpat 5
ratolestí a navrch sebe. 
Pozor si rozhodně dejte na volbu lyží, mé univerzálky se 75mm pod patou
mají patky lehce širší, avšak nijak vybočující z běžného průměru,
nicméně vejít se s nimi do úzkých nosičů u kabinek byl takřka vždy
menší oříšek a širší patky by se sem již opravdu nevešly. Na freestyle
lyže tak určitě rovnou zapomeňte a v případě nějakých širších
allmountainů zřejmě taky narazíte. Nosič na snowboard je na každé kabince
jeden, a to poněkud neprakticky nahoře nad vstupem. Vevnitř jsou kabinky
prakticky beze změn, což nepovažuji za vadu, ostatně i to je věrným
důkazem jedinečnosti této LD.
Kotva jezdila solidní rychlostí a bez výhrad. Druhá nebyla v provozu a
těžko říct, zda vůbec bude, vypadala spíš "nechána na pospas".
Zalidněnost:
V lednový všední den jsem očekával, že zde budeme lyžovat prakticky
sami, což úplně pravda nebyla. Na dolním parkovišti bylo odhadem 25 aut,
čemuž odpovídala i zalidněnost. Lyžoval zde i jeden lyžařský kurz,
odpoledne pak cca 30 dětí v lyžařské školce. Ty ale využívaly služeb
dětského parku, takže nijak neovlivnily obsazenost svahů či lanovky.
Jen jednou se nám díky lyžařskému kurzu stalo, že bychom se do žádné
z kabinek nevešli a museli jsme čekat na další "várku". Jinak jsme jezdili
zhruba polovinu času sami a polovinu ve třech či čtyřech. To bylo ve
stísněných kabinkách z hlediska covidu ne úplně příjemné, jelikož
jakoukoliv ochranu úst zde asi nepoužíval nikdo, včetně nás. Na druhou
stranu byl alespoň při koupi skipasu vyžadován covid certifikát.
Časově vycházely jízdy lanovkou velmi příznivě, rychlým, ne však
nijak zběsilým tempem jsme vždy stihli sjet Krakonošku, vyjet a sjet svah u
kotvy a nová "várka" kabinek akorát dorazila, maximálně s čekací dobou
pár desítek vteřin. Závratnou porci kilometrů zde rozhodně nenalyžujete,
ale na druhou stranu jsem poměrně značně překonal svá očekávání,
která byla nižší.
Občerstvení a aprés-ski:
Možnost občerstvení je zde prakticky jediná - stánek u dolní stanice
LD. Mínusem je nemožnost posedět vevnitř, plusem zas velmi příznivé ceny
a taky charakter typického českého bufetu pod svahem, který už se v
mnohých areálech nevidí. :- D Nabídka je tradiční - klobása, smažák,
řízek a k tomu různé chutné a nezdravé přílohy jako hranolky či
bramboráky. Zkrátka kouzlo fritézové kuchyně.
Smažák,
hranolky a tatarka vyšly na 115,- a k tomu malé pivo za 25,-... Tady je svět
ještě v pořádku. 
Aprés-ski zde rozhodně nečekejte, už vůbec pokud budete parkovat na
horním parkovišti jako my. Nicméně stánek s občerstvením uvádí
provozní dobu až do 17:30.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava z KV po silnicích č. 20 a 230 není jen nudnou cestou, ale pokud
rádi řídíte a nebo se kocháte, užijete si již též. Většinu času vede
po širokých a hladkých silnicích lemujících řeku Teplou a skýtající
spousty povětšinou nezáludných zatáček.
Jak z Prahy, tak z KV je to o něco blíže k hornímu parkovišti, které je
oficiálně zpoplatněné, ale předpokládám, že pouze v letní sezoně. Teď
na automatu stálo "mimo provoz" a závory byly otevřené. Přesto tu kromě
nás stálo celý den asi jediné auto. K horní stanici LD je to přitom
doslova pár kroků.
Při poslední jízdě nahoru je možné vrátit čipovou
kartu u obsluhy LD, takže celkově velká pochvala. Cesta do Prahy zabere
nějakých 160 km, ale také po velmi slušných silnicích či dálnici D6,
takže se dá zvládnout pod 2 hodiny.