Sjezdovky:
Sjezdovka červeno-modrá je zde pouze jedna, udávaných 1 700 m je nutné
brát s rezervou - realita je 1 500 m a ani šířka není zrovna
nadprůměrná, max. 35 m, ale kvůli špatným sněhovým podmínkám je to
místy i méně. Po prudší cca 300 m dlouhé červené pasáži následuje
mírnější 400 m dlouhá rovinka, zpestřená uměle udělanými boulemi,
následuje zlom a 500 m příjemně modrý úsek, který vyjíždí z lesa na
louku a zde je už pouze dojezd k nástupní stanici.
Sněhové podmínky:
Je to bída, na sjezdovce pouze technický sníh cca 50 cm. Kvůli plusovým
teplotám ani úprava nebyla nic moc, po hodině muldy ve vrchní části, kolem
oběda už oraniště všude.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál disponuje repasovanou odpojitelnou čtyřsedačkou, kde každá druhá
sedačka má bublinu. Špatně se zavírá, při sklopení podpěrek na nohy
většinou spadne i bublina. K dispozici je občerstvení, půjčovna a
školička. Trochu nelogické je však umístění veškerého zázemí včetně
WC, pokladen a občerstvení na jedné straně areálu, která je přístupná
jen po kamenné drti. Takže kdo chce např. na WC, musí sundat lyže,
přeškobrtat přes šutry cca 100 m a pak zase zpět
, tohle šlo
určitě vyřešit jinak.
Zalidněnost:
Neděle přitáhla na první tři hodiny provozu velké množství
návštěvníků, a bylo to znát hlavně na sjezdovce - v nejprudších
částech se tvořily špunty ze začátečníků a viděl jsem i borce, co
lyže dolů nesli. O využívání kapacity lanovky se nebudu snad ani
rozepisovat, po 4 se moc nejezdí. 
Občerstvení a aprés-ski:
Nevyužil jsem - občerstvení je pouze v bufetu z okénka.
Doprava do střediska a parkování:
Silnice holé bez sněhu a parkovaní zdarma, ale místy bahno.