San Martino di Castrozza aktuální report z 12. - 16.02.2024

Sjezdovky:

Areál disponuje tratěmi všech náročností - obtížnější tratě se nacházejí zejména podél lanovek Punta Ces a Coston, prudší pasáže má také sjezdovka Cristianie vedoucí z nejvyššího místa areálu Cima Tognola (2 383 m. n. m.). Nejvíce nás zaujala červená sjezdovka Tognola 1 (vedoucí podél stejnojmenné lanovky vajíčkovitého tvaru), která má černý spodní úsek, jež je ale možné objet po mírné modré variantě. Pěkná, mírná a 2,6 km dlouhá sjezdovka (vhodná i pro začínající lyžaře) se pak nachází podél kabinové lanovky Colbricon Express. Další mírné sjezdovky se pak nacházejí pod vrcholem Alpe Tognola (jedná se v podstatě o takové centrum areálu, kde se srocuje nejvíce lyžařů) podél sedačkových lanovek Rododendro, Conca a Scandola. .<>

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky byly v celém areálu velmi dobré (o předchozím víkendu napadl nový sníh), většinou se lyžovalo na přírodním sněhu, pouze v dolních pasážích areálu se lyžovalo na umělém sněhu. Úprava sjezdovek byla všechny dny velmi dobrá.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Přepravní zařízení jsou zde velmi různorodá přes moderní kabinovou lanovku Colbricon Express až po pomalé kodrcavé dvou- a třísedačkové lanovky. Jednou ze zajímavostí je dvousedačka Coston, která nekončí na vrcholu hory, ale pokračuje na druhou stranu, kde zároveň obsluhuje kratičkou trať č. 18 (z obou stran se vystupuje na vrcholu). Pro lyžaře menší postavy a pro děti také není příliš pohodlná starší kabinka ve tvaru vajíčka Tognola, kde se sedí po obvodu na krátkých sedácích, které jsou pro menší hůře výškově dosažitelné.

Zalidněnost:

Zalidněnost bych hodnotil jako průměrnou - v pondělí a v úterý byla zalidněnost podobná, v pátek o něco menší. Na lanovky se však nečekalo téměř nikde, výjimečně v exponovaných časech a místech maximálně do dvou minut. Nejvíce lyžařů se pohybovalo na modrých sjezdovkách Rododendro, Conca a Scandolo a to i učící se skupiny, na ostatních sjezdovkách bylo relativně volno.

Občerstvení a aprés-ski:

Dvakrát jsme navštívili samoobslužnou restauraci na vrcholu Alpe Tognola - v pondělí zde byla velká fronta a čekalo se cca 20 minut, v pátek to bylo bez čekání (ceny jídel se zde pohybují v rozmezí 15 až 20 €). Na něco k pití jsme se pak zastavili i na Scandole, jedná se o stánek s venkovním posezením u dolní stanice stejnojmenné lanovky. A na dezert a pití také jednou v pěkné hospůdce Valcigolera (taktéž u dolní stanice stejnojmenné lanovky). Cena piva (0,4 l) je v areálu 6 €, zákusky se pohybují okolo 7 €. Celkově mi o něco lepší možnosti občerstvení přišly v sousedním Passo Rolle.

Doprava do střediska a parkování:

Byli jsme ubytováni v San Martinu, odkud jsme jezdili do místního areálu skibusem, který jezdí v častých intervalech. Obecně cesta od brennerské dálnice (sjezd u Bolzana) do San Martina ještě nějaký čas zabere (více než hodinu), jelikož je zde mnoho serpentin v klesáních i stoupáních.