Sjezdovky:
Černých sjezdovek je v oblasti víc než tři desítky, v podstatě
všechny jsou trvale neupravované. Některé mají strmý jen krátký
úsek.
Asi třetina sjezdovek je červených. V Méribelu jsou některé i hodně
dlouhé (Combe du vallon, Campagnol, Mauduit), ve Val Thorens zase členité s
výraznějšími změnami sklonu (Cime, Col de l’audzin).
Velká většina sjezdovek je modrá. Při jejich volbě je potřeba
pečlivě vybírat, některé jsou spíš úzké přejezdové cesty s plochými
úseky vyžadujícími brulení (Bd de la loze, Ours, Martre, Pelozet, Gros
tougne, Bd cumin). Jelikož ale francouzské modré jsou o něco strmější
než české, některé plnohodnotné modré jsou i zajímavě sportovní,
členité, zatočené, například Pyramides, Marquis, Creux, Folyére, Pic
bleu, Biche, Roc de fer, Jérusalem, Biolley, 3 marches, Pluviométre nebo
Bouquietin v kombinaci s Vallons.
V dolní části každého údolí se nacházejí zelené sjezdovky.
Některé jsou plnohodnotné, široké (Belvedere, Bellecote, Truite), ale řada
se jich klikatí napříč svahem a křižuje jiné sjezdovky.
Sněhové podmínky:
Po dešti, sněžení i mrazu jsou hlavně v horních částech areálu
sjezdovky v perfektním stavu. Zmizela hlína i kamínky, a to i z exponovaných
větrných míst. Sjezdovky jsou tu tvořeny čistě přírodním sněhem,
který byl docela dobře upravený a příjemně vodivý. Jen pro sportovního
lyžaře by byl až moc měkký…
V dolních částech areálu je na některých sjezdovkách tvrdý technický
podklad v celé šířce sjezdovky klidně v délce několika desítek metrů a
pro všechny vyjma velmi dobrých lyžařů byly tyto úseky v podstatě
nesjízdné. Osobně jsem je objížděla mimo sjezdovku. Nejníže položené
sjezdovky, do kterých v uplynulých dnech napršelo, jsou přímo
zledovatělé. Překvapivě se to všechno týká i těch nejmírnějších,
zelených sjezdovek. Je otázka, co s takovými sjezdovkami mohou rolbaři
dělat, pro mě je to ale bohužel ta pátá hvězdička…
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Poprvé za 10 dní pobytu byly ráno lanovky v Les Menuires puštěny včas.
Vyjma sedačkové lanovky Coqs v Courchevelu a několika vleků byla v provozu
všechna přepravní zařízení.
Jako páteřní přepravní zařízení ve většině údolí slouží
kabinkové lanovky. Některé jsou ale staršího data, takže se u nich tvoří
fronty. Kabinkové lanovky jsou doplněny o množství lanovek sedačkových. Je
to mix rychlých odpojitelných, v lepším případě s bublinou, a starších
pomalých neodpojitelných. Pro mě je jakákoli sedačková lanovka
příjemnější než kabinková, do které je nutné sundávat a nosit lyže.
Dnes bylo příjemné počasí, ale v jiných dnech komfort jízdy na sedačce
dost snižují Francouzi svým laxním přístupem – sklápění nebo
ometání sedaček je tu věcí neznámou…
Lanovky jsou doplněny o několik vleků typu „poma“, kotvu jsem snad
nikde neviděla… Na spoustě míst jsou také pojízdné pásy pro výuku
začátečníků.
Zalidněnost:
Ranním frontám jsme se i tentokrát docela úspěšně vyhnuli a chytili
jen jednu větší v Méribelu na kabinku, jinak bylo i na těch
nejfrekventovanějších místech čekání maximálně na několik minut a
většinou se nastupovalo bez čekání. Tradičně hodně zalidněné jsou
sjezdovky na dojezdech do centrálních částí areálů.