Sjezdovky:
Vše podstatné se zde odehrává pod vrcholem Krížava (1 453 m n. m.),
odkud vede několik lehkých až středně těžkých tratí jihovýchodním,
jižním a jihozápadním směrem do výšky cca 1 100 m n. m., kde se nachází
parkoviště a zázemí v podobě několika starších chat a bufetů. Všechny
sjezdovky jsou v své horní části velmi mírné, ty jihovýchodní potom
přece jen získají prudší sklon a stanou se z nich sportovní tratě,
zatímco tratě vedoucí spíše jižním a jihovýchodním směrem si i po
zanoření se do lesních partií zachovávají charakter rekreačních a pro
výuku začátečníků vhodných sjezdovek. Všechny sjezdovky byly dopoledne
upravené, v dolních partiích se pak během dne s rostoucí teplotou začaly
tvořit hroudy jarního firnu.
Sněhové podmínky:
V době návštěvy střediska teploty v údolí atakovaly 20 stupňů a
nahoře se přes den ve stínu také blížily deseti stupňům, takže zhruba
od dvanácti hodin sníh pod ostrým jarním sluncem měknul a ztrácel kvalitu,
ačkoliv ráno a dopoledne byl ještě i na dojezdech tratí ve výšce kolem 1
100 m n. m. velmi kvalitní.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kromě šestisedačky Doppelmayr, postavené v roce 2008, která se stala
páteřním dopravním zařízením a obsluhuje de facto všechny sjezdovky v
areálu a současně slouží také běžkařům a skialpinistům k nástupu na
hřeben Lúčanské Fatry, jsou ve středisku tři Tatrapomy z 80. let, které
by si již zasloužily být nahrazeny něčím modernějším. Přiznám se, že
svézt se na vleku, který je natřený stejnou zelenou barvou jako před více
než třiceti lety, je docela zvláštní a vlastně i docela milý
zážitek...
Zalidněnost:
Jelikož šlo o všední den, kdy teploty dole v údolí již vybízely
spíše k posezení na sluníčku, bylo nás nahoře v areálu doslova jen pár
skalních.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení je možné v aprés ski baru, který se nachází zhruba v
polovině tratě č. 3 Flochova, případně u dolní stanice lanovky v
občerstvení u chaty Čučoriedka. Pokud zatoužíte po klasické restauraci,
jsou k dispozici restaurace chaty Martinské hole, případně stejnojmenného
hotelu, který se nachází u dolní stanice Tatrapomy "Rekreační". Nabídka
občerstvení na sjezdovkách odpovídá tomu, co by člověk v podobných
zařízeních očekával, tzn. hranolky, párky, burgery, bramborové placky a
palačinky. Pochvalu si zaslouží snad jen "kapustnica" z občerstvení na
chatě Čučoriedka. Nabídky restaurací jsme nevyužili.
Doprava do střediska a parkování:
Dopravu do střediska považuji za asi jeho největší handicap. Dobře si
pamatuji, že stará sedačka Transporta, vedoucí z úpatí do střediska, svou
kapacitou naprosto nestačila, nicméně současné řešení, umožňující
zpoplatněný výjezd všem motoristům, rozhodně nelze považovat za
nejšťastnější. Výjezd je návštěvníkům umožněn po horské silnici z
lokality Podhradiště (je třeba sledovat značení už před Martinem a
odbočit v obci Vrútky) za poplatek 10 EUR, přičemž, jak je uvedeno na
webových stránkách, je nutné mít sněhové řetězy. Když po cca 20
minutách a předchozím shánění sněhových řetězů na čerpacích
stanicích v celém Martině dorazím po zcela suché silnici až nahoru,
zastaví mě zaměstnanec střediska v poslední zatáčce na jediné ledové
plotně, na kterou jsem cestou ten den narazil, aby mi oznámil, že parkovací
místo si mám jít zkusit najít sám, ale že už pravděpodobně žádné
nebude. Nakonec se mi podařilo zaparkovat tak, abych nepřekážel, nicméně
si dost dobře nedovedu představit koordinaci parkujících návštěvníků
např. o víkendech v průběhu zimy. Navíc si myslím, že výběr poplatku by
se mohl odrazit na lepším stavu horské silnice, která je zřejmě v
důsledku častého používání sněhových řetězů v naprosto havarijním
stavu.